Jiří Wolker

socha Jiřího Wolkera v Prostějově

busta na jeho rodném domě v Prostějově

rodný dům Jiřího Wolkera s jeho bustou v Prostějově

Jiří Wolker, celým jménem Jiří Karel Wolker ‎(29. března 1900, Prostějov – 3. ledna 1924, Prostějov) byl československý básník, člen Literární skupiny a Devětsilu.

Život

Narodil se v Prostějově v dobře situované rodině, vystudoval gymnázium. V letech 1916–1917 se pod vedením Antonína Svojsíka účastnil skautských táborů ve Vorlovských lesích nedaleko hradu Lipnice. Poté studoval na přání svého otce práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky. K umění měl blízko díky svému nadání literárnímu, hudebnímu a výtvarnému. Byl politicky činný v KSČ.

Trpěl vážnou plicní chorobou – tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí a katary průdušek, léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách (přímo v Tatranské Poliance), nakonec jí podlehl. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.

S jeho jménem je často spojován nový literární směr – proletářské umění.

Dílo

Jeho dílo lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejvýznačnějším představitelem. Jeho tvorbu nejvíce ovlivnili Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda.

• Proletářské umění (1922, spolu s Karlem Teigem) – programová a teoretická stať, zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru
• Host do domu – sbírka, která vznikla z jeho gymnazijních prací. Má 3 oddíly: Chlapec – verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem (básně Chlapec, Poštovní schránka), Ukřižované srdce – tento oddíl si všímá bídy a utrpení; poezie solidarity a vzpoury (báseň Dláždění) a Host do domu – touha po harmonii a důvěrný pohled na svět připomínají oddíl první, chybí ovšem výrazná dětská stylizace, smrt je chápána jako přirozená součást života, brána do nového probuzení; básník se vyznává z lásky k tomuto světu (b. Věci). Objevuje se zde pokorný pohled na svět, soucit (křesťanský) s chudými a trpícími, lyrizace všedních věcí a všedního dne. K věcem kolem sebe přistupuje jako k živým bytostem a rozmlouvá s nimi, snaží se je polidštit (např. báseň Poštovní schránka, Věci, …). V díle prezentuje názor, že rozpory se mají řešit láskou. V poslední básni (Svatý kopeček), nazvané podle místa, kde žili básníkovi prarodiče a kam často jezdíval, objevuje bídu, která ovlivnila jeho další tvorbu. Báseň je ovlivněna Apollinairovým Pásmem. Wolker chce udělat svět spravedlivějším a lepším.
  • Poštovní schránka – v této básni Wolker přirovnává poštovní schránku k nějaké zvláštní modře kvetoucí rostlině. Schránky i květiny si lidé váží, přestože to jsou zcela běžné věci, ale schránka je zprostředkovatelem jejich myšlenek – psaníček. Autor využívá metafory – přirovnání. Psaníčka čekají na vlaky, lodě a člověka, pyl čeká na čmeláka, aby je roznesli na správná místa – tam, kde jsou blizny červené, neboli lidská srdce. Psaní může člověka potěšit, ale i zarmoutit, proto na bliznách narůstají plody sladké nebo trpké
• Těžká hodina – jeho nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol. (Karel Jaromír Erben). U Erbena je člověk drcen silou osudu a nemohl se bránit, naproti tomu u Wolkera je člověk drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická – zabývá se sociálními problémy. Wolker se v této sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.
  • Těžká hodina – sbírka sociální poezie, ve které Wolker ukazuje na nutnost zničit starý svět, aby mohl být vybudován svět lepší
  • Balada o snu – Hlavní hrdinové Jan a Marie jsou představitelé dělnictva. Jan se chce uskutečnit svůj sen o lepší společnosti což, podle něj, půjde pouze revoluční cestou.
  • Balada o očích topičových – Antonín je topič v elektrárně, po letech oslepne a zemře, ale žije dál ve své práci.
  • Balada o nenarozeném dítěti – milenci nemohou mít z finančních důvodů dítě.
• Umírající – básník vyjadřuje, že po jeho smrti se na světě nic nezmění, smrt je spravedlivá – potká každého, bojí se ovšem umírání, v němž je každý sám a zároveň se loučí se svou dívkou, kde jí píše dopis na rozloučenou
• Na nemocniční postel padá svět
• U rentgenu – lékař nachází v dělníkově těle „plíce rozežrané hladem a tuberkulózou“, „srdce – zdupané semeno, jež strašně chtělo kvést“
• O milionáři, který ukradl slunce – pokus o sociální pohádku, která je silně ovlivněna myšlenkou bohatý = zloděj a špatný člověk.
• Polární záře – pokus o román – napsal pouze zlomek
• Tři hry – obsahuje tato dramata:
  • Nemocnice
  • Hrob
  • Nejvyšší oběť
• Do boje, lásko, leť – soubor Wolkrových básní (obsahuje např. básně Dívka, Nemocný, U rentgenu, Epitaf, Umírající…) a dopisů jeho přítelkyni Máni Koldové z doby, kdy vážně onemocněl a byl převezen do sanatoria v Tatranské Poljance

Napsal si u svůj vlastní epitaf, jeho pozdní dílo je samozřejmě také ovlivněno jeho těžkou chorobou, proto zde často nacházíme hřbitovy či nemocnice.

„	Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh' srdce k boji vytasit, zemřel – mlád dvacet čtyři let.	“
— Wolkerův epitaf

Málo je však známo, že se věnoval i jiným zajímavým formám prózy, příkladem může být Pohádka o bledé Princezně. Tato pozoruhodná díla jsou téměř pravým opakem jeho tvorby proletářské.

Odkazy

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945

Externí odkazy

• Jiří Karel Wolker – rodokmen