Románská architektura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Column impost.svg
Architektonické směry
Neolitická architektura
Architektura starověkého Egypta
Sumerská architektura
Antická architektura
Architektura starověkého Řecka
Architektura starověkého Říma
Raně křesťanská architektura
Byzantská architektura
Incká architektura
Předrománská architektura
Islámská architektura
Románská architektura
Gotická architektura
Renesanční architektura
Manýrismus
Barokní architektura
Georgiánská architektura
Rokoko
Empír
Klasicistní architektura
Novorománský sloh
Neobyzantská architektura
Novogotika
Novorenesance
Neobarokní architektura
Neoklasicismus
Monumentalismus
Architektura romantismu
Purismus
Secesní architektura
Kubismus
Dekorativismus
Konstruktivismus
Funkcionalismus
Rurální funkcionalismus
Socialistický realismus
Neofunkcionalismus
Brutalismus
Moderní architektura
Postmoderní architektura
Minimalismus
Související články
Anděl ze svorníku kláštera Saint-Génis-des-Fontaines

Románský sloh se prosadil ve stavitelství a výtvarném umění v zemích západní, jižní a střední Evropy v 11.-13. století. Východ Evropy byl v té době ovlivněn byzantským stylem.

V architektuře šlo o postupně rozvíjenou, v rámci Evropy a dané epochy víceméně jednotnou tradici konstruování staveb a použití materiálu. Termín „románská“ v sobě zahrnuje pokus vyjádřit vztah tohoto stavebního slohu k stavebnímu slohu antického Říma, jímž byl do značné míry inspirován a sdílel s ním některé stavební prvky (viz klasická řádová architektura).

Relativní rozšířenost slohu a vzájemnou podobnost stavebních struktur po Evropě byla umožněna poměrně značnou mobilitou středověkého lidu. Navzdory mnoha moderním představám o životě před průmyslovou revolucí nejen šlechta a rytíři, ale i kupci, řemeslníci, mniši, misionáři a putovali Evropou a roznášeli a sdíleli tak mimo jiné znalosti potřebné ke konstrukci staveb.

Charakteristické znaky nového slohu[editovat | editovat zdroj]

nelomený oblouk
nelomený oblouk

Rozvoj románské architektury a umění byl úzce spjat s dokončením christianizace Evropy, neboť noví věřící potřebovali prostory, kde by se mohli shromažďovat k liturgickým obřadům a kázáním.Stavěly se dva základní typy kostelů, baziliky a rotundy. Oba měly svůj předobraz v antickém stavitelství. Bazilika byla obdélníková stavba, jejíž vnitřní prostor byl podélně rozčleněn sloupořadím do tří i více lodí. Původně sloužila jako tržiště nebo soudní budova. V křesťanském chrámu byla hlavní loď podstatně vyšší i širší. Na východní straně ji ukončoval polokruhový výklenek – apsida, v němž bylo umístěno kněžiště. Uprostřed kněžiště stál oltář, u kterého se sloužila mše. Vnitřek baziliky osvětlovala okna umístěná v horní části zdí, jež vymezovaly střední loď. Součástí stavby bývaly věže. Také rotunda, jednoduchá stavba kruhového půdorysu s kuželovitou střechou, byla známa již ve starověku. Římané je užívali především jako hrobky. Křesťané je začali stavět na místech, kde si připomínali významné události z života svatých nebo jejich mučednickou smrt. Rotundy mívaly jednu i více apsid. Typickou románskou stavbu představují benediktinské kláštery (například proslulé opatství v Cluny), jejichž neodmyslitelnou součástí bývala bazilika.

V románském slohu byly postaveny také světské stavby, zejména hrady. Sloužily především jako pevnosti na obranu před nepřítelem, proto byla velká péče věnována jejich obrannému systému. Tvořily ho hradby, hradní příkopy a věže. Součástí hradu byl obytný palác. Sídlili v něm panovníci nebo jejich správci, později si opevněná sídla začala zřizovat také šlechta.

