Mezinárodní styl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Seagram Building v New Yorku, dílo Ludwiga Miese van der Rohe

Mezinárodní styl nebo Internacionální styl, případně internacionalismus[1] je významný architektonický styl, který vznikl ve 20. a 30. letech 20. století a úzce souvisel s modernismem a moderní architekturou. Poprvé jej definovali kurátoři Muzea moderního umění Henry-Russell Hitchcock a Philip Johnson v roce 1932 na základě architektonických děl z 20. let 20. století. Termíny racionalistická architektura a moderní hnutí se často používají zaměnitelně s termínem internacionální styl.[1][2][3][4]

Getty Research Institute jej definuje jako „architektonický styl, který vznikl v Holandsku, Francii a Německu po první světové válce, rozšířil se po celém světě a stal se dominantním architektonickým stylem až do 70. let 20. století. Styl se vyznačuje důrazem na objem před hmotou, používáním lehkých, sériově vyráběných, průmyslových materiálů, odmítáním veškerých ornamentů a barev, opakujícími se modulárními formami a používáním rovných ploch, které se obvykle střídají se skleněnými plochami“.[5]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Frank Lloyd Wright v roce 1930 napsal: „Lidské domy by neměly být jako krabice, které žhnou na slunci, ani bychom neměli pobuřovat stroj tím, že se snažíme vytvořit obydlí příliš doplňující stroje“.[6]

Elizabeth Gordon ve své eseji The Threat to the Next America z roku 1953 kritizovala tento styl jako nepraktický a uváděla mnoho případů, kdy jsou „skleněné domy“ v létě příliš horké a v zimě příliš studené, prázdné a obecně se v nich nedá žít. Navíc obvinila zastánce tohoto stylu, že berou lidem smysl pro krásu, a tím skrytě prosazují totalitní společnost.[7]

V roce 1966 vydal architekt Robert Venturi knihu Složitost a protiklad v architektuře,[8] která je v podstatě knižní kritikou internacionálního stylu. Historik architektury Vincent Scully považoval Venturiho knihu za „pravděpodobně nejdůležitější spis o tvorbě architektury od dob Le Corbusierovy knihy Za novou architekturu“.[9]

Americký autor bestsellerů Tom Wolfe napsal knihu From Bauhaus to Our House, v níž tento styl vylíčil jako elitářský.

Jednou z údajných silných stránek internacionálního stylu je prý to, že konstrukční řešení byla lhostejná k místu, lokalitě a klimatu – řešení měla být univerzálně použitelná. Styl se neodvolával na místní historii ani národní zvyklosti. To bylo brzy označeno za jednu z hlavních slabin stylu.[10]

V roce 2006 Hugh Pearman, britský kritik architektury deníku The Times, poznamenal, že ti, kdo dnes používají tento styl, jsou prostě „dalším druhem revivalistů“, a upozornil na ironii.[11] Negativní reakce na internacionalistický modernismus souvisí s antipatií veřejnosti k celkovému rozvoji.[12][13]

V předmluvě ke čtvrtému vydání své knihy Moderní architektura: kritické dějiny (2007) Kenneth Frampton tvrdí, že v dějinách moderní architektury se objevuje „znepokojující eurocentrická zaujatost“. Tento „eurocentrismus“ zahrnoval i USA.[14]

Architekti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku International Style (architecture) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b KHAN, Hasan-Uddin. El Estilo Internacional. Kolín nad Rýnem: Taschen, 2009. ISBN 9783836510530. S. 7–11. (španělsky) 
  2. ↑ TURNER, Jane. The Dictionary of Art. 26 Raphon to Rome, ancient, §II: Architecture. Londýn: Grove, 1996. ISBN 1-884446-00-0. S. 14. (anglicky) 
  3. ↑ POLETTI, Federico. El siglo XX. Vanguardias. Milán: Electa, 2006. ISBN 84-8156-404-4. S. 101. (španělsky) 
  4. ↑ BALDELLOU, Miguel Ángel; CAPITEL, Antón. Summa Artis XL: Arquitectura española del siglo XX. Madrid: Espasa Calpe, 1995. ISBN 84-239-5482-X. S. 13. (španělsky) 
  5. ↑ International Style (modern European architecture style). Getty Research Institute [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ WRIGHT, Frank Lloyd. Modern Architecture: Being the Kahn Lectures for 1930. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. ISBN 978-0691129372. S. 65. 
  7. ↑ GORDON, Elizabeth. The Threat to the Next America. House Beatiful. 1953-04-01, s. 126–130. 
  8. ↑ VENTURI, Robert. Složitost a protiklad v architektuře (původním názvem: Complexity and Contradiction in Architecture). [s.l.]: Arbor vitae, 2004. Dostupné online. 
  9. ↑ STIERLI, Martino. ‘Complexity and Contradiction changed how we look at, think and talk about architecture’. Architectural Review [online]. 2016-12-22 [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ International Style of Modern Architecture. www.visual-arts-cork.com [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ PEARMAN, Hugh. Modernism – or should that be Modernwasm?. hughpearman.com [online]. 2006-04-01 [cit. 2023-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ MUSCHAMP, Herbert. ARCHITECTURE VIEW; Fear, Hope and the Changing of the Guard. The New York Times [online]. 1993-11-14 [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ JOBST, Rob. Charm is not an antiquated notion. www.ffwdweekly.com [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ FRAMPTON, Kenneth. Moderní architektura: kritické dějiny. [s.l.]: [s.n.], 1985. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BONESS, Stefan. Tel Aviv: The White City. Berlín: Jovis, 2012. ISBN 978-3-939633-75-4. 
  • SENNOTT, R. Stephen. Encyclopedia of 20th-Century Architecture. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 1-57958-434-9. 
  • RILEY, Terence. The International Style: Exhibition 15 and The Museum of Modern Art. New York: Rizzoli, 1992. 
  • GÖSSEL, Gabriel. Functional Architecture. Funktionale Architektur. Le Style International, 1925–1940. Berlín: Taschen, 1990. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Architektonické směry
Starověk
Středověk
Novověk
19. století
20. století
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mezinárodní_styl&oldid=23581564“