František Muzika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Muzika
Narození 26. červen 1900
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. listopadu 1974 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Muzika (26. června 1900, Praha1. listopadu [1] 1974, Praha) byl český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Muzika (vlevo) se sochařem Bedřichem Stefanem ve svém ateliéru, asi 1930.

V letech 19181924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 19241925 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts.

V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes.[2] Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Později pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový.

Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze [3]

V letech 19451970 vedl oddělení užité grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.[4] V roce 1958 publikoval dvoudílnou práci o historii latinského písma Krásné písmo ve vývoji latinky.

Jaroslav Seifert, se loučí a vzpomíná na svého celoživotního přítele těmito slovy:

...A tak člověk, kterému leží na srdci otázka, jež je společnou věcí nejen malířů, básníků a filosofů, nýbrž všech, kdo se neženou jen za penězi a poctami a mocí, je v pokušení chopit se této jediné splněné naděje a udělat z ní příklad. Připomínat, nabádat, opakovat, zapřísahat! Hle to je cesta! Toto je cesta ke splnění Tvé naděje. U Tebe toto hledání bylo hloubavé, úsilovné, soustředěné. S vnitřní kázní a kritičností a zároveň s velkolepou výtvarnou fantazií. Odříkavé, nehalasné, pokorné.

Jaké štěstí bylo jít s Tebou Tvou velikou a strmou cestou z ticha zátiší k Malému a Velkému snu a k Tvým nezapomenutelným Ostrovům. Nebylo možné nejít. Síla Tvé fantazie nutila k cestě, která byla vroubena jakoby znameními divukrásných přeludů. Šel jsi za svým viděním a nespěchal jsi. Věděl jsi, kam jdeš. Viděli jsme svítit Tvá okna na větvích stromů. Tvá gesta byla vždycky uměrná a byla menší a menší, protože jich nebylo potřebí. Prošel jsi těsnou branou, za níž se vynořovaly Tvé nové a nové obrazy. Jako blesky světel ve tmě a jako zádumčivý stín v oslňujici záři. Nenechával jsi odpočinout našim očím a naši zvědavost i úžas podpaloval jsi neustále svou neúnavnou fantazií…[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. některé zdroje uvádějí datum 2. listopad
  2. Seznam členů SVU Mánes
  3. archiv Národního divadla
  4. Soupis pedagogů VŠUP 1885-2005
  5. Tetiva, Vlastimil a Koubská, Vlasta(2012). František Muzika. Gallery Praha, 267. ISBN 978-80-86990-14-9. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Muzika, Tetiva V, Koubská V, 2012, monografie 472 s., vyd. Gallery, Praha ve spolupráci s AJG Hluboká n/V a Národním muzeem, ISBN 978-80-86990-14-9
  • ANDĚL, Jaroslav. Umění pro všechny smysly : meziválečná avantgarda v Československu. Praha : Národní galerie, 1993. ISBN 80-7035-056-3. (čeština) 
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 164, 166, 170, 210

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]