Pinus orizabensis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPinus orizabensis
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodStrobus
SekceParrya
PodsekceCembroides
Binomické jméno
Pinus orizabensis
(D.K.Bailey) D.K.Bailey & Hawksw., 1992
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinus orizabensis je menší mexická borovice, rostoucí v polopoušti kolem hory Citlaltépetl.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý, jednodomý a větrosprašný, pomalu rostoucí strom, dorůstající do výšky 8-12 m. Koruna je zaoblená a nepravidelná. Borka je mělce rozpraskaná, šupinovitá, černošedá a s oranžovými prasklinami, které jsou velmi podobné jako u borovice Pinus discolor. Jehlice se vyskytují ve svazečcích (Fasciculus) smíšeně po 3 a 4 (vzácně též po 2 a 5); jehlice jsou 4-6 cm dlouhé; s průduchy (Stomata) z většiny pouze na vnitřních površích a pouze s minimem na vnějších površích, proto jsou jehlice na vnitřních površích stříbrnomodrošedozelenobílé a na vnějších površích leskle tmavozelené, stejně jako u borovic Pinus johannis a Pinus discolor; svazečkové pochvy jsou polovytrvalé, s bazálními šupinami stočenými do růžice.

Samičí (semenné) šištice – šišky (Megastrobilus) jsou po rozevření 4,5-7,5 cm dlouhé a 5-8 cm široké (u borovic Pinus cembroidesPinus discolor a Pinus johannis jsou šištice menší, v rozsahu 3-4,5 cm délky a 4-5,5 cm šířky). Plodných šupin šišek bývá do 25 (u borovic Pinus cembroides, Pinus discolor a Pinus johannis je plodných šupin nejvíce 15-18), šupiny jsou hladké, větší a tenčí než u ostatních blízce příbuzných borovic, jsou 30-35 mm dlouhé, 16-20 mm široké a 2-3 mm tlusté (u borovice Pinus cembroides jsou šupiny 20-25 mm dlouhé, 15-18 mm široké a 3-4 mm tlusté); tenké šupiny se při sesychání na okrajích kroutí a tím vytváří zašpičatělé růžky (neobvyklá vlastnost společná s borovicí Pinus remota). Semena jsou zlatohnědá, 14-17 mm dlouhá (u borovice Pinus cembroides bývají semena průměrně menší); u čerstvých semen je endosperm bílý a sušením růžoví (u borovice Pinus cembroides je endosperm vždy růžový a u borovice Pinus johannis je vždy bílý). Křídla semen jsou nevyvinutá, 1 mm dlouhá a po vypadnutí semen většinou zůstávají v šišce. Složení pryskyřice borovice Pinus orizabensis je velmi podobné borovici Pinus johannis. Strom kvete květen – červen. Semena dozrávají v říjnu.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Borovice Pinus orizabensis je blízce příbuzná s borovicemi Pinus johannis a Pinus discolor.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Domovinou borovice Pinus orizabensis je Mexiko (státy Puebla, Tlaxcala a Veracruz, kde roste kolem hory Pico de Orizaba – Citlaltépetl).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Strom roste v polopouštním podnebí s roztroušenými malými vyhaslými sopkami, v nadmořských výškách 2100–2800 m, hlavně v půdách vulkanického původu. Borovice Pinus orizabensis tvoří samostatné otevřené lesní krajiny nebo menší husté lesy anebo roste dohromady s duby Quercus, jalovci Juniperus deppeana a Juniperus flaccida, občasně s borovicí Pinus pseudostrobus a místně se také vyskytuje sympatricky s Pinus cembroides poddruh cembroides (například kolem města Ajalpan ve státě Puebla). Klima je zde charakteristické dlouhým obdobím sucha, trvajícím od listopadu do května, a léty s poměrně vyššími srážkami kolem 800-900 mm. Pro vysoké nadmořské výšky zde v prosinci a lednu také mrzne.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

Semena stromu jsou jedlá[1] a jsou prodávána na místních trzích. Dřevo je používáno jako palivové dříví, z větších stromů ve stavebnictví a na výrobu nábytku.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Borovice Pinus orizabensis je považována za ohroženou,[1] její populace klesá. Strom se vyskytuje v oblasti rostoucího zemědělství, kde jsou lesy káceny pro zisk zemědělské půdy. Žádná ochranná opatření neprobíhají.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]