Bohuslav Fuchs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohuslav Fuchs
Narození 24. března 1895
Všechovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 18. září 1972 (77 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Ústřední hřbitov v Brně
Povolání architekt

Bohuslav Fuchs (24. března 1895 Všechovice – 18. září 1972 Brno) byl český architekt, urbanista a teoretik značného vlivu a evropského významu. Jeden z popředních pionýrů moderního mezinárodního stylu. Svým vyspělým, časně moderním a mimořádně rozsáhlým dílem zásadně ovlivnil vývoj české architektury stejně jako zrání moderní architektury v mezinárodním kontextu.

Realizoval více než 150 staveb, z nichž některé jako hotel Avion, pavilon města Brna a lázně Zábrdovice nebo Zelená žába se staly jedněmi ze stěžejních děl moderní epochy.

Obsah

Život [editovat]

Pavilon města Brna

Dětství a mládí 1895–1911 [editovat]

Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích na střední Moravě, odlehlé obci ale na dohled hlavních továren pro slavné židle Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Jeho otec Augustin Fuchs měl na náměstí vedle kostela krámek se smíšeným zbožím

Byl obdařen mimořádným, přirozeným a komplexním talentem pro architekturu. Měl výtvarné cítění, výjimečnou prostorovou představivost a smysl pro harmonii. Nechyběla mu ovšem technická zodpovědnost. Nadání cílevědomě a účinně rozvíjel souběžně s oficiálním studiem. Několik málo let před tím to bylo univerzitní studium pro architekty spíše výjimkou než pravidlem. Přes pomoc vynikajících učitelů byl Fuchs přesto v jádru „samoukem“.

Studia 1911–1919 [editovat]

Studoval nejprve na reálce v Holešově, které se ještě během jeho studií změnila na reálné gymnázium.[1] Kreativní sklony projevil již tam při vydávání studentského časopisu, za což byl ze studií vyloučen.[2][3] Začal se tedy učit zedníkem a posléze se stal žákem české Průmyslové školy stavební v Brně (1910–1915), během studií se zároveň i vyučil. Měl štěstí na mimořádné učitele – vynikající architekty Jaroslava Syřiště, J. Oplta a především Emila Králíka. Oficiální přípravu završil studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Kotěry (1916–1919), který jej osobně ke studiu vybral. Vyhnul se tím také službě na frontě a získal i náskok v profesní dráze[zdroj?].

Profil osobnosti [editovat]

Motivace dosáhnout mimořádných výsledků byla ještě posílena touhou povznést se z jednoduchých poměrů rodiny a nesmírně rostla s nadcházejícími výzvami, přicházejícími s neopakovatelnými úkoly výstavby mladého státu po konci války. Nikdy za dlouhou dobu nebyly podmínky pro vznik a rozvoj velké architektury jako na sklonku I. světové války a v letech po jejím skončení. V Československu to byly dispozice, kulturní, společenské, politické, hospodářské ale zejména demografické. V době, kdy se přirozeně střídaly pozice na čele společnosti bylo mnoho mužů starších ročníků ještě vázáno na válečných frontách, dostala tedy příležitost přesně ona generační vrstva, ke které Fuchs náležel.

Fuchs byl koncentrovanou osobností. Nebyl nijak neomalený, ale pohotový a z každé příležitosti bez zaváhání dokázal vytěžit maximum. Řečník byl neobratný, a tak se projev jeho vnitřního světa zcela usměrnil především jen na architektonickou práci, a ta mu šla snadno ruky. Jeho architektonické dílo budilo stále větší důvěru a bylo víc a více ověřováno jako pro všech stránkách spolehlivé. Byl do hloubky vzdělaný s kreativním rozhledem, ale pro nadbytek konkrétní projekční práce neměl čas a ani příležitost teoretické myšlení rozvinout do jiskrnější podoby.

Jako architekt - i když byl od podstaty zdrženlivý člověk – se veřejně angažoval, nejprve ve Spolku architektů v naději, že by mohl být výchozí platformou pro komoru architektů. Později byl československým delegátem v CIAM. V porovnání s Le Corbusierem ale nevyvíjel takovou ofenzivní společenskou činnost ku prospěchu modernismu.

Příchod do Brna [editovat]

Masná burza

Fuchs byl zlákán do Brna v roce 1923 perspektivou odborného místa ve stavebním a plánovacím oddělení Stavebního ředitelství města. Již v roce 1922 jej k účasti v konkurzu vybídl Jindřich Kumpošt. Brnu tehdy nezbývalo než mnoho stavět, a to skýtalo jedinečnou naději hojné a jisté realizace, ale také skoro žádné překážky modernímu trendu. Na tomto postu mu jako zaměstnanci byly automaticky přidělovány úkoly (Masná burza, Pavilon města Brna), které vešly do dějin architektury.

Soutěžení [editovat]

I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný "proud" přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.[zdroj?] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno[kým?], že se choval „fair play“.[zdroj?]

Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce potom, po obnově vysokých škol profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně

Perzekuce [editovat]

Jestliže v prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela opět tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl dokonce povolán za profesora architektury na brněnské Technice, po nástupu komunistického režimu byla jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů valem ubývalo, což se stalo ještě silnějším po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech, aby byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.

Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 v podstatě na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970.

Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec, v době, kdy si toto ocenění získalo opět, ale jen na krátký čas získalo společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.

Dílo [editovat]

Rané dílo [editovat]

Rané dílo Ihned po studiích se jeho dílo rozvíjelo na profesionálním základě. Po absolutoriu se dostal ke dvěma velkým úkolům – návrhy horských hotelů – Klostermannovy a Masarykovy chaty, které se měly následně realizovat. Byly to velké stavby v prostředí s tvrdým klimatem. Uvnitř byly koncipovány v principu moderně i když rustikálním povrchem, navenek měly ohleduplný výraz, rezonující s regionálními stavbami. Horské stavby dodnes nepřestavěny stojí.

Po zcela malé koketerii se svérázným národním dekorativismem se Fuchs soustředil na profilaci vlastního architektonického výrazu, který se nezadržitelně blížil jak moderní formě, tak konstrukci a formování vnitřního prostoru. Měl za Le Corbusierem jen zcela nepatrnou prodlevu, a pouze letmo jej sledoval pohroužen v kultivaci vlastního díla vyvěrajícího z jeho originálních pohnutek a charakteru osobnosti. Klíčová je v tomto stadiu stavba ředitelství malé továrničky v Bystřici pod Hostýnem.

Během těchto let (1922–1926) dozrála jeho tvorba na základě vlastní osobité cesty do plně moderní podoby. Byl tedy nejspíš částečně inspirován ranými projevy Le Corbusiera (od roku 1921) a holansdkou architekturou – zejména počiny J.J.P. Ouda - přesto se nápadně demonstruje jeho vlastní cesta, nezaměnitelný charakter a „rukopis“. Během let 1923–1928 vznikla většina jeho klíčových děl, která vešla do dějin architektury, jako Zemanova kavárna, Masná burza, hotel Avion, obřadní síň hřbitova, penzion Radun.

Doktríny vtělené v díle [editovat]

Vstup Bohuslava Fuchse do odborného života nastal v mimořádně příznivou dobu. Vzápětí po studiu se mu zdařilo realizovat důležité stavby. Úkoly – také díky šťastné periodizaci – přicházely v mocném přívalu, že mu ani nezbývalo dost času k rozvoji teoretických úvah a manifestačních doktrín. Mezi všemi pionýry moderní architektury tak byl v podstatě výjimkou. Ihned v raném období (1923–1926) realizoval několik staveb (ředitelství společnosti Tauber, Zemanovu kavárnu, Masnou burzu a obřadní síň Ústředního hřbitova), které byly nedocenitelnou posilou pro uplatnění moderní architektury, protože všechny tyto stavby byly po stavebně technické stránce velmi solidní. Nejméně dvě z nich si pořídila respektovaná veřejná autorita, což mělo pro legitimitu moderní (funkcionalistické) architektury také značný význam.

