Bedřich Václavek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bedřich Václavek – detail pamětní desky na budově vědecké knihovny v Olomouci.

Dr. Bedřich Václavek (10. ledna 1897 Čáslavice – 5. března 1943 Osvětim) byl český marxistický estetik, literární teoretik a kritik. Jako člen Devětsilu byl stoupenec poetismu. Rozpracoval směr socialistického realismu.

[editovat] Biografie

Bedřich Václavek se narodil 10. ledna 1897 v Čáslavicích u Třebíče. Pocházel z chudé rodiny. Gymnázium vystudoval v Třebíčí. Poté studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Jeho učiteli byly přední osobnosti české literární vědy a folkloristiky: Zdeněk Nejedlý, Otokar Fischer, Čeněk Zíbrt a další. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom po většinu svých tvůrčích let jako knihovník Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci.

Soustavně byl veřejně činný. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Ve dvacátých letech byl členem avantgardy sdružené v Devětsilu. Ve 30. letech působil v Levé frontě. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen, převezen do koncentračního tábora Osvětim a 5. března 1943 pravděpodobně usmrcen injekcí.

Prví Václavkovou knihou je soubor statí o jeho současnících Od umění k tvorbě (1928). Další byla historická monografie Poezie v rozpacích (1930). Třetí nejdůležitější knihou byla Česká literatura 20. století (1935). Jeho dílu projevila úctu Filozofická fakulta MU v Brně, která ho posmrtně jmenovala docentem pro obor novější české literatury.