Borovice Banksova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice Banksova (banksovka)

Borovice Banksova
Borovice Banksova
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Pinus
Sekce: Trifoliae
Podsekce: Contortae
Binomické jméno
''Pinus banksiana''
Lamb., 1803

Borovice Banksova (Pinus banksiana Lamb.), též zvaná „banksovka“ je severoamerický druh rodu Pinus (borovice) s dvěma jehlicemi ve svazečku a s vícečlánkovými letorosty (vytváří 2 přesleny za jedno vegetační období).

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Menší strom, někdy keřovitého vzrůstu, dorůstající do 20 (25)m, kmen často křivolaký (podle původu), větve nepravidelné, řídce zachvojené, dva přesleny v jednom roce. Kůra - tenká, černošedá šupinatá borka. Pupeny smolnaté, 1 cm dlouhé, letorosty žlutavé, později se zbarvují do hněda. Jehlice po dvou ve svazečku, velmi krátké (obvykle 2-3 cm). Šišky přisedlé, po 2-3 v přeslenu, hladké, žlutohnědé, později šedavé. Některé šišky jsou serotinní (otevírají se např. při požáru), tzn., že zůstávají zavřené na stromě i s klíčivými semeny více let.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Zaujímá celou severní Ameriku od západního k východnímu pobřeží a tvoří zde rozsáhlé lesy. V Kanadě patří mezi nejrozšířenější borovici a zasahuje až k severnímu polárnímu kruhu.

U nás se vyskytuje občas i v lesních porostech, kam byla ve větším měřítku pokusně vysazována (na přelomu 19. a 20. století spolu s americkými druhy borovicí vejmutovkou a borovicí tuhou) jako náhrada za naši borovici lesní, u které byly v té době pozorovány velké ztráty na sazenicích sypavkou.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří mezi pionýrské druhy, tzn., že obsazuje holé plochy a bezlesí, v mládí (cca do 25 let) rychle roste, pak její růst zpomaluje a brzy začíná plodit. Vyskytuje se v monokulturách na chudých, písčitých a skalnatých stanovištích. Je nejodolnější proti zimě a nejskromější v požadavcích na půdu a klima.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tento druh se hodí jako pionýrská dřevina všude tam, kde jsou chudé písčité a skalnaté půdy s nedostatkem vláhy. Používá se pro pěstování v lignikulturách (porosty určené pro produkci biomasy s krátkým obmýtím). Pro její introdukci je třeba volit správný původ (vhodnou provenienci) - jako ostatně u použití většiny introdukovaných druhů. V poslední době bývá stále častěji používán pro zahradní a parkové výsadby, protože svým nepravidelným habitem vhodně kontrastuje pravidelným křivkám staveb a výsadeb.

detail šišky a jehlic

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]