Smrk pichlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Smrk pichlavý

Smrk pichlavý
Smrk pichlavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: smrk (Picea)
Binomické jméno
Picea pungens
Engelm.

Smrk pichlavý (Picea pungens) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité. Jehličí je delší, tuhé a silně pichlavé. Vyskytuje se v Severní Americe. Je často vysazován v parcích a zahradách. Bývá používán jako vánoční stromeček.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Byl objeven v roce 1862 Charlesem Christopherem Parrym u Pikes Peak v USA a hned dalšího roku se semena dostala do Evropy, a to smíchaná s P. engelmannii, což v dalších letech zavdalo příčinu k záměnám obou druhů, oba mají sivé jehličí. Rozpoznáme je však snadno. P. pungens má silné, žlutohnědé a lysé větvičky a jehlice pichlavé na všechny strany odstávající. Silné a nepryskyřičnaté pupeny jsou obaleny šupinami, které bývají na špičkách zpět zahnuté. P. engelmannii má větvičky světlé a žlaznatě chlupaté a pupeny pryskyřičnaté s přitisklými šupinami. Jehličí má měkčí, ne tak pichlavé.

Popis a znaky stromu[editovat | editovat zdroj]

Vždy zelený, velmi statný jehličnatý strom, dorůstající 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je dosti hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Kmen dosahuje 70–120 cm v průměru, pokrytý šedohnědou, silnou a brázditou borkou. Dožívá se 400-600 let. Jehlice jsou tuhé, 18 – 30 mm dlouhé, ostře přišpičatělé a bodavé, čtyřhranné, zakřivené a odstávající na všechny strany. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou na každé straně ze 3-6 řadami průduchů. Šišky jsou válcovitě podlouhlé, v mládí zelené, zralé světle hnědé.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Smrk pichlavý pochází původně z jihozápadu Severní Ameriky. Z Colorada se rozšířil do Nového Mexica, Utahu a Wyomingu, kde roste ve výškách 2000–3300 m, roztroušeně na březích horských řek a také na bažinatých místech. Dnes ještě četné, nikdy však čisté porosty. Můžeme ho vidět i v Rusku, kde se pěstuje od Archangelsku až po Krym a Kavkaz. Na severu nezmrzá díky tomu, že raší pozdě. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jeden z nejoblíbenějších zahradních smrků, s nímž se u nás setkáváme skoro všude, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Hlavně odrůdy se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, většinou ovšem v mladém věku, tj. do 20-30 let. Starší stromy nejsou tak hezké, hlavně ne v městských parcích, kde saze špiní barvu jehličí. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky jeho pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Smrk pichlavý je pro svoji barvu také nesprávně nazýván smrk stříbrný.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PILÁT, Albert. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. 3. vyd. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 508 s.  
  • KREMER, Bruno. Stromy. [s.l.] : Knižní klub, k.s, ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, 1984. 287 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu