Zahrada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Zahrada (rozcestník).
Veřejně přístupný park ve Vídni, Belvederské zahrady.
Ukázka zahrady v Garten Tulln, Rakousko.
Zahrada na ostrově Isola Bella v Itálii

Zahrada je lidmi upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací, prostor kde jsou obvykle pěstovány nebo umístěny rostliny. Může sloužit k odpočinku, volnočasovým aktivitám, reprezentaci, pro pěstování rostlin určených ke konzumaci nebo i jinému účelu. Vědeckým, výzkumným a pedagogickým účelům pak slouží specializované botanické zahrady a arboreta, kde jsou sbírky často také nějak architektonicky upraveny. Zemědělský slovník vymezuje zahradu jako prostor s úplným nebo částečně omezeným přístupem veřejnosti.[1]

Zahradu zakládá majitel, zahradní architekt nebo zahradník, udržuje majitel, uživatel nebo zahradník. Je doporučováno a vhodné, aby zahradu udržoval stále týž zahradník nebo táž osoba.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo znamená v původním významu ohrazený prostor, malou ohradu. V některých zemích je rozlišováno více různých typů zahrad pro různý účel, s různými rostlinami, které mohou být nazývány rozdílně nebo je připojeno přídavné jméno které typ specifikuje (zeleninová zahrada, bylinková zahrada, okrasná zahrada).

Park a zahrada jsou synonyma. Do 21. století je v českém jazyce za synonymum ke slovu zahrada považováno slovo sad, ale rovněž park.[2][3] Zahrada u obytné budovy před stavbou směrem ke vstupu na pozemek bývá označována předzahrádka, ovšem pokud je to jediná taková velká intenzivně udržovaná plocha, bývá používáno i zde slovo zahrada. Zahrada až do 20. století bývala rovněž spojena s rostlinami. Móda japonských zahrad tuto představu zrušila.

Zahrada vznikala v různých částech světa v mnoha podobách a šlo původně vždy o nejintenzivněji obdělávanou zemědělskou část (nebo části) pozemku, obvykle u obytné budovy. Podobně vzniká zahrada i u staveb velmožů a duchovních i světských vůdců, kde nejméně obdělávanou částí pozemku byla obora se zvěří a stromy. Tyto úpravy jsou pokládány za základ parku a zahrady. Rozdíl pozemků s označením zahrada a park by bylo možné vysledovat ve velikosti a intenzitě údržby. Z tohoto hlediska bylo možné barokní parky možné (jak tomu i dodnes u těchto dobových je) označit jako zahrady (např. Květná zahrada). Naproti tomu úpravy stejné plochy ve stylu anglického parku, byly obvykle označovány jako park, a to i v případě, že byly pozemky ohrazeny. Ještě ve 20. století byly ve střední Evropě za zahrady pokládány udržované ohrazené plochy bez ovocných dřevin. Takovéto plochy s ovocnými dřevinami (stromy) vně hlavní stavby byly označovány jako sad, jsou li mimo uzavřený celek stavby, kde je zahrada označována jako dvůr. Podobnou charakteristiku a rozdělení zahrad podle použití a účelu na dvory a zahrady lze vysledovat například i u korejských zahrad na venkově.[4]

Naproti tomu v některých dalších evropských zemích už od 18. století byly některé součásti parků označovány jako zahrady a mohlo jich být v parku i vice a parky a zahrady bylo možné rozlišit právě způsobem výsadby a intenzitou údržby. Zemědělský slovník vydaný v 21. století slovo zahrada používá pro uzavřené víceméně soukromě plochy[1] a park jako místo k pobytu v krásném prostředí a specifikuje že vznikají i veřejné parky, jako otevřené veřejné prostranství.[5] Realita 21. století ukazuje, že slovo park je používáno bez ohledu na velikost, veřejnou funkci, intenzitu údržby či styl úpravy. Stejně tak je tomu u pozemků označovaných jako zahrada, a oba pojmy jsou, zejména u veřejných pozemků, běžně používány. U soukromých pozemků je v 21. století obvykle správný název více či méně obdělávané, oplocené nebo neoplocené, zelené plochy u obytné budovy zahrada.

