Karel Teige

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel Teige (13. prosince 1900 – 1. října 1951) byl český kritik a teoretik umění, publicista a překladatel.

Teige byl mnohostrannou, levicově orientovanou, osobností: podílel se na založení poetismu, zasáhl do architektury, výtvarnictví, filmu i literatury. Byl propagátorem avantgardních směrů zejména v architektuře. Jako organizátor a teoretik ovlivnil poetismus a surrealismus.

[editovat] Životopis

Narodil se v rodině historika a hlavního archiváře města Prahy Josefa Teiga. Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě. Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neklově, kam se vracel i o prázdninách. Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kterým prošla celá řada jiných představitelů avantgardy. Po maturitě (1919), začal studovat obor dějiny umění na filosofické fakultě Karlovy univerzity, věnoval se tam však převážně žurnalistice a brzy výhradně jen literatuře. V roce 1920 se stal vůdčí osobností Devětsilu, kde svoji činnost zahájil jako propagátor proletářského umění. Brzy se situace v Devětsilu změnila a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro který psal v Devětsilu manifesty. Mimo to byl Teige výtvarným referentem Času (1919-1921), Ruchu (1919), Práva lidu (1919-1922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922).

V letech 1927–1930 redigoval ReD (Revue Devětsilu).

V letech 1929–1930 přednášel na vysoké škole Bauhausu v Dessau.

Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí.

Po druhé světové válce udělal doktorát, který mu z politických důvodů nebyl udělen.

Jelikož se nepřizpůsobil socialistickému režimu, byl po roce 1948 zakazován, podílel se na vydávání samizdatového sborníku Znamení zvěrokruhu.

Zajímavostí je, že po jeho smrti spáchaly sebevraždu jemu nejbližší ženy: Jožka Nevařilová a Eva Ebertová.

Teige napsal několik estetických programů, kde odmítl výchovné poslání umění.

Dalším směrem, který ho zaujal, byl konstruktivismus. Nepovažoval jej za směr vhodný do jiného oboru, než je architektura.

[editovat] Dílo

[editovat] Studie

Stavba a báseň
Svět, který se směje
Svět, který voní
Jarmark umění
Surrealismus proti proudu – (1938) v tomto díle vystoupil proti českým stalinistům.