Secesní architektura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Secesní architektura je architektonický směr objevující se v 80. letech 19. století v Anglii. Secese zásadně ovlivnila ranou modernu, dílo Bauhausu (spolupráce umění a průmyslu) a připravil půdu pro funkcionalismus (užitkovost, prostornost). Od roku 1914 secesní architektura přestala vznikat a někteří architekti, např. v dekoraci střídmý Adolf Loos, přešli k moderní architektuře.

Cílem bylo vytvořit nový styl, který působil organicky a byl oproštěný od doby převládajícího historismu. V urbanismu přinesla secese podněty k zahradním městům. Těžiště architektury bylo ve výstavbě vil a kulturních budov.

Vedoucími centry byly: Skotsko, Belgie, Francie (Paříž a Nancy), Německo (Mnichov a Darmstadt), Rakousko (Vídeň), Itálie, Španělsko, New York, Rusko, Polsko, Holandsko, Skandinávie a Česko.

Hlavními znaky secesních staveb[editovat | editovat zdroj]

Často staviteli secesních staveb nebyli architekti, ale původně malíři. Přesto se mnoho secesních staveb vyznačuje zcela novým pojetím zpracování prostoru. Odmítali historické prvky a řídili se jedině zákony konstrukce s plným uplatněním nových technických stavebních prostředků jako železa, oceli, betonu a skla.

Významní představitelé[editovat | editovat zdroj]

Ukázka pojetí gotiky od Antoni Gaudího: Barcelona, kostel Sagrada Familia.

Významné stavby (řazeno chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

Charles Rennie Mackintosh: Hill House Helensburg, 1901. Přísné uspořádání je charakteristické pro Glasgowskou školu.
  • 1883 - 1926 Antoni Gaudí: Barcelona, kostel Sagrada Família. Linie zdí dodržuje v proporcích a motivech zákonitosti gotiky, ale v detailech se značně modifikuje - žádné dva nejsou totožné. Neobvyklé věže byly přirovnány k termitištím. Půdorys je asymetrický zoubkovaný a klenba nepravidelně zakřivená. Ačkoli se stavěl 30 let nebyl dokončen.
  • 1892 Victor Horta: Brusel, dům ing. Tassela v Rue de Turin. Nejranější doklad secesní budovy. Dosti nenápadná fasáda dává jen málo tušit rozmařilé bohatství materiálu a výzdoby uvnitř. Převzal dynamické linie hnutí modern style. Hru linií a květinových ornamentů přenesl i na nosnou stavební konstrukci. Kámen nahradil železem.Hotel Solvay (1894), Maison du peuple (1897 - 1899)
  • 1895 Henry van de Velde: Brusel, dům Bloemenwerf v Uccle. Umělcův dům. tzv. dynamická secese. Rohy a hrany přecházejí ve zvlněné linie.
  • 1896 August Endell: Mnichov, průčelí fotoateliéru Elvira
  • 1897 - 1898 Joseph Maria Olbrich: Vídeň, pavilon Secese
  • Charles Rennie Mackintosh: Glasgow, Umělecká vysoká škola. Spojuje pevné stavební prvky s asymetrickým půdorysem a nárysem.
  • 1889 Henry van de Velde: Berlín, Kadeřnictví Haby. Vyvolal hodně protestů, protože elektrické vedení bylo vidět a bylo dekorativním prvkem.
  • 1899 - 1904 Hector Guimard: Paříž, vchody do metra. Z litiny zformované do tvarů rostlin. Organický jazyk maskuje účel.
  • 1899 Louis Sullivan: Chicago, obchodní dům C. P. Scott
  • 1901 Charles Rennie Mackintosh: Helensburg, Hill House. Obložení bíle natřeným dřevem v interiéru je typický znak Mackintonoshova díla.

Významné secesní stavby v ČR[editovat | editovat zdroj]

Vila Primavesi v Olomouci - mozaika nad schodištěm
Fantova kavárna v Praze na hlavním nádraží, (arch. Josef Fanta) 1901-1909.
Hospůdka na Schůdkách v Kroměříži - ukázka belgické secese, 1905

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jak je poznáme? Umění secese (z německého originálu Wie erkenne ich? Die Kunst des Jugendstil), 2005, Knižní klub ISBN 978-80-242-1773-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]