Borovice drobnokvětá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice drobnokvětá

Borovice drobnokvětá
Borovice drobnokvětá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Strobus
Sekce: Quinquefoliae
Podsekce: Strobus
Binomické jméno
Pinus parviflora
Siebold et Zuccarini, 1842

Borovice drobnokvětá (Pinus parviflora) je asijský druh pětijehličné borovice, občas se i v Česku vyskytující v parkových a zahradních výsadbách (vyskytuje se mnoho jejích okrasných kultivarů). Je menšího vzrůstu, s kratšími jehlicemi. V Japonsku je velmi oblíbená jako objekt pro pěstování pověstných bonsají.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Pinus heterophylla Presl, 1847

Pinus cembra var. japonica Nelson, 1866

Pinus pentaphylla Mayr., 1890

Pinus himekomatsu Miyjabe et Kudo, 1921

detail jehličí

Taxonomické členění a rozdíly[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):

Pinus parviflora subsp. parviflorakřídlo semen (2 – 9 mm), nefunkční, ulpívající na šupině šišek

Pinus parviflora subsp. pentaphylla (Mayr.) Businský, 1999 – delší (8 – 19 mm) a funkční křídlo semene, snadno oddělitelné od šupiny šišky, delší a tmavší jehlice (6 – 8 cm)

kvetení

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Menší, 10-15(20)m vysoký strom. Koruna široce kuželovitá, s borkou dlouho hladkou, černošedou, později šupinatou. Větve široce rozložené, letorosty zelenohnědé, krátce chlupaté. Pupeny malé (5 mm), vejčité, zúžené, hnědožluté. Jehlice po 5, na konci větví chvostovitě nahloučené, 3-8 cm dlouhé, s bílými řadami průduchů, tenké a zakřivené. V našich podmínkách pouze 1 – 3 ročníky jehlic na větvích. Brzy plodí, šišky jednotlivě i ve skupinách, vodorovně odstávající a přisedlé, protáhlé, 5-10 x 3-4 cm. Plodní šupiny silné, kožovitě dřevnaté, červenohnědé, se štítky popelavými, kosočtverečnými a dovnitř ohnutým pupkem. Semena vejčitě elipsoidní, s tenkým (zakrnělým – viz taxonomie) křídlem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V horských polohách v Japonsku (Honšú a Hokkaidó) a v již. Koreji, v Česku sporadicky v okrasných výsadbách, kde jde většinou okrasné kultivary.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je velmi variabilní a vyskytuje se v horách (1500 – 2500 m n. m.). Je odolná k mrazu a nenáročná na půdu, vyžaduje však více srážek . Roste velmi pomalu a snáší i částečné zastínění.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Protože je pomalého růstu, má velmi husté dřevo, které se v Japonsku používalo k řezbářství. Její hlavní využití je v okrasných výsadbách jako parková dřevina a jak již bylo zmíněno, používá se pro bonsaje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]