Borovice lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice lesní

Borovice lesní
Borovice lesní
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Pinus
Sekce: Pinus
Podsekce: Pinus
Binomické jméno
Pinus sylvestris
L., 1753
Borovice lesní

Borovice lesní (Pinus sylvestris), sosna je jehličnatý strom s mohutným hluboko jdoucím hlavním kořenem a široce rozestřenou až plochou korunou. Může dorůst výšky až 40 metrů. Dožívá se stáří 300 až 350 let.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus rubra P. Miller, 1768
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. rubra (Miller, 1768) Cariot & St-Lager, 1889
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. hamata Steven, 1838
    • Pinus hamata (Steven, 1838) D. Sosnowsky, 1925, non Roezl, 1857
    • Pinus hamata (Steven, 1838) Fomin, 1928, non Roezl, 1857
  • Pinus kochiana Klotzsch ex C. Koch, 1849
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 subsp. kochiana (Klotzsch ex C. Koch, 1849) Eliçin 1970 (1971)
  • Pinus scotica von Willdenow ex Endlicher
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 subsp. scotica (P. K. Schott) E. Warburg in Clapham, Tutin & E. Warburg, 1952
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. fastigiata Carrière, 1855
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 f. fastigiata (Carrière, 1855) Beissner
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. fruticosa Borbás
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. patula Rouy 1913
  • Pinus fominii Kondratjuk, 1950

Systematické dělení[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k velikosti areálu tohoto druhu a s tím související variabilitou byl systematicky členěn do různých poddruhů nebo variet. Podle posledních prací se dělí na 4 variety:

  • Pinus sylvestris var. sylvestris
  • Pinus sylvestris var. lapponica Hartm., 1849
  • Pinus sylvestris var. mongolica Litv., 1905
  • Pinus sylvestris var. hamata Steven, 1838

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Borka borovice lesní

Kůra dolní části kmene je šedohnědá, deskovitě rozpukaná, v horní části a u větví má barvu rezavou, konce větví jsou pokryty kůrou zelenou. Kořenový systém je založen na existenci mohutného, do hloubky jdoucího hlavního kořene. Jehlice dlouhé 4 - 8 cm,vyrůstají ve svazečcích po dvou z brachyblastů. Kvete v dubnu až červnu (poprvé ve stáří 15 - 20 let). Samčí šištice jsou sírově žluté a vyrůstají na bázi letorostů, samičí růžově červené a lze je nalézt jednotlivě až po třech na koncích větví pod vrcholovým pupenem. Dozrávají v 3 - 10 cm dlouhé, kuželovitě vejcovité šišky dva až tři roky.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření (areálu) borovice lesní

Areál borovice lesní zahrnuje mírný a chladnější pás celé Eurasie; jižní hranice areálu leží přibližně mezi 45º a 50º s. š., na sever se vyskytuje zhruba až po polární kruh. V Evropě ji výjimečně nacházíme i ve Středomoří, ale např. se přirozeně nevyskytuje na jižní Ukrajině a v jižním Rusku. Nejsevernější výskyt v Evropě je hlášen z Laponska.

V Severní Americe je pěstována pouze lesnicky.


Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Borový les

Ekologické nároky jsou nevyhraněné; jde o výrazně světlomilný strom, který se přizpůsobí velmi rozličným podmínkám. Dobře snáší sucho a chudou půdu, proto roste i na skalách, sutích či písčitých půdách (bory na písčitých půdách). Ve vichřici se zpravidla nevyvrací, ale láme.

Z hlediska ekologie můžeme rozlišit 2 varianty:

  • chlumní - pionýrská: roste v monokulturách, zmlazuje se na minerální půdě na pasekách a na otevřených plochách. V mládí rychle odrůstá, brzy plodí, nesnáší konkurenci jiných druhů.
  • náhorní - klimaxová: roste ve směsích (se smrkem, jedlí a bukem) ve vyšších polohách (700 - 1100 m), ale sestupuje i do nižších poloh. Zmlazuje se pod porostem a špatně snáší otevřená stanoviště (paseky). Do výšky předrůstá své konkurenty (smrk), dorůstá až do 40 m a má vysokou produkci dřeva.

V některých lokalitách je vytlačována nepůvodními druhy borovic: v NP Podyjí borovicí černou (poznáme ji podle delších jehlic), v NP České Švýcarsko borovicí vejmutovkou (jehlice ve svazečku po pěti).

Využití[editovat | editovat zdroj]

Poskytuje vynikající pružné, lehké a měkké pryskyřičnaté dřevo s výraznou kresbou letokruhů. Používá se na výdřevu v dolech a na výrobu pražců. Je též jedním z nejvhodnějších dřev na stavbu lodí. Vynikající je i jako palivo.

Pryskyřice je zdrojem terpenických látek.

Krom toho je vysazována pro zpevnění sutí a písčitých půd a jako okrasný strom.

Borovice lesní v Polsku

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu