Empír

Průčelí hlavní budovy zámku Kačina při pohledu z parku

Kostel sv. Kříže Na Příkopě v Praze

Empír [em-] nebo empir [ampír](z franc. empire, císařství), zvaný také císařský sloh, znamená období klasicismu (respektive neoklasicismu), který se rozšířil z Francie začátkem 19. století, za vlády Napoleona Bonaparte. Sloh se uplatnil především v architektuře a v designu oblečení, nábytku i různých uměleckých předmětů a ve Střední Evropě panoval po celou první polovinu 19. století. Po něm nastupuje v architektuře romantismus (období historizujících slohů) a v zařízení měšťanských domácností včetně nábytku biedermaier.

Stavitelství

Jako se Naopleonovo císařství odvolávalo na svůj římský vzor, také architektura se proti ozdobnému slohu rokoka vrátila ke strohému klasicismu. Stavby jsou přísně souměrné, převládají přímé geometrické tvary a průčelí jsou většinou jednobarevná a jen střídmě zdobená. K nejoblíbenějším prvkům patří střední portikus se sloupy a často i monumentálním širokým schodištěm. Plastická výzdoba se soustřeďuje do trojúhelného tympanonu nad architrávem. Od Napoleonovy výpravy do Egypta (1798-1799), která přivezla mnoho egyptských památek, oživila zájem o starověký Egypt a nakonec umožnila rozluštění hieroglyfů (Champollion 1822) se silně projevuje i egyptská inspirace.

Napoleonův pokoj ve Versailles (Velký Trianon)

V českých zemích se v tomto slohu stavěly zejména zámky (Kačina, Zámek Veltrusy), kostely (např. kostel sv. Kříže na Příkopě v Praze), veřejné budovy (např. Dům U Hybernů, přestavěný na celnici) a později i první činžovní domy. K empirovým zámkům patří rozsáhlé anglické parky, často s plastikami a drobnými stavbami (např. sfingy v parku ve Veltrusích)..

Nábytek

Empirový nábytek se vyznačuje vynikajícím řemeslným zpracováním a je často inspirován egyptskými vzory. Má jednoduché, přímé a štíhlé linie, bývá často dýhován ušlechtilým dřevem a zdoben intarzií a bronzovým zlaceným kováním. Empirové židle jsou obvykle čalouněné a lehké, mají štíhlé přímé nebo mírně prohnuté nohy, skříně jsou hladké s ornamentálními ozdobami. Mezi tvůrce empirového slohu patřili francouzští architekti Charles Percier a Pierre Fontaine.

Odívání

Typický ženský empírový oděv

Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména v souvislosti s postupující emancipací vzdělaných žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s vysokým pasem a velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy užitého umění. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začaly dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy - Journaux, Gazettes et Revues, které začaly vycházet od roku 1770.

Empírové stavby v České republice

• Zámek Fryštát (Karviná)
• Zámek Kostelec nad Orlicí
• Zámek Hnojník
• Zámek Starý Rybník
• Zámek Kačina
• Kostel svatého Kříže (Praha)
• Nájemní domy v Praze: Platýz (Národní třída), domy v Karlíně, na Smíchově atd.
• Masarykovo nádraží
• Řetězový most u Stádlce

Galerie

• 

  Dům U Hybernů v Praze (1808-1811)

• 

  Letohádek Kinských na Smíchově (1827-1831)

• 

  Schrenkův pavilon v Písku (1841)

• 

  Synagoga v Třešti (1825)

Odkazy

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Empire. Sv. 8, str. 590
• J. Staňková a kol., Pražská architektura. Praha 1991
• P. Zatloukal, Architektura 19. století (Deset století architektury), Správa Pražského hradu, Dada, a. s., Praha 2001, ISBN 80-86161-39-0

Související články

• Klasicismus
• Neoklasicismus
• Klasicistní architektura

Umělecký sloh
Předchůdce: rokoko	Empír	Nástupce: romantismus