Klášter Milevsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milevský klášter.

Milevský klášter je premonstrátský klášter založený mezi lety 1184 a 1187. Jedná se o nejstarší klášter na jihu Čech. Založil jej Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter pod vedením Jana Žižky zničen. Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu došlo ke zničení i těchto cenností.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter založil mezi lety 11841187 pán Jiří z Milevska.[1] Na výstavbě kláštera se podílel i budoucí první opat milevského kláštera Jarloch se svými řeholníky.[1]

V roce 1191 klášter vyhořel, byl ale opět obnoven. K jeho vysvěcení došlo 1. října 1201.[2] Opat Jarloch zemřel v Milevsku roku 1228 a byl zde pohřben.[2]Později sídlilo v klášteře až 30 řeholníků, kteří se kromě duchovní správy věnovali i hospodářským činnostem, pěstovali víno, obilí, chmel.[3] Když byl 23. dubna 1420 klášter přepaden husity, bylo Jarlochovo tělo odneseno řeholníky na Zvíkov. Tam byl pohřben na neznámém místě.[2] V době husitských válek byl klášter zničen.[4] Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu, došlo i ke zničení těchto cenností.[4]

V 15. století jej vlastnili Rožmberkové, po nich Švamberkové.[4] Kryštof ze Švamberka klášter v 16. století prodal pánům z Hodějova.[4] Za jejich působení byl klášter částečně opravován, byla obnovena hráz rybníka , byly vytvořeny nové příkopy a hradby.[4] Zvláštní péče byla věnována důkladnějším zpevněním hrází rybníka.[4] Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova zkonfiskován majetek, včetně Milevského kláštera.[4] Klášter byl zpustošený a okolní vesnice opuštěné a podle slov kronikáře v Milevsku vše zelo chudobou, bídou a lidským pláčem.[4] Císařským rozhodnutím byl klášter přidělen premonstrátskému klášteru na Strahově. Opět začíná další snaha o znovuobnovení původní slávy kláštera. Za císaře Josefa se museli premonstráti vrátit do Prahy, ale přes vše se jim podařilo, že byl klášter přidělen ke klášteru Strahovskému. Nemalou měrou se přičinil opat Strahovského kláštera Václav Josef Mayer v roce 1786.[5]

Hlavní branou z roku 1885 se vstoupí na klášterní nádvoří.[6] Po pravé straně vchodu na první nádvoří je budova bývalé latinské školy. Jednalo se o nejstarší školu v kraji, která se připomíná již v roce 1543.[5]

Dnes v dolní částí sídlí charita a v 1. patře ve velkém sále se pořádají přednšky a výstavy, v druhé místnosti je trvalá expozice barokní knihovny, s knihami zapůjčenými ze Strahova

Chrám Navštívení Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Chrám Navštívení Panny Marie

Ve 13. století byl raně goticky přestaven, pozdější přestavba byla v 19. století novorománská. Nyní je po celkové rekonstrukci. Má štíhlou siluetu se dvěma věžemi a je postaven ze žulových kvádrů. Vchod do chrámu je v románském stylu. Vstupní brána a hradební zeď jsou zbytky opevnění. Délka chrámu je 56 metrů, šířka je přes 17 metrů a výška od podlahy ke klenbě je 14 metrů.[1] Hlavní loď je od postranních oddělena arkádovými pilíři.[1] Chrám byl založen souběžně s klášterem.[1] Velká část stavby chrámu byla provedena za opata Jarlocha.[2] K východní části je připojena sakristie. Původně to býval malý kostelík (z roku 1187), kde se konaly pobožnosti, před vystavením chrámu.[5] Raně gotická kaple v západní části nese též název Opatská kaple svaté Markéty.[3] K jižní straně kostela jsou připojeny budovy starého klášterního konventu.[3] Jsou též novorománské, stejně tak budova sakristie a části ambitů. Konvent má uzavřený čtvercový tvar, uprostřed bývala zahrada. Nesla jméno Rajská. V jeho areálu bývaly vystaveny archeologické nálezy z města, kláštera a dobová platidla. Budovy děkanství, konvent, oltáře, obrazy a i hrobky byly za husitských bouří poškozeny.[4]

