Anna Stuartovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Stuartovna
královna Anglie, Skotska a Irska
královna Království Velké Británie a Irska
Anna Stuartovna
Doba vlády 8. březen 17021. květen 1707
1. květen 17071. srpen 1714
Manžel princ Jiří Dánský
Korunovace 23. duben 1702
Narození 6. únor 1665
St James's Palace, Londýn
Úmrtí 1. srpen 1714
Kensingtonský palác, Londýn
Pochována Westminsterský palác
Předchůdce Vilém III.
Následník Jiří I.
Potomci Vilém
Rod Stuartovci
Otec Jakub II. Stuart
Matka Anna Hydeová

Anna Stuartovna (6. únor 16651. srpen 1714) byla královnou Anglie, Skotska a Irska. Stala se nástupkyní svého švagra Viléma III. Parlament prohlásil útěk jejího katolického otce Jakuba II. ze země v důsledku slavné revoluce za abdikaci na trůn. Její švagr a sestra Marie se poté stali společnými vládci země. Po smrti Marie vládl Vilém samostatně až do své smrti roku 1702.

Od 1. května 1707 se na základě zákonů o sjednocení Anglie a Skotsko spojily do jednoho suverénního státu - Království Velké Británie. Anna se stala jeho první královnou a zároveň zůstala královnou Irska. Anna vládla dvacet let až do své smrti v srpnu 1714 a byla poslední královnou Anglie a poslední královnou Skotska. Anna zemřela bez potomků (její poslední žijící syn Vilém zemřel roku 1700) a byla i posledním panovníkem rodu Stuartovců. Jejím nástupcem se stal Jiří I., příslušník Hannoverské dynastie.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Anna se narodila 6. února 1665 v St James's Palace jako druhá dcera Jakuba, vévody z Yorku (později Jakuba II.), a jeho první manželky Anny Hydeové. Jejím strýcem byl Karel II. a její starší sestrou Marie (později Marie II. Stuartovna). Anna strávila delší dobu až do roku 1670 ve Francii, kde si léčila oční infekci. Okolo roku 1673 se seznámila se Sarah Jenningsovou, která se stala její blízkou přítelkyní a rádkyní. Sarah se později vdala za Johna Churchila, který se stal Anniným nejdůležitějším generálem.

Roku 1673 vešla ve známost konverze jejího otce Jakuba ke katolictví. Na příkaz Karla II. byly Anna a její sestra Marie vyučovány v duchu přísného protestantismu. 28. července 1683 se Anna provdala za protestantského dánského prince Jiřího, syna dánského krále Frederika III.

Zákon o nástupnictví[editovat | editovat zdroj]

Jinak šťastné manželství Jiřího a Anny bylo poznamenáno problémy s následníky. Do roku 1700 prodělala Anna nejméně osmnáct těhotenství. Třináctkrát potratila nebo se dítě narodilo mrtvé, čtyři další děti se nedožily věku dvou let. Jejich jediná naděje, syn Vilém (* 24. července 1689) zemřel 29. července 1700 několik dní po svých jedenáctých narozeninách na neštovice; při následné obdukci bylo navíc zjištěno, že chlapec trpěl hydrocefalií. Tak velká úmrtnost potomstva je - ostatně jako u mnoha dalších příslušníků královských rodů a šlechty - i v tomto případě dostatečně silnou indicií pro domněnku, že princ Jiří trpěl syfilidou.

Princezna Anna tak byla jediným právoplatným nástupcem na trůn podle Bill of Rights. Pokud by zemřela, otevřela by se pro jejího mladšího nevlastního bratra Jakuba Františka, syna sesazeného krále Jakuba II. z jeho druhého manželství s Marií z Modeny, možnost nárokovat si trůn.

Parlament v obavě před touto možností vydal zákon Act of Settlement 1701, který určoval jako další nástupce po Anně Žofii z Hannoverské dynastie a její protestantské potomky. Vilém III. zemřel 8. března 1702 a Anna byla 23. dubna korunována královnou.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Portrét Anny Stuartovny z roku 1702, kdy nastoupila na trůn

Téměř ihned po nástupu na trůn se Anna zapojila do války o španělské dědictví. Tato válka pokračovala až téměř do konce jejího panování. Anna po svém nástupu jmenovala svého manžela admirálem královského loďstva a vrchním velitelem armády se stal lord Marlborough.

