Jaroslav Rössler
Jaroslav Rössler (25. května 1902 Smilov – 5. ledna 1990 Praha[1]) byl první český avantgardní fotograf a člen Devětsilu. Je jediným českým fotografem, který splynul s uměleckou avantgardou, stavějící na hlavu dosavadní představy o tom, co je umění.
Obsah |
Život a dílo[editovat]
Vyučil se v portrétním ateliéru u firmy Drtikol a spol. (1917–1920) a osm let zde pracoval jako laborant, až do svého odjezdu do Paříže. V jedenadvaceti letech si ho všiml Karel Teige, který ho pověřil fototypografickými úkoly pro časopisy Pásmo, Disk, Stavba a ReD. Tak získal o možnostech funkčního využití fotografie novou představu. Postupoval od fotografie k fotogramu, fotomontáži, typografické koláži a kresbě, až nakonec všechny postupy vhodně mísil, jak si to žádala soudobá koncepce moderního umění.
Počátkem roku 1925 odjel do Paříže na půlroční studijní pobyt a v témže roce se stal fotografem Osvobozeného divadla. Většina záběrů jevištních inscenací té doby je jeho dílem.
Ještě před svým druhým odjezdem do Paříže v roce 1927 navázal jako reklamní a průmyslový fotograf spolupráci s obrázkovým časopisem Pestrý týden, který pak už z Francie zásoboval i svými reportážemi.
V Paříži, kde plánoval zůstat se svou ženou Gertrudu Fischerovou (1894–1976) natrvalo, se zabýval reklamou, především v experimentálním studiu Luciena Lorella, a vytvářel práce pro tak významné podniky, jako například firmy Gibs, Michelin nebo Shell. Přitom ho však lákal i živý pouliční ruch a právě tento zájem se mu nakonec stal osudným a poznamenal celou jeho další budoucnost. Setkal se s demonstranty a když fotografoval působivý výjev a jeho aktéry, byl zatčen, ve vězení strávil jednu noc, která se mu stala osudnou, smyslově se pomátl, a až po půlročním intenzivním hledání jeho ženou byl nalezen v blázinci ve Štrasburku. Na Žižkově, tenkrát ještě pražském předměstí, si spolu se ženou otevřel skromný fotografický ateliér a starosti spojené s vedením živnosti způsobily, že v jeho tvůrčí práci vznikla nepřirozená mezera, trvající dvě desetiletí.
Až v padesátých letech se k fotografickému experimentu znovu vrátil. Vytvářel takzvaná prizmata - fotografie snímané přes dvojlomný hranol, experimentoval i s tvárnými postupy - vedle solarizace to byl především Sabatierův efekt - vrátil se tak i k pigmentům. Hýřil novou barevnou a tvarovou představivostí.
Jaroslav Rössler je neoddělitelnou součástí české moderny. Moderny, která byla stejně tak literární, malířská a fotografická jako typografická, architektonická, divadelní nebo kinematografická. Jeho dílo je citlivou ozvučnicí doby, ale vyjadřuje se nezávisle na vyjádření druhých. Československá fotografie nemá kromě Rösslera autora, jehož práce v různých výrazových prostředcích by se tak dokonale propojila k moderní koncepci umění. Ojedinělým tvůrčím odkazem autora nejstarších českých fotogramů a vynálezce fotogramů jsou abstrahující vize, rozvíjené během více než půlstoleté umělecké dráhy.
Jaroslav Rössler patří společně s Františkem Drtikolem, Josefem Sudkem a Jaromírem Funkem k světově proslulým českým fotografům, jejichž díla jsou vyhledávána na prestižních aukcích.
Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[2]
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Kolektiv autorů; BENÁKOVÁ, Eva. HAVLÍČKOBRODSKO Turisticko-vlastivědný průvodce obcemi a jejich okolím. Tišnov : SURSUM, 1999. ISBN 80-85799-62-6. Kapitola SMILOV, s. 150 až 151.
- ↑ AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.] : Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009.
Literatura[editovat]
- STEIN, Martin. Jaroslav Rössler. Revue fotografie. 1987, čís. 3, s. 26-33.
- MRÁZKOVÁ, Daniela. Cesty československé fotografie. Praha : Mladá Fronta, 1989. ISBN 80-204-0015-X.
- BIRGUS, Vladimír. Jaroslav Rössler. Praha : Torst, 2001. 181 s. ISBN 80-7215-139-8.
- BIRGUS, Vladimír; MLČOCH, Jan. Jaroslav Rössler : fotografie, koláže, kresby. Praha : KANT, 2003. 151 s. ISBN 80-86217-48-5.