Na stavbu románských kostelů a hradů se začal používat kámen, zatímco v některých zemích (patří mezi ně i Čechy a Morava) se dosud stavělo především ze dřeva. Nepravidelné a nestejně velké kusy kamene se spojovaly dohromady větším množstvím malty. Zdi bývaly důkladné, široké několik metrů. Není divu, že málo členité stavby působily mohutným až těžkopádným dojmem. Mezi typické znaky románského slohu patří půlkruhový oblouk. Najdeme ho u vchodů a oken, ale také jako valenou klenbu. Používala se vedle plochých trámových stropů k překlenutí vnitřních prostor. Kromě toho již znali stavitelé křížovou klenbu (opírající se o dva oblouky). Tíha klenutého stropu spočívala na masivních zdech a sloupech, které byly zakončeny ozdobnými hlavicemi. Těžké zdivo neumožňovalo stavět širší dveřní ani okenní otvory. Okna věží a velkých sálů v hradních palácích bývala sdružena dvě až čtyři vedle sebe, oddělena sloupky. Vchody zdobily umělecky zpracované portály.

Vnitřek kostelů se většinou omítal. Architekturu vhodně doplňovala sochařská výzdoba a nástěnné malby. Zobrazovaly výjevy z Bible nebo ze života svatých, a názorně je tak přibližovaly věřícím, kteří neuměli číst. Podobné náměty se objevovaly také při výzdobě rukopisů. Malířská výzdoba knih a knižní desky, bohatě zdobené vyřezávaným dřevem, vzácnými kovy či drahokamy, patří stejně jako šperky k typickým projevům románského slohu v oblasti uměleckých řemesel.

Vnitřní zařízení hradů bývalo tehdy ještě poměrně jednoduché. Skládalo se ze základních kusů nábytku. Důležitá byla truhla, do které se ukládaly potřebné předměty včetně oblečení. Sloužila také k sezení nebo ležení. Postel, stůl, křeslo a stolička měly jednoduché tvary. Svítilo se svícemi nebo loučemi upevněnými do svícnů. Hlavním zdrojem tepla byl otevřený oheň v krbu.

Příklady zachovalých románských staveb[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Trojitý nelomený oblouk románského slohu ve Zdíkově paláci (dříve Přemyslovský palác) v Olomouci
Podrobnější informace naleznete v článku Románská architektura v Česku.
Rotunda sv. Jiří na Řípu

Rotundy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam románských rotund v Česku.

Baziliky[editovat | editovat zdroj]

Další[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Hlavice sloupů křížové chodby kláštera Saint-Génis-des-Fontaines

Německo[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Michala v Hildesheimu v Německu

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Irsko[editovat | editovat zdroj]

  • Cormac's Chapel, Cashel (1127–1134)
  • Aghadoe, County Kerry (1158)
  • Nuns' Church, Clonmacnoise (1167)
  • Tuam Cathedral and Crosses (c. 1184)
  • Ardmore Church and Round Tower, County Waterford
  • Baltinglass Cistercian Abbey, County Wicklow
  • Boyle Cistercian Abbey, County Roscommon
  • Christ Church Cathedral, Dublin
  • Clonfert Cathedral, County Galway
  • Cong Abbey, County Galway
  • Devenish Round Tower and Churches, County Fermanagh
  • Dysert O'Dea Church and Round Tower, County Clare
  • Freshford, County Kilkenny
  • Jerpoint Cistercian Abbey, County Kilkenny
  • Killeshin, County Laois
  • Maghera, County Derry
  • Monaincha Abbey and Cross, County Tipperary
  • Rahan Church of Ireland Church, County Offaly

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Anglie[editovat | editovat zdroj]

V Anglii se nazývá románská architektura jako Normanská architektura (Norman architecture).

Nizozemí[editovat | editovat zdroj]

  • Sint Servaas, Maastricht
  • Onze-Lieve-Vrouwe, Maastricht
  • Munsterkerk, Roermond
  • Janskerk, Utrecht
  • Pieterskerk, Utrecht
  • St. Plechelmus, Oldenzaal
  • Chapel, Lemiers
  • reformovaný kostel, Oirschot

Belgie[editovat | editovat zdroj]

Skandinávie[editovat | editovat zdroj]

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

  • opatský chrám, Ják
  • cisterciácký opatský kostel, Bélapátfalva

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Romanesque architecture ve Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]