Na druhém klášterním nádvoří býval pivovar, cukrovar a hospodářské budovy.[7] Pivovar byl postavený roku 1691 opatem Vítem Seipelem místo již zaniklého původního pivovaru. Pivovar fungoval do roku 1907, kdy byl zrušen.[7] Opat Seipel také dostavěl hospodářské budovy. Klášter i chrám Navštívení Panny Marie je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek. Bazilika je přístupná o mších (každou neděli v 7 ráno) nebo při prohlídce. Prohlídky probíhají každý den (včetně pondělí) od 10 do 17 hod.

Kostel sv. Jiljí[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jiljí.
Kostel sv. Jiljí s románskou věží.

Uprostřed současného hřbitova stojí kostel sv. Jiljí, v původní románské podobě šlo o jednolodní stavbu s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 m x 9 m. Na objekt navazovala věžovitá, dodnes zachovaná stavba s emporou v 1. patře. Tato empora byla přístupná po schodišti v síle zdiva. Podle archeologického výzkumu A. Hejny a stavebně historického průzkumu D. Líbala lze původní románský kostel datovat do poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. To dosvědčuje mimo jiné i empora (tribuna) ve věžovité stavbě, ze které velomož sledoval bohoslužby. Podle četných analogií z celých Čech stávaly vlastnické kostely v areálu velmožského sídla, a tak lze předpokládat sídlo Jiřího z Milevska poblíže kostela. Po založení kláštera začal sv. Jiljí plnit funkci farního kostela, zatímco chrám Panny Marie v klášterním areálu sloužil potřebám řeholníků.

Kolem roku 1400 byl kostel výrazně goticky přestavěn. Při této přestavbě byla velká část původního románského kostela zbourána. V presbyteriu se nachází architektonicky velmi cenná, gotická síťovaná klenba tzv. milevského typu s později domalovanými renesančními nápisy a erby. O významu tohoto architektonického článku svědčí i smlouva z roku 1407 o výstavbě klenby v kostele svatého Víta v Českém Krumlově podle milevského vzoru. Samotná loď je plochostropá s původními trámy dendrochronologicky datovanými do let 1445/1446. V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel postupně chátral. Z bezpečnostních důvodů byl uzavřen až do roku 1883, kdy se o jeho obnovu přičinil strahovský opat Zikmund Antonín Starý.[5]

Z nejstarší fáze je dodnes zachována takzvaná zvonice v západní části kostela. Kamenná věž má obdélníkový půdorys a je ze žulových kvádrů. V horní části jsou patrné dvě řady románských okének se sloupky. V současnosti slouží kostel jako smuteční síň. K tomuto účelu byl v 80. letech 20. století rozsáhle upraven. Při této příležitosti proběhl také archeologický výzkum A. Hejny. Vchod do chrámu je z jižní strany, vysokým, zaklenutým vstupem. Vlastní kostel měří na délku přes 23 metrů, šíře je přes 11 metrů a výška je 15,5 metrů.[5] Kostel je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Okolo kostela se nachází hřbitov. Poslední rozšíření hřbitova bylo v roce 1899 a v tomto roce byl i vysvěcen.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko : Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. ISBN 39. S. 16.  
  2. a b c d KYTKA, Josef, str. 40.
  3. a b c KYTKA, Josef, str. 42.
  4. a b c d e f g h i KYTKA, Josef, str. 43.
  5. a b c d e f KYTKA, Josef, str. 44.
  6. KYTKA, Josef, str. 36.
  7. a b KYTKA, Josef, str. 46.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Hejna, Antonín: Původní půdorysná podoba kostela sv. Jiljí v Milevsku, Archeologické výzkumy v jižních Čechách, České Budějovice 1987, s. 55-66
  • Kuthan, Jiří: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století, České Budějovice 1972
  • Toulavá kamera 1, strana 10-13 ISBN 80-7316-228-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 49° 27′ 24″ s. š., 14° 22′ 5″ v. d.