Smrk sitka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Smrk sitka

Jeden z nejvyšších smrků sitka měřící přes 58 metrů
Jeden z nejvyšších smrků sitka měřící přes 58 metrů
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: smrk (Picea)
Binomické jméno
Picea sitchensis
(Bong.) Carr.
rozšíření smrku sitka
rozšíření smrku sitka

Smrk sitka (Picea sitchensis) je velký jehličnatý vždyzelený strom, který dorůstá výšky do 80 metrů a výčetní tloušťky okolo 5 metrů. Jedná se o jednoznačně nejvyšší smrk a také o pátý největší jehličnan světa (před ním jsou pouze sekvojovec obrovský, sekvoj vždyzelená, damaroň australská a zerav obrovský). Rovněž se jedná o jeden z pouze pěti druhů, u kterých bylo zdokumentováno, že dorostl výšky 90 metrů. Své jméno nese po aljašském městě Sitka.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kůra stromu je tenká a šupinatá a skládá se z malých, 5 až 20 centimetrů širokých, kulatých destiček. Koruna mladých stromů je široká a kuželovitá, se stářím však nabývá válcovitého tvaru. Staré stromy rovněž nemusí mít žádné větve ve spodních 30 až 40 metrech. Výhonky jsou bledě hnědožluté, téměř bílé a lysé. Listy jsou silné, ostré a jehlovité, 15 až 25 mm dlouhé, zploštělé v příčném řezu, v horní části šedomodrozelené se dvěma nebo třemi řadami průduchů a v dolní části modrobílé se dvěma pevnými pásy průduchů.

Šišky jsou zavěšené, štíhlé, válcovité, 6 až 10 cm dlouhé, při uzavření 2 cm široké a při otevření až 3 cm široké. Šišky mají tenké a ohebné, 15 až 20 mm dlouhé šupiny a jejich listy mají ze všech smrků největší délku, jen příležitostně jsou vidět pouze při uzavření šišky. Listy jsou zelené nebo rudé a dospívají do bledě hnědé barvy zhruba 5 až 7 měsíců po opylení. Semena jsou černá, 3 mm dlouhá, s tenkým, 7 až 9 mm dlouhými bledě hnědými křidélky.

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Více než století intenzivního kácení smrku sitka zanechalo pouze zbytek původního lesa. Ty největší stromy byly pokáceny ještě dříve, než mohly být změřeny přesnými technologiemi. Stromy vyšší než 90 metrů mohou být stále viděny v národním parku Pacific Rim a provinčním parku Carmanah Walbran (kde se nachází 96 metrů vysoká sitka, nejvyšší strom v Kanadě), které se nachází na Vancouverově ostrově, v Olympijském národním parku a v kalifornském státním parku Prairie Creek Redwoods, kde se nachází dva více než 96 metrů vysoké stromy. Nedaleko řeky Queets v Olympijském národním parku se nachází rovněž nejobjemnější smrk světa. Měří 76 metrů, její objem je 337 m³ a výčetní tloušťka činí 455 cm.

Věk[editovat | editovat zdroj]

Smrk sitka se dožívá vysokého věku, některé stromy se dožily dokonce více než 700 let. Protože roste rychle, pokud má příznivé podmínky, velikost neukazuje věk stromu. Již zmiňovaný smrk od řeky Queets je sice nejobjemnější na světě, ale teprve 350 až 450 let starý.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Analýzy DNA dokázaly, že pouze smrk Brewerův je bazálnějším smrkem než sitka. Ostatních 31 druhů je nepůvodních, což dokazuje, že smrky pochází ze Severní Ameriky.

Rozšíření a životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Smrk sitka pochází ze západního pobřeží Severní Ameriky, konkrétně z oblasti, kterou ohraničuje na severozápadě aljašský ostrov Kodiak a na jihovýchodě kalifornské město Fort Bragg. Jeho výskyt úzce závisí na výskytu deštného pralesa a na jihu rozšíření se vyskytuje pouze v oblasti několika kilometrů od pobřeží Pacifiku. Severně od Oregonu se sitky nachází rovněž v říčních nivách, ale nikdy ne dále ve vnitrozemí, než 80 kilometrů od pobřeží.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Smrk sitka je velice důležitý v lesním průmyslu, především při výrobě papíru a řezaného dříví. Mimo svou původní oblast výskytu je sitka ceněná pro svůj rychlý růst a přizpůsobivost chudým půdám, na kterých ostatní stromy růst nemohou. V ideálních podmínkách může sitka růst až jeden a půl metru za rok. Druh se už usadil v některých částech Irska a Velké Británie, kam byl přiveden roku 1831, a na Novém Zélandu, nikde však není tak rozšířený, aby byl považován za invazivní druh. Sitka byla rovněž vysázena V Dánsku, Norsku a na Islandu. Do Norska byla sitka dovezena na začátku minulého století a nyní pokrývá plochu zhruba 50 tisíc hektarů podél pobřeží mezi kraji Vest-Agder a Troms. Sitka je tolerantnější vůči větru a slanému oceánskému vzduchu a roste rychleji než místní smrk ztepilý.

Dřevo ze sitky je rovněž využíváno při výrobě hudebních nástrojů, jako jsou piano, harfa, housle nebo kytara, jelikož jeho vysoký poměr síly a hmotnosti a okraje bez suků z něj dělají skvělého vodiče zvuku. Ze stejného důvodu se z něj vyrábí rovněž stěžně pro plachetnice a letadla a hlavičky raket Trident. Letadlo Wright Flyer bratří Wrightů bylo postaveno právě ze dřeva ze sitky, stejně jako většina letadel před 2. sv. válkou. Při ní dřevo ze sitky používala např. britská letadla de Havilland Mosquito jako náhradu za hliník.

Nové větvičky vyrůstající z větví sitky jsou využívány k výrobě smrkového piva nebo vařeny pro výrobu sirupu. Kůra kořenů sitky je využívána indiány při výrobě tradičních košíků.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Unikátní exemplář sitky se zlatými listy, zvaný Kiidk'yaas kdysi rostl na ostrově Haida Gwaii, kde byl pro kmen Hajdů posvátným stromem. Strom byl nelegálně poražen, ale nedaleko jeho původního místa se vyskytují vzorky vyrostlé z jeho pozůstatků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Picea sitchensis na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu