Ural
| Урал | |
 Maksimovská skála u řeky Čusovaja |
|
|
|
|
| Nejvyšší bod | Narodnaja (1 895 m) |
|---|---|
|
|
|
| Nadřazená jednotka | Evropa |
| Sousední jednotky |
Východoevropská rovina, Nová země, Západosibiřská rovina, Turgajská plošina, Turanská nížina, Ustjurt |
| Podřazené jednotky |
Polární Ural, Subpolární Ural, Severní Ural, Střední Ural, Jižní Ural, Mugodžary |
|
|
|
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Rusko Kazachstán |
 |
|
| Mapa | |
| Povodí | Volha, Pečora, Ob, Ural |
Ural (rusky Ура́льские го́ры) je pohoří v Rusku. Nachází se v centrální části země a odděluje evropské a asijské Rusko, současně je také geografickou hranicí mezi Evropou a Asií. Za hranici se nicméně považuje východní úpatí Uralu, pohoří tedy leží celé ještě v Evropě. Je to nejvýznamnější ruské pohoří táhnoucí v délce téměř 2 500 km ve směru sever-jih. Podle starého názvu bylo pojmenováno pohoří Montes Riphaeus na přivrácené straně Měsíce.[1][2]
Obsah |
Geologie[editovat]
Ural je jedno z nejstarších známých pásmových pohoří, které vzniklo již v prvohorách během karbonu jako důsledek tektonické srážky Sibiře a Baltiky.
Geografie[editovat]
Z geografického hlediska se Ural rozděluje na 5 samostatných celků:
Severní část zasahuje k Severnímu ledovému oceánu, jižní končí na hranici Ruska s Kazachstánem. Nejvyšším vrcholem je s 1 895 m hora Narodnaja v severní části pohoří.
Průmysl[editovat]
Do oblasti Uralu byla během II. světové války před postupujícími německými vojsky přestěhována významná část sovětského těžkého průmyslu. Oblast je bohatá na přírodní zdroje jako je zlato, platina, železná ruda, uhlí, nikl a další suroviny, což ji řadí mezi důležité surovinové základny Ruska.
Sídla[editovat]
Za hlavní město celé oblasti Uralu se považuje Jekatěrinburg (v letech 1924-1991 Sverdlovsk), mezi další významná sídla na Urale se řadí také Magnitogorsk, Miass, Serov, Zlatoust, Nižnij Tagil, Kaměnsk-Ural'skij. V podhůří se nacházejí další významná průmyslová centra (např. Perm, Ufa, Vorkuta nebo Čeljabinsk).
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Euclides, s. 108/41.
- ↑ Montes Riphaeus, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
