Jaromír Krejcar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
1. manželka Jiřina Bucková
2. manželka Milena Jesenská
3. manželka Riva Krejcar
syn Jaromír Krejcar nar.1922
dcera Jana Krejcarová nar.1928
vnuk Jaromír Krejcar nar.1950
vnuk Jan Krejcar nar.1965

Jaromír Krejcar (25. července 1895 Hundsheim5. října 1949 Londýn) byl architekt, návrhář nábytku, výtvarník, vysokoškolský profesor, vydavatel a teoretik. S první ženou Jiřinou Buckovou měli syna Jaromíra. S druhou ženou Milenou Jesenskou měli dceru Janu – „Honzu“. Třetí a poslední ženou byla Riva Krejcar.

Vyučil se zedníkem, vystudoval pražskou Průmyslovou školu stavební, pracoval jako stavbyvedoucí a vystudoval architekturu u profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění (AVU, 191821). Po dvou letech u Josefa Gočára se v roce 1923 osamostatnil.

Od 20. let minulého století rozhodný zastupitel funkcionalismu a purismu proti tehdy stále ještě přežívajícímu historismu a dekorativismu. Reprezentoval Bauhaus v Československu. Zakladatel Klubu za novou Prahu, člen Sdružení architektů, Levé fronty, Svazu socialistických architektů a Devětsilu (1922).

Okouzlen komunismem krátce pracoval v Moskvě (193435), vzápětí se rozčarován vrátil a ukončil kontakty s levicí kolem Karla Teigeho.

V roce 1937 získal dvě Velké ceny a Zlatou medaili za architekturu na mezinárodní výstavě v Paříži. Jeho československý pavilon (spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a Ladislavem Sutnarem) reprezentoval jednu z nejvyspělejších průmyslových zemí světa. Jedna z prvních staveb avantgardní architektury – ocel, sklo, světlo – vznikající těsně před válkou, na kterou navázal až high-tech v 60. letech minulého století.

V prvním válečném exilu žil a pracoval v Londýně. Krátce profesorem (194648) na VUT v Brně. Opět odešel do exilu po puči v únoru 1948 a vyučoval na tamější renomované škole architektury Architectural Association (AA). Zemřel ve věku 54 let na krevní sraženinu při zápalu plic v University College Hospital.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Stavby
Projekty a návrhy
  • velkotržnice, Praha-Žižkov, 1921
  • studentské koleje, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1923
  • Úrazová dělnická pojišťovna, Praha, 1924
  • Akademické náměstí, soutěžní návrh, Brno, 1925
  • vládního centrum na Letné, Praha, 1928
  • stadióny v Braníku a na Letné, Praha
  • léčebný dům, Karlovy Vary, soutěžní návrh, 1930
  • komplex škol, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1931
  • léčebný dům, soutěžní návrh, Poděbrady, 1931
  • sanatorium, Starý Smokovec, 1932
  • sanatorium, Vyšné Hágy, 1932

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 246, 341, 418–9, 519

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]