Borovice limba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice limba

Borovice limba
Borovice limba
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Strobus
Sekce: Quinquefoliae
Podsekce: Cembrae
Binomické jméno
Pinus cembra
L., 1753

Borovice limba (Pinus cembra L., 1753) je světlomilná vysokohorská jehličnatá dřevina, rostoucí roztroušeně podél horní hranice lesa v pásmu borovice kleče. Dožívá se vysokého věku, 400 až údajně 1000 let. Je velmi mrazuvzdorná, snáší nízké teploty až −60 °C.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

P. cembra L. subsp. cembra

Nomenklatorická synonyma
Pinea cembra (L.) Opiz, 1839
Apinus cembra (L.) Neck., 1790
Strobus cembra (L.) Moldenke, 1939
Taxonomická synonyma
=Pinus montana Lam., 1795 (nom. illeg.), non Miller, 1768 (=P. mugo)
=Pinus montana Salisb., 1796 (nom. illeg.)
=Cembra montana Opiz, 1852
=Pinus cembra L. var. helvetica Lodd. 1838
=Pinus cembra subsp. communis Endl., 1847

P. cembra subsp. sibirica (Du Tour) Krylov, 1914

Basionym
Pinus sibirica Du Tour, 1803
Nomenklatorická synonyma
Pinus cembra L. var. sibirica (Du Tour) G. Don, 1830
Taxonomická synonyma
=Pinus coronans Litv., 1913
=Pinus hingganensis H.J.Zhang, 1985
=Pinus sibirica Du Tour var. hingganensis (H.J.Zhang) Silba, 1990

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je dělen do dvou geograficky jasně separovaných, ale morfologicky málo vyhraněných poddruhů, často hodnocených jako samostatné druhy:

  1. P. cembra subsp. cembra – borovice limba
  2. P. cembra subsp. sibirica (Du Tour) Krylov, 1914 – borovice (limba) sibiřská

Nejlépe se tyto poddruhy rozliší podle tloušťky slupky jádra: subsp. sibirica má slabší skořápku – s tím souvisí i slabší tloušťka zobáku východní varianty ptáka ořešníka kropenatého, jehož zásluhou se tento druh přirozeně šíří [cf. paralelní variabilita].

Popis[editovat | editovat zdroj]

Strom, vysoký 18 až 22 m (subsp. cembra), resp. až 35 m (subsp. sibirica), rovný kmen, občas polykormní, hustá kuželovejčitá koruna téměř k zemi. Kůra v mládí hladká, šedozelená, později šedohnědá šupinatá borka. Letorosty rezavě hnědé, plstnaté, později tmavnou do černohněda. Pupeny 7–10 mm, vejčité, zašpičatělé. Jehlice stříbřitě zelenomodré po pěti ve svazečku, 6–12 cm, 1 mm široké, hustě nahloučené, odstávající, na větvích 5 a více ročníků jehlic — proto působí kompaktním dojmem. Na vnitřní straně bělavé proužky průduchů, na hřbetu tmavě zelené, bez průduchů. Šišky 5–8 cm, 4–5 cm široké, nezralé nafialovělé, zralé hnědé. Postrádají hygroskopická pletiva, umožňující jejich otevírání. Opadávají vcelku i se semeny třetím rokem. Semena (oříšky) jedlá, neokřídlená, na většině stanovišť rozšiřována ptákem ořešníkem a hlodavci. Většinou přeléhají 1–2 roky, pak klíčí.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

P. cembra subsp. cembra se vyskytuje v Alpách (1600 – 2400 m; jihovýchodní Francie, jižní Švýcarsko, severní Itálie, západní Rakousko), v Tatrách (1400 – 1900 m;jihi Polsko a severní Slovensko) a v Karpatech (1400 – 1700 m; jihozápadní Ukrajina, severní a střední Rumunsko). U nás je běžná v okrasných výsadbách a občas i v lesnických výsadbách pro svoji odolnost (imise, rekultivace).

P. cembra subsp. sibirica (Du Tour) Krylov, 1914 – borovice (limba) sibiřská – ještě donedávna byla uznávána jako samostatný druh. Zaujímá rozsáhlý areál na Sibiři, od Uralu a Kazachstánu po Dálný Východ a zasahuje na jih do severního Mongolska a severovýchodní Číny (zejména provincie Chej-lung-ťiang a autonomní oblast Vnitřní Mongolsko). Její nejvýchodnější výskyty v geograficky odděleném areálu bývají označovány jako samostatná varieta P. cembra var. hingganensis (H.J.Zhang) Silba, 1990. Roste ve výškách od 800 do 2400 m. U nás je v kultuře rozšířena jen v arboretech (Sofronka, Peklov) nebo v lesnických provenienčních experimentálních výsadbách. V poslední době nachází uplatnění i v okrasných výsadbách. Mimo to, že dorůstá do výšky až 35 m, v kultuře je sotva rozlišitelný od evropského typového poddruhu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dříve velmi ceněná pro kvalitu dřeva (nábytkářská dýha), dnes většinou chráněna, protože se vyskytuje převážně v národních parcích. Limbové oříšky jsou (v Rusku) sbírány jako potravina. Dnes také používána pro stavbu roubených staveb. Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo a velký význam mají i v zahradní architektuře. Dříve sloužily i jako zdroj balzámového oleje (terpentinu), který se získával tzv. smolařením. Z něj se extrahovala např. kalafuna a terpentinové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC apod.).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, Roman. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2004.
  • Květena ČSR, díl 1. S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha: Academia, 1988 (dotisk 2002). S. 306. ISBN 80-200-0643-5
  • PILÁT, Albert. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1964. 507 s.
  • POKORNÝ, Jaromír. Jehličnany lesů a parků. Praha: SZN, Praha, 1963. 308 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]