Empír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vítězný oblouk v Paříži

Empír [em-] nebo empir [ampír][1][2](z franc. empire, císařství), zvaný také císařský sloh, znamená období klasicismu (respektive neoklasicismu), který se rozšířil z Francie začátkem 19. století, za vlády Napoleona Bonaparte. Sloh se uplatnil především v architektuře a v designu oblečení, nábytku i různých uměleckých předmětů a ve Střední Evropě panoval po celou první polovinu 19. století. Po něm nastupuje v architektuře romantismus (období historizujících slohů) a v zařízení měšťanských domácností včetně nábytku biedermaier.

Stavitelství[editovat | editovat zdroj]

Průčelí hlavní budovy zámku Kačina při pohledu z parku

Jako se Napoleonovo císařství odvolávalo na svůj římský vzor, také architektura se proti ozdobnému slohu rokoka vrátila ke strohému klasicismu. Stavby jsou přísně souměrné, převládají přímé geometrické tvary a průčelí jsou většinou jednobarevná a jen střídmě zdobená. K nejoblíbenějším prvkům patří střední portikus se sloupy a často i monumentálním širokým schodištěm. Plastická výzdoba se soustřeďuje do trojúhelného tympanonu nad architrávem. Od Napoleonovy výpravy do Egypta (1798–1799), která přivezla mnoho egyptských památek, oživila zájem o starověký Egypt a nakonec umožnila rozluštění hieroglyfů (Champollion 1822) se silně projevuje i egyptská inspirace.

V českých zemích se v tomto slohu stavěly zejména zámky (Kačina, Dačice (nový zámek), Zámek Veltrusy), kostely (např. kostel sv. Kříže na Příkopě v Praze), veřejné budovy (např. Dům U Hybernů, přestavěný na celnici) a později i první činžovní domy. K empirovým zámkům patří rozsáhlé anglické parky, často s plastikami a drobnými stavbami (např. sfingy v parku ve Veltrusích).

Nábytek[editovat | editovat zdroj]

Napoleonův pokoj ve Versailles (Velký Trianon)

Empirový nábytek se vyznačuje vynikajícím řemeslným zpracováním a je často inspirován egyptskými vzory. Má jednoduché, přímé a štíhlé linie, bývá často dýhován ušlechtilým dřevem a zdoben intarzií a bronzovým zlaceným kováním. Empirové židle jsou obvykle čalouněné a lehké, mají štíhlé přímé nebo mírně prohnuté nohy, skříně jsou hladké s ornamentálními ozdobami. Mezi tvůrce empirového slohu patřili francouzští architekti Charles Percier a Pierre Fontaine.

Odívání[editovat | editovat zdroj]

Typický ženský empírový oděv

Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména v souvislosti s postupující emancipací vzdělaných žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s vysokým pasem a velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy užitého umění. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začaly dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy – Journaux, Gazettes et Revues, které začaly vycházet od roku 1770.

Empírové stavby v České republice[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Kříže Na Příkopě v Praze

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Empír ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pravidla českého pravopisu, Praha : Fortuna 1999, s. 113
  2. Výraz empirInternetové jazykové příručce

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Empire. Sv. 8, str. 590
  • J. Staňková a kol., Pražská architektura. Praha 1991
  • P. Zatloukal, Architektura 19. století (Deset století architektury), Správa Pražského hradu, Dada, a. s., Praha 2001, ISBN 80-86161-39-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Umělecký sloh
Předchůdce:
rokoko

Empír
Nástupce:
romantismus