Jiří Wolker
Jiří Wolker, celým jménem Jiří Karel Wolker (29. března 1900, Prostějov – 3. ledna 1924, Prostějov) byl český básník, člen Literární skupiny a Devětsilu.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v Prostějově v dobře situované rodině bankovního úředníka Ferdinanda Wolkera a jeho ženy Zdeny rozené Skládalové,[1] vystudoval gymnázium. V letech 1916–1917 se pod vedením Antonína Svojsíka účastnil skautských táborů ve Vorlovských lesích nedaleko hradu Lipnice. Poté studoval na přání svého otce práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky. K umění měl blízko díky svému nadání literárnímu, hudebnímu a výtvarnému. Byl politicky činný v KSČ.
Trpěl vážnou plicní chorobou – tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí a katary průdušek, léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách (přímo v Tatranské Poliance), nakonec jí podlehl. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.
S jeho jménem je často spojován nový literární směr – proletářské umění.
Žil a tvořil ve vile na Svatém Kopečku u Olomouce. Tato vila dnes nese název vila Jiřího Wolkera (Bellevue) a je kulturní památkou.
Dílo [editovat]
Jeho dílo lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejvýznačnějším představitelem. Jeho tvorbu nejvíce ovlivnili Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda.
- Proletářské umění (1922, spolu s Karlem Teigem) – programová a teoretická stať, zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru
- Host do domu – sbírka, která vznikla z jeho gymnazijních prací. Má 3 oddíly: Chlapec – verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem (básně Chlapec, Poštovní schránka), Ukřižované srdce – tento oddíl si všímá bídy a utrpení; poezie solidarity a vzpoury (báseň Dláždění) a Host do domu – touha po harmonii a důvěrný pohled na svět připomínají oddíl první, chybí ovšem výrazná dětská stylizace, smrt je chápána jako přirozená součást života, brána do nového probuzení; básník se vyznává z lásky k tomuto světu (b. Věci). Objevuje se zde pokorný pohled na svět, soucit (křesťanský) s chudými a trpícími, lyrizace všedních věcí a všedního dne. K věcem kolem sebe přistupuje jako k živým bytostem a rozmlouvá s nimi, snaží se je polidštit (např. báseň Poštovní schránka, Věci, …). V díle prezentuje názor, že rozpory se mají řešit láskou. V poslední básni (Svatý kopeček), nazvané podle místa, kde žili básníkovi prarodiče a kam často jezdíval, objevuje bídu, která ovlivnila jeho další tvorbu. Báseň je ovlivněna Apollinairovým Pásmem. Wolker chce udělat svět spravedlivějším a lepším.
- Poštovní schránka – v této básni Wolker přirovnává poštovní schránku k nějaké zvláštní modře kvetoucí rostlině. Schránky i květiny si lidé váží, přestože to jsou zcela běžné věci, ale schránka je zprostředkovatelem jejich myšlenek – psaníček. Autor využívá metafory – přirovnání. Psaníčka čekají na vlaky, lodě a člověka, pyl čeká na čmeláka, aby je roznesli na správná místa – tam, kde jsou blizny červené, neboli lidská srdce. Psaní může člověka potěšit, ale i zarmoutit, proto na bliznách narůstají plody sladké nebo trpké
- Těžká hodina – jeho nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol. (Karel Jaromír Erben). U Erbena je člověk drcen silou osudu a nemohl se bránit, naproti tomu u Wolkera je člověk drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická – zabývá se sociálními problémy. Wolker se v této sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.
- Těžká hodina – sbírka sociální poezie, ve které Wolker ukazuje na nutnost zničit starý svět, aby mohl být vybudován svět lepší
- Balada o snu – Hlavní hrdinové Jan a Marie jsou představitelé dělnictva. Jan se chce uskutečnit svůj sen o lepší společnosti což, podle něj, půjde pouze revoluční cestou.
- Balada o očích topičových – Antonín je topič v elektrárně, po letech oslepne a zemře, ale žije dál ve své práci.
- Balada o nenarozeném dítěti – milenci nemohou mít z finančních důvodů dítě.
- Umírající – básník vyjadřuje, že po jeho smrti se na světě nic nezmění, smrt je spravedlivá – potká každého, bojí se ovšem umírání, v němž je každý sám a zároveň se loučí se svou dívkou, kde jí píše dopis na rozloučenou
- Na nemocniční postel padá svět
- U rentgenu – lékař nachází v dělníkově těle „plíce rozežrané hladem a tuberkulózou“, „srdce – zdupané semeno, jež strašně chtělo kvést“, ale nejhlouběji vidí nenávist. Nepochybně třídní.
- O milionáři, který ukradl slunce – pokus o sociální pohádku, která je silně ovlivněna myšlenkou bohatý = zloděj a špatný člověk.
- Polární záře – pokus o román – napsal pouze zlomek
- Tři hry – obsahuje tato dramata:
- Nemocnice
- Hrob
- Nejvyšší oběť
- Do boje, lásko, leť – soubor Wolkrových básní (obsahuje např. básně Dívka, Nemocný, U rentgenu, Epitaf, Umírající…) a dopisů jeho přítelkyni Máni Koldové z doby, kdy vážně onemocněl a byl převezen do sanatoria v Tatranské Poljance
Napsal si u svůj vlastní epitaf, jeho pozdní dílo je samozřejmě také ovlivněno jeho těžkou chorobou, proto zde často nacházíme hřbitovy či nemocnice.
| „ |
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět |
“ |
| — Wolkerův epitaf | ||
Málo je však známo, že se věnoval i jiným zajímavým formám prózy, příkladem může být Pohádka o bledé Princezně. Tato pozoruhodná díla jsou téměř pravým opakem jeho tvorby proletářské.[3]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ MARTÍNEK, Jiřín. Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7376-202-5. s. 142.
- ↑ http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/jiri-wolker.html
- ↑ Wolker, J.: Pohádka o bledé Princezně a jiné prózy. T. Bruckner, Řepín-Živonín 2010. ISBN 978-80-904661-0-4
Literatura [editovat]
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel , 1985. s. 703–707.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. s. 261–274.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. s. 1637–1648.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. s. 533.