Přídavné slovo často mění smysl slova zahrada. Výraz zimní zahrada je tak označení pro prosklenou obytnou místnost nebo i zasklený balkon. Zahrada zde může být ale zastoupena pěstováním rostlin v nádobách. výraz zoologická zahrada označuje plochu, kde jsou ukázky druhů zvířat. Rostliny, které zde nejsou nezbytné a podstatné, někdy napodobují přirozené prostředí zvířat, které se v nich nacházejí, a mohou takto sloužit i k edukativním účelům.

Ustálené fráze:

  • Kvítko z čertovy zahrádky.
  • Rajská zahrada.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Vztah člověka a lidské společnosti k zahradě je už od historie velmi specifický a projevuje se jak na úrovni ekonomických potřeb, kulturních vztahů, tak například i na úrovni sociálního symbolu.[1] Vztah člověka k okolnímu přírodnímu prostředí vyplývá převážně z ekonomických potřeb, ovšem nemusí být zahrada hospodářsky významná, je hodnocen její estetický a sociální přínos (nebo nutnost). Ten bylo hodnocen podle dosaženého stupně společenské formace. [1]

Zahrady mohou mít různou velikost a mnoho různých podob podle účelu, kterému slouží a estetického projevu tvůrce. Zahrady mohou také být někdy součástí větších architektonických celků a kombinovány například krajinnými prvky jako jsou aleje, parky či lesoparky apod. Konkrétní způsob úpravy zahrady se během historie měnil nejen z ekonomických důvodů, jako znak příslušnosti k sociální skupině se vzhled zahrady mění především vlivem měnící se módy.

Kulturní, sociální, politický a ekologický vliv[editovat | editovat zdroj]

Kulturní vliv zahrad je zaznamenán od starověku, existence zahrad ovlivňuje literaturu i jiné směry umění, básníci (George Gordon Byron prosazoval architekturu anglického parku proti francouzskému baroknímu stylu) a umělci často ovlivňují styl zahrad. Politikové v starověku zřizovali veřejné zahrady a parky a získávali tak přízeň poddaných nebo podřízených. Zahrady a parky ve Francii byly majiteli více ceněny než samotné paláce u nichž ležící. Majetní lidé dávali ještě v devatenáctém století najevo svoji moc, invenci a majetek úpravami zahrad.

Odpor k pravidelným zahradám na přelomu 18. a 19. století byl v Evropě celospolečnský jev a vedla se veřejná a zcela vážná diskuse, plná osobních sporů, zda jsou správné pravidelné nebo nepravidelné zahrady. Florimánie ve starověkém Římě musela být omezena zákonem a posedlost holandskými tulipány otřásala Evropou v devatenáctém století. Šlechtitel růží David C. H. Austin byl povýšen za své dílo do šlechtického stavu, získal Medaili cti a stal se nositelem Řádu britského impéria. Ve dvacátém století po dvou světových válkách byla zahrada vnímána jako místo k dopěstování potravin, méně často místo pro aktivní odpočinek. Zahrady upravené jako pravidelně kosené trávníky jsou na počátku 21.století považovány za ekologickou hrozbu omezující druhovou rozmanitost a jsou propagovány přírodní zahrady jako osobní přínos pro život na této planetě. Význam zahrad je vykreslen zřejmě nejlépe častým použitím slova "zahrada" v odvozeném významu pro pojmenování sdružení, aktivit, nebo komerčních objektů a projektů.

Zahradní terapie se rozvíjí ve Spojených státech amerických již od 80. tel 20. století. Je součástí psychologických metod práce s tělesně postiženými, stejně jako například aromaterapie.[6]

Tvorba a údržba zahrad měla velký vliv na formování sdružení a spolků. Na území ČR to byl například Český zahrádkářský svaz, ve Velké Británii Arts and Crafts movement, The Royal Horticultural Society, ve Francii Fronta za osvobození zahradních trpaslíků. Zahrady lze vnímat jako pro lidskou společnost dlouhodobě poměrně důležité objekty zájmu.

