Purismus (architektura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Column impost.svg
Architektonické směry
Neolitická architektura
Architektura starověkého Egypta
Sumerská architektura
Antická architektura
Architektura starověkého Řecka
Architektura starověkého Říma
Raně křesťanská architektura
Byzantská architektura
Incká architektura
Předrománská architektura
Islámská architektura
Románská architektura
Gotická architektura
Renesanční architektura
Manýrismus
Barokní architektura
Georgiánská architektura
Rokoko
Empír
Klasicistní architektura
Novorománský sloh
Neobyzantská architektura
Novogotika
Novorenesance
Neobarokní architektura
Neoklasicismus
Monumentalismus
Architektura romantismu
Purismus
Secesní architektura
Kubismus
Dekorativismus
Konstruktivismus
Funkcionalismus
Rurální funkcionalismus
Socialistický realismus
Neofunkcionalismus
Brutalismus
Moderní architektura
Postmoderní architektura
Minimalismus
Související články

Purismus (z latinského purus čistý) je úsilí o stylovou čistotu v tvorbě. Architektonický purismus je reprezentován dvěma směry:

Historický (romantický) purismus[editovat | editovat zdroj]

Uplatňoval se v historizující architektuře a v obnově historických památek v 19. století. Je pro něj charakteristické přísné lpění na tzv. čistém slohu, které se projevovalo odstraňováním veškerých pozdějších úprav. Proti takovémuto přístupu vystupovali zastánci analytické památkové péče (Alois Riegel, Max Dvořák).

V Čechách byl významným neogotickým restaurátorem v puristickém duchu např. Josef Mocker, který rekonstruoval řadu středověkých památek.

Tyto zásahy často doslova fyzicky zachránily rekonstruované stavby před rozpadem a přeměnou ve zříceninu (Karlštejn). Na druhé straně znamenaly také velice výrazné poškození historické podoby stavby, přičemž velmi často spíše než o návrat k původní podobě šlo o realizaci romantických představ a de facto o falšování historické podoby obnovovaných budov.

Moderní purismus[editovat | editovat zdroj]

Umělecký směr první poloviny 20. století, který se neomezoval pouze na architekturu, ale také na další oblasti výtvarného umění (malba, kresbaAmédée Ozenfant). V podstatě jde o snahu maximálně oprostit stavbu od dekoru a uplatnit především samotnou konstrukci, barvu a strukturu stavebního materiálu atp. Jinými slovy výsledného účinku architektonického díla má být dosaženo co nejmenšími prostředky.

Tato tendence se objevuje v pozdní geometrické secesi (vídeňský architekt Otto Wagner). Výrazným představitelem tohoto směru je také významný architekt Adolf Loos. Z mladších architektů pak také Čech Bedřich Feuerstein. Jako puristická lze charakterizovat také raná díla švýcarského architekta Le Corbusiera. Ten spolu s Ozenfantem sepsal manifest purismu (Aprés le cubisme) a proto bývá tato dvojice mylně označována jako „tvůrci“ purismu.

Ten ovšem později purismus syntetizoval do podoby daleko významnějšího funkcionalismu, jehož je také hlavním představitelem. Dalším stavebním stylem, který se z purismu vyvinul v prostředí revolučního Ruska je konstruktivismus.

Literatura[editovat | editovat zdroj]