Kiruna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kiruna
Pohled na centrum města Kiruna a okolní rozlehlé lesy, které město obklopují
Pohled na centrum města Kiruna a okolní rozlehlé lesy, které město obklopují
Kiruna – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Švédsko Švédsko
provincie: Lapland
Kiruna
Red pog.png
Kiruna
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 450 km²
počet obyvatel: 18 148 (2010)
hustota zalidnění: 1,098 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.kiruna.se
Centrum města.

Kiruna je město ve Švédsku ležící za severním polárním kruhem v oblasti Norbotten známé pro svoji těžbu železné rudy. Ve městě žije přibližně 19 000 obyvatel a v Kiruna kommun pak celkem 23 000.

Název města Kiruna pochází ze Sámského slova Giron, které znamená bělokur (bílý pták žijící v severních oblastech). Tento pták je také součástí znaku města, společně se znakem železa, které symbolizuje těžařský průmysl, jenž je hlavním zdrojem přijmů pro město.

Město leží na železniční trati zvané Malmbanan, která spojuje norské přístavní město Narvik, ležící u jednoho z atlantických fjordů s přístavem Luleå na pobřeží Botnického zálivu. Jedná se o nejsevernější trať v Norsku.

Kiruna je proslulá i ledovým hotelem, který se nachází necelých 20 km od centra ve vesničce Jukkasjärvi.

Ledový hotel v Kiruně.
Ledový hotel v Kiruně, interiér.

Kiruna nabízí svým obyvatelům široké spektrum možností vyžití, od sjezdovky přímo na Luossavaaře, přes četná psí spřežení a chovatele sobů až po letní hudební festival. Navzdory umístění hluboko za polárním kruhem je Kiruna dobře vybaveným městem s plaveckým bazénem, několika supermarkety, školami, hotely, nemocnicí, autobusovým, vlakovým i leteckým spojením a milými obyvateli,[zdroj?] organizujícími společenské akce. Za zmínku jistě stojí Midsommar, oslava léta, typická pro Švédsko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky osídlení v oblasti Kiruny se datují na období po ústupu kontinentálního ledovce ze Skandinávie před cca 6 000 lety. Oblast dnešního centra města a jeho okolí byly řídce obydlené Laponci, kteří měli poznatky o výskytu železných rud v masivech Kiirunavaary a Luossavaary. Začátkem 17. století proběhla první menší kolonizační vlna, do oblasti přicházeli osadníci, hlavně horníci, z Malmbergetu, ležícího asi 80 km jižněji. V roce 1736 oblast zmapoval Anders Hacksell, přičemž pojmenoval vrchy Kiirunavaara a Luossavaara jako Fredriks berg a Berget Ulrika Eleonora na počest krále Frederika I. a jeho manželky Ulriky Eleonory.

19. století[editovat | editovat zdroj]

Až do konce 19. století však těžba nedosáhla většího rozsahu, hlavně pro špatnou dostupnost lokality, špatné povětrnostní podmínky a vysoký obsah fosforu v rudě. V roce 1878 Britové Sidney Gilchrist Thomas a Percy Gilchrist zdokonalili proces bessmerizace použitím zásadité vyzdívky konvertoru, čímž se dal z roztaveného železa odstranit fosfor a železná ruda z Kiruny se stala "kvalitnější". Problémem však stále zůstávala doprava, těžba probíhala hlavně v letních měsících a v zimě byla ruda transportována na saních.

V roce 1884 získala anglická společnost The Northern of Europe Railway Company koncesi na stavbu a provoz železnice spojující přístavy Luleå ve Švédsku a Narvik v Norsku. V roce 1888 byl dokončen úsek od Luleå po Malmbergetu, ale společnost přibližně v tomtéž roce zbankrotovala.

V roce 1890 Robert Schoug založil společnost LKAB (Luossavaara- Kiirunavaara Aktie bolag) na provoz dolu v Kiruně a o tři roky později společnost (už pod vedením Gustava Broms) odkoupila společnost AGM (Aktiebolaget Gellivare Malmfält), která provozovala důl v nedalekém Malmbergete. LKAB prosazovala prodloužení železnice přes Kirunu až po norský Narvik hlavně z důvodu nezamrzání přístavu v zimních měsících (Narvik je totiž ohříván teplejšími vodami Golfského proudu). Rozhodnutí o výstavbě bylo odhlasováno v švédském parlamentu v roce 1898 a již v následujícím roce byla připojena Kiruna. Narvik s Luleå byly spojeny v roce 1902 a trať byla slavnostně otevřena švédským králem Oskarem II. 14. července 1903.

Rozvoj obce[editovat | editovat zdroj]

Dokončení železničního spojení bylo impulsem k masivnějšímu osídlování oblasti, obec byla oficiálně založena v roce 1900 a prvním správcem se stal Hjalmar Lundbohm. Název obce navrhl Gustaf Broms. Již v roce 1910 počet celoročních obyvatel přesáhl číslo 7 500.