V Severní Americe je slaven v pátek před Dnem matek svátek „National Public Gardens Day“. Svátek byl vytvořen v roce 2009 neziskovými organizacemi jako způsob, jak zvýšit povědomí veřejnosti o vzdělávacích zdrojích veřejných zahrad a podpořit místní komunity. Upozorňuje na programy, jako je ochrana původních rostlin, ochrana vodních zdrojů, zachování zelených ploch a zahrádkářství.[7][8]

Rozdělení zahrad[editovat | editovat zdroj]

Zahrady lze teoreticky členit podle jasně daných a smysluplných kritérií. Často lze ale narazit na úpravy které leží mezi jednotlivými typy, protože účel díla a využití prostoru tedy požadavky uživatele jsou v ideálním případě nadřazeny jakékoliv kategorizaci. Příkladem budiž parky, kde se prolínají renesanční, barokní a romantické vlivy. Za zahrady ovšm například nelze považovat sportoviště, ale sportoviště mohou být součástí zahrad.

Podle účelu[editovat | editovat zdroj]

  • zeleninová zahrada - pro okrasné účely nebo účelově upravené výsadby zeleniny
  • ovocná zahrada - úprava evokující ovocný sad
  • okrasná zahrada - zahrady které mají poutat pozornost vzhledem a neslouží výhradně jako sportoviště, pro skladování předmětů, nebo pěstování potravin
  • obytná zahrada - malá zahrada tvořící místnost pod otevřeným nebem, obdoba římského peristylu.
  • botanická zahrada - sbírka rostlin
  • arboretum - sbírka rostlin
  • veřejná zeleň u objektů je často upravena jako park nebo zahrada, obvykle poměrně jednoduše a někdy i bez celkové koncepce.
  • zimní zahrada a oranžerie - skleník se stálezelenými rostlinami, užívaný v zimě.
  • hřbitov (zahrada mrtvých) upravený prostor určený k pietní vzpomínce.
  • zoo upravený prostor určený k pozorování zvířat a jejich vzhledu a chování.
  • slepecká zahrada

Podle typu rostlin[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv ve většině zahrad lze využít dřeviny a byliny mnoha taxonomických skupin, lze z nějakého účelu, například jako botanickou sbírku vytvářet výsadby kde se nachází jen jedna skupina.

Japonská zahrada
Rozárium
Užitková zahrada

Podle barvy a materiálu[editovat | editovat zdroj]

Nadšení nad schopností vnímat jednotlivé odstíny světelného velí některým pěstitelům vybrat si jeden, jednu barvu (často bílou barvu) a vytvářet zahrady kde shromažďují rostliny s olistěním a květem takové barvy. Jde o podobný rozmar nebo nesmysl jako vytváření pokojů v odstínech jediné barvy.

a další

Podle umístění[editovat | editovat zdroj]

Sociálního hlediska[editovat | editovat zdroj]

Podle architektonického stylu[editovat | editovat zdroj]

  • čínská zahrada
  • korejská zahrada
  • babylonská zahrada - Visuté zahrady Semiramidiny
  • egyptská zahrada
  • japonská zahrada
  • perská zahrada
  • římská zahrada
  • italská zahrada
  • středověká zahrada kterou sice lze reálně vidět jako zahrady ve středověkých městech (obvykle jen trocha zeleniny), u italských vil církevních hodnostářů (přepychové architektonické, často téměř výhradně okrasné celky), hradní zahrady s trochou zeleniny, léčivek, vinicemi a ovocnými stromy plundrované při obléhání, venkovské zahrady které obsáhly několik záhonů u domu, a rozlehlé klášterní zahrady sloužící k pěstování ovoce, zeleniny, květin a bylinek, s někdy malými uzavřenými okrasnými celky s náboženskými motivy "hortus conclusus". Tyto malé uzavřené okrasné celky jsou právě těmi zahradami, které lze označit jako vzor středověké zahrady.
  • francouzská zahrada zahrady a parky v pravidelném stylu francouzských barokních zahrad
  • maurská zahrada pravidelné zahrady v západní Evropě navazující na perské vlivy
  • holandská zahrada - menší pravidelná zahrada s živými ploty, specifická podlouhlými vodními plochami - kanály, se stojatou vodou. Velmi podobná francouzské barokní zahradě.
  • anglický park - anglické zahrady a parky na přelomu 18. a 19. století
  • ferme ornée
  • venkovská zahrada [11] [12]
  • zenová zahrada
  • přírodní zahrada
  • funkcionalistická zahrada a postfunkcionalistická zahrada, - zcela jednoduchá úprava, vše je podřazeno prvoplánové praktičnosti, novosti a módnosti funkcionalismu, často stejně nepromyšleně jako u jiných stylů.
  • zahrada a park v „pacificko atlantickém stylu“ - stylově nejednotný proud různých jednoduchých úprav jejichž účelem je často pouze ohromit návštěvníka.
  • feng šuej zahrada - zahrada vedená záměrem vyhovět požadavkům uživatele a ideologii Feng šuej