Po vydání zákona o následnictví roku 1701 zahájila jednání se skotským parlamentem a zemskými stavy, které chtěly zachovat nástupnické právo na trůn pro Stuartovce. Reakcí skotských představitelů na zákon o následnictví bylo vydání zákona (Act of Security), který uváděl, že pokud Anna zemře bez potomků, její následník bude zemskými stavy vybrán z příslušníků stuartovské dynastie. Královský souhlas byl tomuto zákonu udělen poté, co Skotové hrozili stažením svých vojáků z Evropy a odmítli zavést nové daně.

Na oplátku anglický parlament vydal zákon (Alien Act 1705), který uvalil na skotské poddané ekonomické sankce a prohlásil Skoty nepřáteli (a tím postavil mimo zákon právo vlastnit majetek v Anglii), pokud Skotové nezruší Act of Security, nebo pokud nedojde k sjednocení Skotska s Anglií. Skotské zemské stavy nakonec zvolily sjednocení a byla jmenována komise, která měla dojednat podrobnosti sjednocení obou zemí. Komise vypracovala pravidla sjednocení, která byla přijata skotským parlamentem 16. ledna 1707 a anglickým parlamentem 6. března 1707. Podle těchto zákonů se Anglie a Skotsko stalo od 1. května 1707 jedním sjednoceným královstvím nazývaným Království Velké Británie.

Její vláda byla poznamenána vznikem dvou politických stran. Anna preferovala torye vedené Sidneym Godolphinem, ti také tvořili její první kabinet. Vzhledem k tomu, že podporovali válku o španělské dědictví, stávali se později vlivnějšími whigové. Po vítězství v bitvě u Blenheimu se stal vlivným lord Marlborough, který fakticky vládl se svými dvěma zástupci.

Socha Anny Stuartovny před Katedrálou svatého Pavla

Annin manžel Jiří zemřel v říjnu 1708. Whigové využili královnina stavu a vytvořili vládu, vedenou lordem Godolphinem, ve které měli převažující zastoupení. Anna si přesto uchovala vliv, protože trvala na tom, že úřad admirála královského loďstva bude zastávat ona sama. Politický tlak ji ale přinutil, aby v listopadu jmenovala admirálem člověka navrženého whigy.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Anna zemřela 1. srpna 1714 na dnu a byla pohřbena ve Westminsterském opatství. Britským panovníkem se stal Jiří, syn Žofie Hannoverské (Žofiina matka Alžběta Stuartovna a Annin dědeček Karel I. Stuart byli sourozenci, děti krále Jakuba I. Stuarta), jež zemřela krátce před Anninou smrtí.

Období vlády královny Anny se vyznačovalo zvyšování vlivu ministrů a poklesem moci panovníka. Roku 1708 se Anna stala posledním britským panovníkem, který vetoval zákon parlamentu.

Annino jméno je spojeno s prvním světovým zákonem (vydán roku 1709) věnovaným autorskému právu. Podle něj výhradní práva k dílu náleží autorům, nikoli tiskařům, jak tomu bylo doposud.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVÁŘ, Martin. Anglie královny Anny (1.část).Ve víru vnitropolitických zápasů a války o dědictví španělské (1702-1708). Historický obzor, 1997, 8(9/10), s. 194-200.
  • KOVÁŘ, Martin. Poslední léta stuartovské monarchie. (1707-1714). Historický obzor, 1998, 9 (3/4), s. 57-64. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilém III.
Znak z doby nástupu Anglická královna
17021707
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Vilém II.
Znak z doby nástupu Skotská královna
17021707
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Vilém III.
Znak z doby nástupu Irská královna
17021714
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jiří I.
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Královna Velké Británie
17071714
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jiří I.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne of Great Britain na anglické Wikipedii.