Během první světové války poklesla těžba na historické minimum v krátké historii města a zvýšila se až v roce 1920. V roce 1921 byla zahájena hornická činnost i na masivu Luossavaara (ukončena byla v roce 1974). Velká hospodářská krize v 30. letech zasáhla i Kirunu, produkce železné rudy poklesla až o 70%.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Druhá světová válka znamenala pro Kirunu rozvoj, železná ruda hrála důležitou roli v německém vojenském průmyslu. Kromě železné rudy však měli Němci zájem i o transport vojáků a materiálu po železnici z Luleå do Narviku. Švédská vláda však takové transporty odmítla (transitering av human karaktär, men í underhåll till stridande Truppe – tranzit humanitního charakteru, ne bojujících vojáků), no Německo argumentovalo tím, že v Norsku skončily boje a vojáci tak vlastně nebojují.

Švédsko již dříve (v březnu 1940) zamítlo podobnou žádost ze strany Spojeného království, nakolik se vláda obávala, že přítomnost britských vojáků v Kiruně by mohla vyprovokovat Německo k obsazení země. Dokonce během Německé invaze do Norska byly při každém mostě na trati postavené vojenské hlídky, připravené vyhodit je do vzduchu, pokud by došlo k invazi i do Švédska.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Deformační praskliny způsobené hornickou činností.

Po skončení války, v roce 1948, získala Kiruna status města. Město začalo ekonomicky postupovat, začala se i rekonstrukce centra. Vícero budov bylo zbouráno a také byly v tomto období postavené stavby stojící i v současnosti. Od roku 1960 ve městě funguje letiště pro civilní dopravu. Produkce železa se zvyšovala, rekordním byl rok 1973 (24 milionů tun vytěžené rudy). Se zvyšující se těžbou narůstal i počet obyvatel a v 70. letech 20. století překročil hranici 25 000 lidí. Koncem 70. let však nastal pokles cen železné rudy, došlo k zavírání dolů a zvyšování nezaměstnanosti. Prakticky neexistující diverzifikace průmyslu měla za následek migraci a pokles obyvatelstva. Nynější počet obyvatel je ustálený na čísle přibližně 20 000.

V současnosti je největším problémem města, hlavně jeho centrální části, sesedání půdy, které je způsobeno poddolováním centra. V roce 2004 bylo přijato usnesení o přesunutí centra severněji, k jezeru Luossajävri. Celý přesun by měl trvat přibližně jednu dekádu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Kiruna se stala švédským městem v roce 1948 a v té době se jednalo o největší město na světě plochou, po reformě správních jednotek v 70. letech 20. století však byl termín město použit jen pro menší část území. V dnešní době je oblast druhou největší správní oblastí s 20 000 km2 po australském Mount Isa.

Místní nejvyšší hora Kebnekaise je současně i nejvyšší horou Švédska s výškou 2 117 metrů nad mořem. V oblasti se nachází i více než 6 000 jezer. Vzhledem k tomu, že město leží 145 km za polárním kruhem, je zde možné pozorovat od 30. května do 15. července půlnoční slunce a od 13. prosince do 5. ledna je zde období polární noci. Během polární noci stojí za vidění polární záře, kterou je možné pozorovat minimálně jednou týdně.

Pozoruhodným je i národní park Abisko, ležící cca 100 km od centra na západ, proslulý zejména díky slavné Laponské bráně, ale i slavnou přírodní stezkou Kungsleden, impozantním vodopádem nebo propagací Laponské kultury a dědictví.

Laponská brána.

Kiruna leží v Laponsku, historické provincii na severu Švédska, 145 km severně od polárního kruhu. Město leží nedaleko jezera Luossajärvi, severně od řeky Kalix a jižně od řeky Torne. V blízkosti města se nacházejí vrchy Kiirunavaara a Luossavaara. Kiirunavaara je pravděpodobně největší těleso na světě tvořené železnou rudou a je intenzivně těženo, Luossavaara je bývalý důl, v současnosti se jeho svahy využívají k lyžování.

Město se rozkládá na ploše 19447 km², což ho staví na první místo v zemi. Plocha města je však velmi řídce obydlená a prakticky jen centrum má charakter městské zástavby. Po reformě veřejné správy v 70. letech 20. století se však termín město oficiálně přestal používat. Přibližně 26% z plochy Kiruny zabírají chráněná území, což je 11% z celkové plochy chráněných území Švédska. Východní část území je porostlá borovými a smrkovými lesy, západní má alpský vysokohorský ráz. Z Kiruny je dostupný i nejvyšší vrch Švédska – masiv Kebnekaise (2103 m).