Podle okolních budov[editovat | editovat zdroj]

Podle uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně nikdy neexistující, ideologicky motivované nebo mytické zahrady[editovat | editovat zdroj]

  • rajská zahrada (Ráj, Eden) - vzor některých zahrad, zpodobňovaná jako zahrada s hadem a rajským jablkem uprostřed
  • Hortus Conclusus zahrada představující panenství matky Ježíše Krista (Marie), vzor některých středověkých zahrad

Součásti zahrad[editovat | editovat zdroj]

Zahrady jsou často tvořeny menšímu celky, které svým účelem, uspořádáním nebo úpravou určují použití, vzhled nebo styl zahrady. vřesoviště, rašeliniště

Rostliny[editovat | editovat zdroj]

V zahradě použité rostliny lze rozdělit například na

  • stromy
  • keře
  • pnoucí
  • byliny - okrasné rostliny a zeleninu
  • listnáče a jehličnany
  • stálezelené, poloopadavé a opadavé rostliny
  • trvalky a letničky
  • cibuloviny a hlíznaté rostliny
  • acidiofilní a váponomilné
  • vlhkomilné a suchomilné
  • stínomilné a světlomilné
  • teplomilné a otužilé
  • okrasné plody, květem, listy
  • pomalurostoucí a rychlerostoucí

Zahrada jako ekosystém[editovat | editovat zdroj]

Zahrady pro biodiverzitu mohou mít důležitý význam. Obvykle negativní. Celé pojetí zahrady, například jako u divoké zahrady, může ale někdy být nápomocno udržení místních druhů rostlin a odpovídajícícho ekosystému. Pojetí zahrady a způsob výsadby a především některé součásti zahrady například živé ploty, keře, ploty, stromy, krmítka, budky, ptačí pítka nebo koupaliště, mohou hrát významnou roli alespoň pro přežití místní fauny, místních rostlin a jejich různorodost, pro biodiverzitu.[13] Podle výzkumů v zahradách s více neudržovanými částmi a různými strukturami, prostředími a povrchy, bývá více včel a dalších živočichů.[14][15][16]

Jiné součásti zahrady mají obvykle opačný účinek - koupací bazén, pečlivě střižený trávník, záhony květin nebo dokonce pečlivě ošetřované zeleniny, obvykle nemají na rozvoj místní fauny a flory pozitivní vliv. Vůle udržovat zahradu spíše méně a tolerance prostředí vhodného pro přežití drobných živočichů i za cenu nižší úrody a klíšťat, pěstování směsi divokých trvalek a místních keřů, nemusí vždy napomáhat sousedským vztahům. Vzniká konflikt (i vnitřní, v duši majitele) mezi pravidly, tradicí jednoduché estetiky a citlivostí k ekosystému, vnímavostí pro skutečnou krásu. Podle studie ze Spojených států, je ochota vytvářet a udržovat přírodní zahrady silně závislá na vzhledu zahrady souseda. Pokud kosí pravidelně svůj dokonalý trávník, cítí majitel vedlejší zahrady povinnost udělat totéž. [17]

Ačkoliv se tendence vytvářet zahrady podobné přírodě objevují od 18. století u Alexandra Popeho a v 19. století u G. Jekyllové, tak na začátku 21. století se opravdu stávají módními přírodní zahrady a zahrady napodobující přírodu, které jsou přírodě blízké. Mezi nejznámější architekty, kteří takové zahrady popularizují, prosazují, navrhují a realizují patří Piet Oudolf.

Velmi malé zahrady věrně napodobující přírodu často vypadají zanedbaně, nevzhledně nebo nevhodně, ale je vhodné je esteticky stylizovat, aby tato nevýhoda byla estetickou hodnotou.

Ptačí zahrada[editovat | editovat zdroj]

Ptačí zahrada jako pojmenování typu nebo vzoru úpravy zahrady v české odborné literatuře neexistuje a není používáno na rozdíl od jiných zahrad určených specificky pro nějaké užití. Přesto jsou již odedávna určeny některé prvky v zahradě pro ptáky, jako krmítka, budky, některé druhy dřevin ponechané pro potravu ptákům, nověji i ptačí koupaliště a pítka. To je činěno s ohledem na pozorovatele, který je potěšen pohledem na skotačení sýkorek a rád slyší zpěv kosů. Například v Anglii jsou takové úpravy častější a Gertrude Jekyll v knize Barvy v květinové zahradě o takové části zahrady, nebo zahradní úpravě píše:
… je dobré, aby to do volného prostoru byly vysázeno ovoce divočejšího charakteru, široce rozšířené mišpule a kdoule, některé z nejvíce půvabných malých britských stromů, jako jeřáby, blumy, myrobalány, pláňata a jejich příbuzní, pro plody ke sklizni nikomu jinému než ptákům a také pro pohled botaniků. Krásné dřeviny s květy jako má horský jasan, divoké třešně, trnky a ve velkoplodé hlohy, ptáčnice, jeřáb muk, cesmíny a muchovník.
Uvedené druhy dřevin mohou dobře sloužit k tomuto účelu i v ČR v 21. století. Ve Velké Británii i v 21. století obyvatelé záměrně lákají do zahrad ptáky a upravaují je jako "ptačí zahrady". [18]

Ptačí zahradou, úpravou, vyčleněním části zahrady pro ptáky, může být část zahrady upravená jako velká voliéra, jako je Ptačí zahrada v Isfahan (Írán).[19] Takové úpravy, zvířecí koutky s volérami, se v evropských parcích vyskytovaly ještě v 18. století.

Jiný smysl ptačí zahrady (nebo zvířecí zahrady) má úprava, kdy je část pozemku se zeleninou nebo jinými pěstovanými rostlinami vyhrazena a nechráněna na rozdíl od zbytku zahrady před divokými zvířaty a ptáky. Taková úprava má zabránit devastaci pěstovaných plodin a je v podstatě způsobem ochrany rostlin.

Estetika zahrad[editovat | editovat zdroj]

Studie ze Švýcarska ukazují, že druhově chudé a nudné zahrady jsou obecně považovány za estetické.[20] Nikdo nepovažuje za krásné zcela chaotické zahrady. Ovšem alespoň pestřejší zahrady, bohatší na druhy a podobné volné přírodě jsou vhodnější pro drobné živočichy a mohou být vzhledné. Hodnocení krásy je často závislé na mínění sousedů a návštěvníků, mínění širšího okolí a prioritách, hodnotovém řebříčku celé společnosti.

Vzhled zahrad je námětem, nebo zmiňován v lidové tvořivosti i v uměleckých pracech, které jsou považovány za objekty významné kulturní ceny. Vzhledově se zahrady, které jsou považovány za krásné, mohou lišit, nebo být dokonce charakterizovány zcela opačnými vlastnostmi.

Někteří lidé si snadno vytvářejí své představy o kráse v závislosti na mínění okolí nebo se kromě svých příbuzných nechají řídit přímo pokyny takové osoby jako je „arbiter elegantum“, „kulturtrégra“ nebo „módní policie“ bez ohledu na své potřeby. Při tvorbě zahrad se ale lze často setkat s potřebou napodobovat sousední zahrady, nevybočovat.

Tvorbou zahrad se zabývá zahradní architektura. Dílo architekta by mělo splňovat praktické použití, následovat architektonické řešení okolní zástavby nebo s ním nebýt v rozporu a esteticky jej doplňovat. Především by mělo splňovat představy majitele. Přesto nelze někdy rozlišit (špatné nebo dobré) dílo laika a architekta, což lze připsat estetické schopnosti laiků kreativné se vyjádřit. Mnozí z největších architektů nikdy zahradní architekturu nestudovali, nechyběla jim ale nikdy kreativita, schopnost myslet analyticky, zohlednit potřeby zákazníka a často to byli lidé se vztahem k přírodě. To, že je zahrada vytvořená zahradním architektem není zárukou, že má nějaké (například i estetické) kvality nebo je použitelná. Způsob výsadby je přímo závislý na představě majitele o výsledku.

Sadovnická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sadovnická tvorba.

Zahradní architektura je v podstatě umělecký obor, který kromě představivosti vyžaduje například technické znalosti materiálů a zkušenosti. Při tvorbě zahrad mohou pomáhat architektům pravidla kompozice zahradních úprav, zahrad a parků, jenž byl položen už v italských renesančních zahradách. Tato pravidla nebo atributy možné krásy, které mohou vytvářet estetický celek, které lze najít v díle nebo dílo pomocí těchto vlastností vytvořit či zhodnotit, byla pak shrnuta, definována a rozvinuta H.Reptonem na přelomu 18. a 19.století:

  • Přiměřenost
  • Užitečnost
  • Řád
  • Symetrie
  • Malebný účinek
  • Spletitost a komplikovanost
  • Jednoduchost
  • Rozmanitost
  • Novost
  • Kontrast
  • Spojitost
  • Asociace
  • Majestátnost
  • Přivlastnění
  • Oživení
  • Období a vliv průběhu dne
  • Dokonalost provedení

Pravidla kompozice v zahradní architektuře konce 20. století definují kritéria, požadavky na úpravu kompozice, tedy úmyslně upraveného zahradního celku jako:

  • Rozmanitost
  • Ucelenost
  • Harmonie
  • Smysluplnost

Zahradní architektura je na počátku 21. století popisována jako směs různých zcela rozdílných směrů bez nějakého vyhraněného převládajícího názoru, jak bylo zvykem až do konce 20 století. Někdy je popisováno, údajně samotnými architekty jako stížnost na málo hodnotnou novodobou architekturu, že …stále chybí silná a široká vrstva osvícených investorů, kteří nesledují jen krátkodobé cíle vlastní reprezentace, ale jde jim o víc - o tvorbu kulturního zázemí, o kvalitní architekturu, o jméno. S okamžitým vysvětlením, že poučená a hluboce kulturní vrstva nemohla vzniknout za jedenáct let, je třeba počkat desítky let….[21] Nicméně je jako architektura 21. století prezentována třeba výstavba v Klánovicích u které je plánovaný rozsah a způsob úpravy zeleně zřejmý[22] Ale i obecně platí, že vzhledem k stoupajícím cenám pozemků jsou zahrady stále menší.

Dotčené obory[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem, tvorbou, kompozicí a plánováním zahrad se zabývá zahradní architektura. Navazuje na obory výtvarného umění a architekt používá při úpravách umělecké, výtvarně působící objekty. Při své práci musí architekt mimo technické a biologické znalosti ovládat také základní znalosti psychologie neboť jeho dílo psychologicky působí na uživatele. Některé zahrady k dosažení spokojenosti uživatele vyžadují i znalosti náboženství, filosofie nebo invence, tyto vklady se pak stávají součástí koncepce. Základy architektury staveb a jsou žádoucí, neboť zahrada je součástí větších stavebních celků a měla by s nimi být v souladu. Součástí zahrady bývají stavební úpravy, znalosti stavebnictví týkající se přesunu zeminy, stavby menších stavebních úprav jako jsou cesty, terasy, pergoly u osoby vytvářející zahradu jsou na místě. Dobrý zahradní architekt by měl alespoň povrchně ovládat i znalosti z oboru týkajících se materiálů které jsou součástí zahrady, tedy například geologie a mineralogie i celkového kontextu díla, čímž se zabývá ekologie.

Rozmanitostí rostlin použitých v zahradě se zabývá botanika a dendrologie zahrnující především mnohotvárné vlastnosti druhů a odrůd rostlin. Ovocnářství je obor jenž se věnuje ovocným dřevinám v zahradě, plody ovoce se zabývá pomologie, květinami květinářství. Taxonomie se zabývá určením a rozdělením rostlin pěstovaných v zahradě, studiem jejich vzhledu morfologie, technikami křížení genetika.

Agrotechnika (fytotechnioka) zahrnuje souhrn a správný sled technických operací v daných podmínkách, které slouží k množení a umístění rostlin, udržení vzhledu a životaschopnosti rostlin a jejich zdárnému růstu. Je oborem zabývajícím se nejen znalosti chemismu a výživy rostlin ale i ochranou rostlin proti škůdcům a chorobám fytopatologie.

