Smrk černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Smrk černý

Smrk černý
Smrk černý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: smrk (Picea)
Binomické jméno
Picea mariana
(Mill.) Britt., E.E.Sterns & Poggenburg

Smrk černý (Picea mariana) je druh smrku, původem ze Severní Ameriky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Smrk černý se samičími šiškami

Jedná se o menší strom, zpravidla do 25 m výšky a průměru kmene do 25 cm, většinou však je spíš menší. Na extrémních stanovištích vytváří i keřovité zakrslé formy.[1] Koruna je úzce kuželovitá až jehlanovitá, tvar koruny však může být pozměněn díky stanovištním podmínkám (vítr aj.). Borka i pupeny jsou šedohnědé.[1] Jehlice jsou na průřezu čtyřhranné, poměrně krátké , jen 0,6-1,5 cm (zřídka až 2 cm dlouhé), tuhé, světle modrozelené, nasivělé, navrcholu tupě špičaté.[1] Samičí šišky jsou celkem malé, 1,5-2,5 (zřídka až 3,5) cm dlouhé, vřetenovitého tvaru, matné, za zralosti nachově hnědé.[2]. Šupiny jsou vějířovitého tvaru, na vrcholu nepravidelně zubaté, cca 8-12 mm dlouhé a asi stejně široké. Počet chromozómů je 2n=24.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

mapa rozšíření

Původní areál druhu se rozkládá hlavně na Aljašce, v Kanadě, kde roste na většině území, chybí jen na jihozápadě a extrémním severu a severovýchodě. Přesahuje na SV USA do širšího okolí velkých jezer, do států Minnesota, Wisconsin, Michigan, Pennsylvania, New York, New Jersey, Connecticut, Rhode Island, Massachusetts, Vermont, New Hampshire a Maine.[1][2]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Smrk černý je významnou součástí severoamerické tajgy. Smrčiny s dominancí Picea mariana bývají nazývány "black spruce forests", vedle toho existují i "white spruce forests", tedy smrčiny s dominancí smrku sivého (Picea glauca). Lesy se smrkem černým najdeme především na vlhkých místech, často vytváří rašelinné lesy, kdy dominantou mechového patra jsou rašeliníky (Sphagnum sp.).[3] Společenstva se smrkem černým se nachází i na jiných podmáčených místech, jako břehy potoků a okraje močálů.[4] Vytváří lesy i mimo rašeliniště, s dobře vyvinutým mechovým patrem, častý např. Pleurozium schreberi, kde jsou rašeliníky řídké nebo chybí, v keřovém patře takových lesů je častý druh rojovníku Ledum groenlandicum.[3]. Hojné jsou taky zakrslé řídkolesy na bažinách, kde v bylinném patře dominují ostřice (Carex sp.) a trávy, dobře je vyvinuto mechové patro (ovšem jen málo rašeliníky).[3]. Dále jsou známy smíšené lesy s olší šedou (Alnus incana).[3] Dalšími dřevinami v lesích se smrkem černým jsou např. jedle balzámová (Abies balsamea), topol osikovitý (Populus tremuloides), bříza papírovitá (Betula papyrifera), smrk sivý (Picea glauca) nebo modřín americký (Larix laricina).[3] Smrk černý snáší i velmi kyselé a živinami chudé půdy. Je často napadán poloparazitickou rostlinou Arceuthobium pusillum, příbuznou se jmelím.[5] Při větším napadení může docházet k oslabení stromu, deformaci až úhynu.[3]. Porosty smrku černého mohou být disturbovány větrem nebo požáry. Uschnutí porostu může způsobit i trvalejší zaplavení, papř. díky bobřím hrázím. Smrk černý je také napadán kůrovcem Dendroctonus rufipennis, i když jen příležitostně. Daleko více je napadán smrk sivý, kdy jsou známy rozsáhlé kůrovcové kalamity na Aljašce a v Kanadě o rozloze v řádu tisíců km².[6] Kromě kůrovce je smrk černý napadán i jiným hmyzem, jako housenkami můr z rodu Choristoneura, larvami brouků rodu Monochamus, larvami hmyzu z řádu blanokřídlí Pikonema alaskensis[7] a Pikonema dimmockii.[3] a dalším hmyzem. Jsou známy i různé houbové choroby.

Kříženci[editovat | editovat zdroj]

Z volné přírody, na narušovaných stanovištích východní Kanady, je znám kříženec s druhem Picea rubens.[1]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Využití v lesnictví je oproti jiným druhům smrků omezené díky menšímu vzůstu. Dřevo lze využít k výrobě papíru aj.[1] Smrk černý se pěstuje i ve střední Evropě jako okrasný strom ve více kultivarech. V Čechách byl poprvé vysazen roku 1835 v Královské oboře. Rozšířené je spíš pěstování různých zakrslých kultivarů.[8].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Flóra Severní Ameriky [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b The Gymnosperm Database [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g Black Spruce [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  4. Black Spruce Trees [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. Arceuthobium pusillum [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  6. Disturbances of Plant Communities [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  7. Yellowheaded Spruce Sawfly [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  8. Dendrologie online [online]. . Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]