Klima[editovat | editovat zdroj]

Velká plocha území Kiruny, jakož i rozdílný ráz krajiny generuje rozdíly v počasí a klimatu, obecně však převládá subarktické podnebí. Centrální část města, nacházející se za polárním kruhem v nadmořské výšce asi 500 m n. m., mívá průměrné zimní teploty pod -20°C, Jukkasjärvi v údolí řeky Torne, nacházející se 20 km směrem na východ až -30°C. Sněhová pokrývka se udrží od října až do května (např. v lyžařském středisku Riksgränsen sezóna končí dokonce až třetí červnový týden). Riksgränsen je taktéž lokalita s nejvyšším průměrným ročním úhrnem srážek ve Švédsku, naproti tomu jen 30 km vzdálený národní park Abisko je naopak místo s nejnižším průměrným úhrnem srážek v zemi.

Led Úno Bře Dub Kvě Čvn Čvc Srp Zář Říj Lis Pro
Max. teploty (°C) -10 -8 -4 1 7 14 17 17 8 2 -5 -8
Min. teploty (°C) -19 -18 -14 -8 -1 5 7 6 1 -5 -12 -17
Srážky (mm) 30 25 26 27 34 49 86 74 49 47 42 34

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Země v okolí silnice E 10.
Železniční trať Malmbanan.
Povrchový důl na železnou rudu v Kiruně.

Město leží na železniční trati Malmbanan, která spojuje Narvik a Lulea přes Kirunu. Trať byla postavena na přelomu 19. a 20. století kvůli převozu vytěžené železné rudy, v současnosti je však využívána i pro osobní dopravu. Z Narviku je vypravovaný vlak InterCity do Lulea (s možným přestupem na linku do Stockholmu a Göteborgu) a na trati také jezdí osobní vlaky vypravované z Kiruny oběma směry.

S okolním světem Kirunu spojuje i mezinárodní silnice E 10, začínající se na norských Lofotech a končící v Lulea. Další silnice spojují město s nedalekým osadami Kurravaara a Nikkaluokta.

Letiště v Kiruně se nachází 8 km od centra a provozuje každodenní spojení s hlavním městem, ať už přímo, nebo s mezipřistáním v Luleå, resp. Umeå. V době turistické sezóny jezdí mezi letištěm a centrem města autobusová linka.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Klíčovým odvětvím města je těžba železné rudy, která je v okolí města těžena těžařskou firmou LKAB. Během II. světové války byla převážná část produkce posílána do přístavu Luleå, odkud byla odvážena do nacistického Německa, které ho využívalo pro svoji válečnou výrobu.

V roce 2004 bylo rozhodnuto, že centrum města se bude muset v důsledku rozšiřující se těžby zbourat a přemístit, jelikož vlivem sesedání se město propadá. Přemístění by mělo být provedeno v následujícím desetiletí. S přemístěním centra města, které podmiňuje zachování těžby (jež je pro město klíčová), souhlasí 96 % obyvatel.[1]

Důl v současné době dosahuje hloubky 1175 m pod bodem, kde těžba začala, a je možné se tam vypravit na exkursi.

Věda[editovat | editovat zdroj]

V Kiruně je umístěno středisko ESRANGE, disponující odpalovací rampou pro rakety a rozlehlým prostranstvím pro vypouštění stratosférických balonů. Odpovídající operační centrum je samozřejmostí. Dále pak zde lze nalézt obří radar projektu EISCAT, radarového výzkumu atmosféry, jehož hlavní vysílač je umístěn v Tromsø. Významným centrem vesmírného výzkumu je také budova IRF, jednak detašované pracoviště univerzit v Luleå a Umeå a jednak výzkumné centrum pro sledování polární záře a její předpověď (souvisí s předpovědí sluneční aktivity), atmosférické studie (například LIDAR) a inženýrský vývoj vesmírných zařízení.

Budova IRF.

V Kiruně probíhá druhý semestr studijního programu SpaceMaster, do kterého je prostřednictvím elektrotechnické fakulty ČVUT zapojena i Česká republika.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Turismus je důležitou položkou příjmů města a okolí, ročně navštíví Kirunu přibližně 300 000 turistů. K častým aktivitám (nejen turistů, ale i domácích) patří rybaření a lov. V letní sezóně patří k atrakcím výstup na nejvyšší horu Švédska Kebnekaise, rafting a kanoistika na řekách a návštěva národního parku Abisko.

V zimě zase návštěvníci využívají služeb lyžařských středisek, světově známým objektem je Ledový hotel, nacházející se v osadě Jukkasjärvi nedaleko města. Byl postaven počátkem 90. let 20. století. Dalšími lákadlem je i pozorování polární záře a zimní festival s závodem sobů a výrobou ledových soch.

Z památek je třeba zmínit kostel v Kiruně, postavený v novogotickém stylu v roce 1912, který je jednou z největších dřevěných staveb ve Švédsku.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOUKUP, Ondřej. Zbourat město kvůli těžbě? Ale jistě, proč ne. Hlavně přestěhujte kostel. iHNed.cz [online]. 2011-11-29 [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu