Anglický park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anglický park je styl krajinářského parku nebo zahrady, který vznikl v Anglii na počátku 18. století, a rozšířil se po celé Evropě. Nahradil formálnější, symetrické francouzské zahrady vzniklé v 17. století jako hlavní zahradnický styl v Evropě.[L 1] O jeho výtvarnou hodnotu se zasloužil především William Kent (1685/1748). Prvními propagátory anglických parků byl filosof Joseph Addison[1][2] a básník Alexander Pope. Nejznámější postavou stylu anglické zahrady je však Lancelot "Capability" Brown. Změny v architektuře zahrad a parků a jejich směr zcela korespondoval se změnami ve společnosti a kultuře v té době.

Malba Clauda Lorraina inspirovala Stourhead a jiné anglické parky
Chrám antické ctnosti (The Temple of Ancient Virtue) ve Stowe od Williama Kenta z roku 1737

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Anglický krajinářský park, anglická zahrada, anglický přírodně krajinářský park.

Květiny v anglickém parku lze najít pouze výjimečně, Bois de Vincennes (Paříž, Francie).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kompozice krajinářského parku.

Anglické zahrady zobrazovaly zidealizovaný pohled na přírodu. Předlohy parků byly často inspirovány obrazy krajin Clauda Lorraina a Nicolase Poussina. Na rozdíl od francouzských, středověkých, i starověkých zahradních stylů je anglický přírodně krajinářský park nepravidelný, nesymetrický a nemá přímé linie. Architekti se úmyslně co nejvíce vyhýbají geometrickým tvarům v krajině, aby dosáhli dojmu původní krajiny. Harmonie v parku je dána skrytou vyvážeností malebné kompozice. Úprava anglického a přírodně krajinářského parku je v nejlepší poloze především práce s hmotami zeleně, terénem a vodou, pohledy na kompozici, světlem a cestami k vytvoření příjemného prostředí.

Úprava anglického parku odrážela nové filozofické, panteistické názory a snahy o změnu vztahu človeka k přírodě. Anglický park byl tak úspěšný, protože odpovídal módě která v té době byla rebelií proti diktátu architektury.[3]

Karel Teige popisuje rozdíl mezi barokním a anglickým parkem takto: „Ve francouzskem parku dominuje architektura; vegetace i voda je plně podrobena architektonickému plánu, příroda je tu negována a nahrazena kamennou, vodní i vegetační architekturou a skulpturou. V anglickém parku se architektura neguje jakožto architektura, změní se v krajinnou kompozici… …Anglický park (zahradu) je možno definovat jako komponovanou krajinu."[3]

Architekt William Kent

Za vhodnou ukázku romantismu v anglickém parku 18. století, včetně některých v té době obvyklých nešvarů a nevkusností lze považovat park Painshill kde jeho tvůrce Hamilton umístil řadu pošetilostí a tretek, malých dekorativních objektů, které zahrnují jeskyni, „gotický“ chrám, „ruiny“ gotického opatství, románské mauzoleum, nebo napodobeninu gotické věže s výhledem do krajiny. Podobné objekty, jako více či méně vhodné a umístěné napodobeniny pyramid, antiky, gotiky, zřicenin, asijských staveb, byly časté.(Zámek Howard, Rousham House, Stourhead, English garten apod.).

Některé rysy a termíny[editovat | editovat zdroj]

  • Na konci 19. století se mezi prvky prosazovaly atraktivní cizokrajné rostliny, z kompozice se stává expozice, amatérská botanická zahrada, takže kompozice je často roztříštěná. Tento způsob úpravy byl nazván „gardenesque“ (lze přeložit jako zahradeskní či zahradní). Jde o vadu, která je běžná i v úpravách v 21. století.
  • Romantické prvky v zahradách byly často kopírovány z dobových romantických maleb, tedy oslavují a napodobují antiku (sochy, chrámy), gotiku (kostely, „domky“), stavby v asijských zemích (minarety, altány), Africe (pyramidy), rustikální stavby anebo zříceniny, z barokní zahrady jako častý prvek občas bývá převzata například jeskyně - grotto. Tyto umělé stavby bývají nazývány „foolies“ (bláhové, hlouposti, hloupůsky). Často jsou dílem majitelů, amatérů a nadšenců. Nejen kritici stylu „anglický park“, i sami jeho architekti už v 18. a 19. století někdy tyto prvky, zejména jejich často absurdní způsob použití, často odsuzují.
  • Nejčastěji a už od počátku prvních parků v tomto stylu je úsilí o úpravu anglického a přírodně krajinářského parku směřováno k vytvoření malebné kompozice, vzorem je „pictoresque“, malebnost. Jde zpočátku opravdu doslova o snahu o kopírování maleb, obrazů, emotivních a romantických situací, poetičnosti a atmosféry a dokreslování atmosféry poetickými prvky. Malebnost u dobře upravených parků a zahrad ve stylu anglický park a současných přírodně krajinářských parků však spočívá v zručné práci s hmotami zeleně, vody a terénem, a ve vytvoření nebo výběru vhodných pohledů na kompozici. Termín „pictoresque“ pokrývá i tyto pozitivní stránky.

Dějiny anglické krajinné zahrady[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny anglického krajinářského parku.
park u hradu Howard. (1699-1712), předchůdce anglické zahrady modelovaný podle zahrady ve Versailles

Společnost byla v 17. století přesycena přehnanou, stále se opakující pravidelností francouzských zahrad. Rozšíření a koncepce anglických parků je reakcí na změnu filosofie a lidského myšlení, na principy renesance, humanismu a nastupující romantismus. Je projekcí tohoto snivého, pohádkového vidění světa do zahradní architektury. Podle některých tvrzení důvodem vzniku koncepce anglického parku v Anglii byla i blízkost Golfského proudu a tedy častá přítomnost hustých mlh v tamější krajině, která naprosto znehodnocovala hlavní kvality francouzského parku - využití perspektivy a širokého rozhledu do barevné a členité zahrady.[L 2] Ačkoliv nápad tvorby přírodních zahrad vznikl patrně jako snaha o realizaci kopie přirozené přírody básníky, je oprávněně předpokládáno, že přírodně krajinářské parky převzaly své základní principy, svoji koncepci tvorby, z klasických čínských zahrad, ačkoliv se v mnoha směrech liší. W. Shenstone prosazoval tzv. okrasný statek, pojmenovaný „ferme ornée“.[4][5] V českých zemích se příklady raných přírodně krajinářských parků objevují už v polovině 18. století. Evropský styl anglického parku se později mění v zálibu ve zobrazování romantických napodobenin. Přibližně od počátku 19.století se v tvorbě ve stylu anglického parku objevil v Anglii směr teoretiků ( R.P.Knight, U.Price), který preferoval větší malebnost, romantičnost a pestrost kompozice. V zaměření na úpravy i menších ploch byl realizován tvůrci jako Gertrude Jekyll a Vita Sackville-West, a později tento proud již prakticky zcela našel naplnění ve stylu venkovské zahrady. Klasický styl anglického parku následovalo v Severní Americe několik dalších architektů a anglický park se svými pravidly tvorby, které zformoval H.Repton byl F.L Olmstedem, který neskrýval inspiraci tímto anglickým architektem, začleněn do koncepce moderního urbanismu. Stal se základem moderních parkových úprav a plánování tvorby větších celků zeleně.

Architekti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Významní architekti anglického přírodně krajinářského parku.

William Kent (1685-1738) zavedl palladianský (Andrea Palladio) styl architektury do Anglie. Jeho zahrady byly navrženy tak, aby byly komplimentem italské Palladianské architektury .[L 1] V přírodně krajinářském parku v Kensingtonu (Kensingtonské zahrady) dal W. Kent vysadit dokonce pahýly stromů, s tím že ve volné přírodě také existují.

Lancelot "Capability" Brown - nejvlivnějších postava v pozdějším vývoji anglické krajinářské zahrady. Začal svou kariéru v roce 1740 jako zahradník v zeleninové zahradě v Stowe.

Humphrey Repton - architekt, popularizátor, vědec a autor významných publikací o zahradní architektuře.

Příklady přírodně krajinářských parků[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Přírodně krajinářské parky (seznam).
Doplňky mohou mít různou podobu.

Psychologické působení anglického parku[editovat | editovat zdroj]

Na lidskou psychiku působí nejlépe krajina připomínající anglický park – s rozsáhlými travnatými plochami a skupinami stromů. Uvědomí si to každý, kdo delší čas pobýval mezi velkými širými lány, v temném hustém lese nebo v kamenném městě bez zeleně. I zemědělská krajina postrádá po čase malebnost, což se negativně projevuje i v cítění a jednání lidí.[6] To je důvod, proč je anglický park zpravidla součástí sanatorií, lázní a léčeben . Anglický park působí romanticky, snivě, podporuje oproti uniformnímu francouzskému stylu, individualitu, volnost, přirozenost, dává šanci náhodě, připravuje překvapení, nebo může nabídnout záhadnost, ale v každém případě zde vítězí nepravidelnost nad geometrií a tedy i představivost nad předvídatelností. Francouzský park připomíná zemědělskou krajinu a může působit i únavně a díky opakování motivů do nekonečna i depresivně.

Zatímco anglickým parkem se lze volně toulat, ve francouzském parku je nutné držet se cestiček mnohdy klaustrofobicky působící sevřením mezi temnými zelenými zdmi živých plotů. Naopak přírodně krajinářský park může vzbuzovat deprese v pacientech s psychologickou úzkostí z otevřených prostranství - agorafobií.

Anglický park v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Výstižný, jakkoliv poetický, popis anglického parku v části Anglických listů podává Karel Čapek:

…Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.…[7]

Bois de Vincennes, romantická krajina evropských parků je více naplněna atraktivními doplňky, než u parků v Anglii

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků English garden na anglické Wikipedii, Englischer Landschaftsgarten na německé Wikipedii a Englischer Garten (München) na německé Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky)vliv Addisona na rané anglické parky (The Pleasures of the Imagination: Joseph Addison's Influence on Early Landscape Gardens)
  2. (anglicky)Filosofie zahrad (A philosophy of gardens) autor: David Edward Cooper
  3. a b OTRUBA, Ivar. Krásy anglických zahrad. [s.l.] : [s.n.], 2005. (česky) 
  4. (anglicky)informace o „ferme ornée“ v Observation on Modern Gardening
  5. O „ferme ornée“ v českém překladu The_Art_of_LANDSCAPE_GARDENING_(H._Repton)
  6. HEJDUK, Stanislav. Krajina jako anglický park [online]. Vesmír 86,784, 2007/12: Vesmír, spol. s r. o.; WebActive s.r.o., prosinec 2007, [cit. 2009-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. (Anglické listy, Karel Čapek)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Yves-Marie Allain and Janine Christiany, L'Art des jardins en Europe, Citadelles and Mazenod, Paris, 2006.
  2. HURYCH, Václav; PINC, Miroslav. Sadovnictví : Učebnice pro stř. zeměd. techn. školy zahradnického oboru. 2., Okrasné dřeviny / ;, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1984. 000028641.  
  • The English Garden, Phaidon Press, London, 2008.

(anglicky)Essaye, Watelet, 1774

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]