Muzeum zahrad[editovat | editovat zdroj]

Muzeum zahrad (Garden Museum) dříve známé jako Museum of Garden History, se nachází v Anglii, bylo založeno na zrušeného kostela na jižním břehu řeky Temže v Londýně, na Lambeth Road. Muzeum je umístěno v hlavní lodi kostela. Sbírka se skládá z nástrojů, příslušenství a knihovny. Sbírka obsahuje předměty zakoupené v aukci a dary od jednotlivců i zahradnických firem. Grafické tisky, fotografie, plakáty, katalogy a brožury, ukazují historii zahradničení. Muzeum ukazuje celý rozsah zahrad, z královských zahrad po zahrádkářské kolonie. Na začátku roku 1980 byla na přilehlém hřbitově vysázena zahrada ve stylu úprav typických pro 17. století (knot garden - výsadby s motivem uzlů). Úprava je osázena rostlinami autentickými pro dané období.[23][24]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Cestování, jehož cílem je poznávání významných zahrad, botanických zahrad, historie zahrad, zahradních stylů, je druh cestovního ruchu zahrnující návštěvy nebo cestování těchto významných a specifických objektů. Turisté někdy cestují individuálně na tato místa s nimiž jsou předem seznámeni. Často se ale turisté raději připojují k organizovaným zájezdům na místa zahradních výstav.

Významné zahrady v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Významné zahrady v ČR[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Naučný slovník zemědělský, 13. Praha : SZN, 1968-1992. 677 s s. S. 41.  
  2. slovník synonym
  3. tvujslovnik.cz
  4. INAJI, Toshiro. Gardens as architecture. [s.l.] : Kodansha International, 1998. ISBN 4-7700-1712-X. (anglicky) 
  5. Naučný slovník zemědělský, 6. Praha : SZN, 1968-1992. 677 s s. S. 74.  
  6. zahradysmyslu.euweb.cz
  7. abc15.com, Desert Botanical Garden joins National Public Gardens Day
  8. CITY OF BELMONT DECLARES MAY 7 NATIONAL PUBLIC GARDENS DAY
  9. http://www.svet-bydleni.cz/zahrada-a-kvetiny/bylinkova-zahradka.aspx
  10. http://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/exotika/kaktusova-zahrada_1648.html
  11. http://bydleni.lidovky.cz/venkovska-zahrada-vcera-a-dnes-dep-/home-zahrada.asp?c=A080415_100935_home-zahrada_byte
  12. http://www.abecedazahrady.cz/Typy-zahrad/Venkovska-zahrada-u-chalupy-aby-vypadala-jako-ze-starych-casu/sc-53-sr-1-a-1714/default.aspx
  13. Koordinationsstelle Biodiversitäts-Monitoring Schweiz 2009: Zustand der Biodiversität in der Schweiz. Ergebnisse des Biodiversitäts-Monitorings Schweiz (BDM) im Überblick. Stand: Mai 2009. Umwelt-Zustand Nr. 0911. Bundesamt für Umwelt, Bern.
  14. Persönliches Interview: Juliet Osborne von der landwirtschaftlichen Forschungsanstalt Rothamsted Research
  15. Medienmitteilung Eurekalert 2007
  16. Nutzungs- und Bauordnung für die Kleingärten der Stadt Zürich Art.5/3
  17. Nassauer J. I., Wang Z., Dayrell E. 2009: What will the neighbors think? Cultural norms and ecological design. (PDF; 1,7 MB) Landscape and Urban Planning 92, 282–292
  18. helpfulgardener.com, Garden Design Designing a Bird Garden
  19. Ptačí zahrada, Isfahan
  20. Thomas Marty, Institut für Umweltwissenschaften der Universität Zürich
  21. dumazahrada, ČESKÁ ARCHITEKTURA NA PRAHU 21. STOLETÍ
  22. rezidenceklanovice.eu
  23. pps.charitycommission.gov.uk
  24. www.gardenmuseum.org.uk

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo zahrada ve Wikislovníku

Kategorie Gardens ve Wikimedia Commons