Konstruktivismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o architektuře. Další významy jsou uvedeny v článku Konstruktivismus (rozcestník).
Fotografie z konstruktivistické výstavy
Budova postavená podle návrhu El Lisického, kterou využívala redakce časopisu Ogoňok

Konstruktivismus byl název pro architektonické a umělecké hnutí, které se rozšířilo zejména v Rusku po Říjnové revoluci 1917 až do počátku 30. let. Jednu větev konstruktivismu založil "Realistický manifest" A. Pevsnera a N. Gabo, druhou tvořili "produktivisté" jako Alexandr Rodčenko, Varvara Stěpanova a Vladimir Tatlin.

Směr zdůrazňoval technickou dokonalost a krásu hmoty, účelnost stavby a odmítal každý luxus. Prolínal se s raným funkcionalismem. Na rozdíl od něj dává větší důraz na dynamismus (vertikalita konstrukcí, diagonály).

Umělci[editovat | editovat zdroj]

Architekti[editovat | editovat zdroj]

Architekti v Českých zemích

Fotografie a fotomontáž[editovat | editovat zdroj]

Konstruktivisté byli průkopníci techniky fotografické montáže. Díla Gustava Klutsise Dynamické Město a Lenin a elektrifikace (1919–1920) jsou prvním příkladem tohoto způsobu montáže, která měla společné rysy s dadaistickými kolážemi, které spojovaly zpravodajské fotografie a malbu. Nicméně konstruktivistické fotomontáže byly méně 'destruktivní' než dadaistické. Snad nejslavnější z nich byl Rodčenkovy ilustrační montáže k Majakovského básni O tom.

Sovětský časopis LEF (Левый фронт искусств, Levá fronta umění) pomohl popularizovat osobitý styl fotografie, zahrnující ostré úhly a kontrasty, abstraktní použití světla, které se vyrovnaly pracím László Moholyho-Nagye v Německu a předním lídrům v této oblasti, spolu s Rodčenkem, Borisem Ignatovičem a Maxem Pensonem a mnoho dalších. Také sdílel mnoho charakteristických znaků s raným dokumentárním hnutím. Zatímco LEF produkoval architektonickou odnož, skupinu OSA vedli Alexander Vesnin a Moisei Ginzburg – více informací viz konstruktivistická architektura.

Konstruktivisté využívali pohybovou neostrost pro vyjádření rychlosti.[1]

České země[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRANČ, Jan. Neostrá fotografie na přelomu století, Bakalářská teoretická diplomová práce [online]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Institut tvůrčí fotografie, [cit. 2009-03-12]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]