Borovicovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovicovité

Samčí šištice borovice kadidlové (Pinus taeda)
Samčí šištice borovice kadidlové (Pinus taeda)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Spreng. ex Rudolphi, 1830
Synonyma
  • Abietaceae Koch,
  • Cedraceae Vest,
  • Piceaceae Gorozh.,

Borovicovité (Pinaceae) je čeleď řádu borovicotvarýchtřídy jehličnanů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyvinuly se již v geologickém období křídě a dnes osídlují velkou část severní polokoule a tvoří často významnou složku místních ekosystémů. V tropickém a subtropickém podnebném pásu rostou převážně jen v horách. Některé druhy, např. Pinus radiata jsou pro rychlou produkci dřeva vysazovány i v Subsaharské Africe, v Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednodomé dřeviny, nejčastěji stromy vysokého vzrůstu, vždyzelené, vzácně opadavé (např. modřín). Borka je u některých druhů hladká, jindy silně zbrázděná. Jednožilné jehlice, umístěné na brachyblastech buď jednotlivě nebo ve svazečcích, bývají rozdílné délky. Jsou to nahosemenné rostliny, nemají květy ani plody. Samčí i samičí rozmnožovací orgány jsou na jednom stromě, opylovány jsou anemogamně.

Šupiny šištic jsou umístěny ve šroubovici. V samčí šištici mají šupiny na spodní straně 2 mikrosporangia, jejich pylová zrna mají často 2 vzdušné vaky. Samičí šištice se skládají ze semenných (se 2 vajíčky) a podpůrných šupin, mnohdy těžko rozlišitelných, při dozrávání semen šupiny dřevnatí. Šišky se semeny zrají obvykle 2 až 3 roky, jsou buď ve zralosti nerozpadavé (borovice, smrk) nebo rozpadavé (jedle). Semena jsou většinou okřídlená. Semeno klíčí 2 až 18 děložními lístky.

Ve schizogenních kanálcích jehlic v exkrečních (vylučovacích) dutinkách kmenů jsou silice a pryskyřice. Hlavními složkami silic jsou monoterpenické uhlovodíky α-pinen, β-pinen, limonen a další, alkoholy, např. borneol a estery. Další látky, jako stilbeny (hlavně pinosylvin) jsou obsaženy ve dřevě a třísloviny v kůře.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď borovicovité, která se dělí na čtyři podčeledě, obsahuje 11 rodů, ty mají spolu asi 232 druhů. Vzácně se v České republice pěstuje pamodřín a jen výjimečně, sbírkově, ketelerka, Cathaya a Nothotsuga.

Fylogenetické vztahy mezi jednotlivými skupinami podle aktuálních (2010) studií chloroplastových genomů[5] lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem:

Pinaceae
Abietoideae

Cedrus




Abies



Keteleeria





Laricoideae

Larix



Pseudotsuga




Piceoideae

Picea




Cathaya


Pinoideae

Pinus



Strobus








Použití[editovat | editovat zdroj]

Stromy čeledě borovicovité poskytují převážnou většinu světové produkce jehličnatého dřeva, které se využívá již od nepaměti, pro naše předchůdce mělo existenční význam. Je především konstrukčním materiálem, využívají se jeho tepelně izolačních vlastností, pevnosti a pružnosti, je prvotní surovinou v papírenství, chemickém průmyslu a v mnoha geografických oblastech napomáhá ve formě paliva k přežití v nepříznivých klimatických podmínkách.

Semena borovic druhů borovice pinie (Pinus pinea) a borovice limba (Pinus cembra) připomínají vzhledem lískové oříšky a obdobně se sbírají i konzumují.[6]

Sadovnické úpravy[editovat | editovat zdroj]

Trvalost a pravidelnost tvarů jehličnanů i možnost tvarování některých druhů a odrůd jehličnanů byla důvodem k jejich častému používání v historických a historizujících zahradách s pravidelnou kompozicí (francouzský park). Barevné kultivary stálezelených jehličin patří mezi nejpoužívanější rostliny sadovnické tvorby. Jehličnany jsou však v estetickém účinku tak svérázné, že vyžadují promyšlené umístění. Jejich použitím mohou být vytvořeny jednotvárné, strnulé nebo naopak příliš neklidné skupiny. Některé druhy mají barevné, ale i tak nepříliš nápadné, plody.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYSILKA, Jiří. Nahosemenné rostliny 1 [online]. 10.2001, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. Katalog botanických zahrad - katalog Florius [online]. Unie botanických zahrad, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. FRANKIS, Michael. The gymnosperm database [online]. Christopher J. Earle, 2009.07.04, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ZICHA, Ondřej. Borovicotvaré [online]. BioLib.cz, 2006.12.24.08 10:31:16 CET, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Ching-Ping Lin; Jen-Pan Huang; Chung-Shien Wu, Chih-Yao Hsu, Shu-Miaw Chaw Comparative Chloroplast Genomics Reveals the Evolution of Pinaceae Genera and Subfamilies. Genome Biology and Evolution [online]. , 2. červenec 2010, svazek 2 [cit. 2010-07-26], s. 504-517. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1759-6653. DOI:10.1093/gbe/evq036.  (anglicky) 
  6. MINUTKA, Časopis pro moderní gastronomy. Piniové oříšky [online]. ČON-České a slovenské odborné nakladatelství, [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  7. MENTLÍK, V.. Jehličnany v zahradě a alpínu,. [s.l.] : Státní zemědělské nakladatelství, 1986. (česky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Borovicovité na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Pinaceae ve Wikimedia Commons