Urbanista [editovat]

Stále živou je úvaha, zda byl Fuchs více urbanistou než architektem. Přes množství staveb, byl a cítil se především urbanistou. Byl s Kumpoštem jedním ze zakladatelů moderního urbanismu, regulačního a územního plánování. Tehdy urbanismus opustil metody monumentálního a především tvarového určování (regulování) a postupně uplatňoval a rozvíjel metody moderní komplexního fungovaní sídelního celku.

Výběr realizovaných staveb [editovat]

Administrativní budova továrny Alpa v Brně
Hotel Avion v Brně
Moravská banka na náměstí Svobody v Brně
Vstup Masarykova studentského domova
Městské lázně v Zábrdovicích
Obřadní síň na ústředním hřbitově v Brně
Městská spořitelna v Třebíči
Vila Tesař v Brně
Rok Název stavby Místo Obrázek Poznámka
1920 Klostemanova chata Modrava Klostemanova chata
1921 Demlův dům Tasov
1923 Rodinné domy Barvičova Brno, Barvičova
1923 Ředitelství firmy Tauber Bystřice pod Hostýnem
1924 Dům chudých Bystřice pod Hostýnem
1924 Sociální kolonie Dolnopolní Brno
1924 Obecní škola Maloměřice Brno
1924 Masná burza Brno Masná burza
1925 Šindlerův dům Korouhev
1925 Obřadní síň na Ústředním hřbitově Brno Obřadní síň na ústředním hřbitově v Brně s Josefem Poláškem
1926 Nájemné domy Cihlářská Brno
1926 Pension Avion Luhačovice
1926 Hřbitov Všechovice
1927 Lázně Rybářská Brno
1927 Základní škola Křídlovická Brno
1927 Vila Mlýnské nábřeží Brno
1927 Penziony Radun/Viola/Iva Luhačovice
1927 Sanatorium Dr. Kropáče Brno
1927 Hotel Passage/Slovan Brno
1927 Vlastní dům Hvězdárenská Brno Fuchsův vlastní dům
1927 Kolonie Nový dům Brno Dům v kolonii Nový dům
1927 Lázně Kopečná Brno
1927 Pavilon města Brna Brno, výstaviště Pavilon města Brna
1927 Hotel Avion Brno Hotel Avion v Brně
1928 Pavilon národních jednot Brno
1928 Pavilon Plyn Brno
1928 Přístavba domu Třebíč
1929 Dětský domov Dagmar Brno Dětský domov Dagmar
1929 Adaptace prodejny Dresler Brno
1929 Dům SME Přerov
1929 Moravská banka Brno Moravská banka na náměstí Svobody v Brně s E. Wiesnerem
1929 Internát Vesna Brno Domov Elišky Machové – internát Školy pro ženská povolání Vesna
1929 Městské lázně v Zábrdovicích Brno Městské lázně v Zábrdovicích
1930 Masarykův studentský domov Brno Vstup Masarykova studentského domova
1931 Městská spořitelna Třebíč Městská spořitelna v Třebíči
1931 Městská spořitelna Tišnov
1931 Adaptace firmy Vaňura Brno
1931 Zotavovna Morava Tatranská Lomnica Zotavovna Morava s Karlem Ernstebergerem
1932 Hudební škola Ostrava
1932 Obchodní dům Pešat Ostrava Obchodní dům Pešat
1934 Rodinný dům F.O. Ostrava
1934 Sokol a kino Jihlava Sokolovna a kino
1934 Výstava Um. průmyslu Stockholm s Ladislavem Sutnarem
1935 Vila E.R. Mučednická Brno
1935 Rodinný dům L.B. Jihlava
1935 Nájemní dům (Z.R.) Bratislava
1935 Chata Valašské Klobouky
1935 Terminál Zelená Trenčianské Teplice
1936 Městské lázně Uherské Hradiště
1936 Gymnázium Sv. Martin s S. Rado
1936 Vila Arnošta Löwita Heřmanův Městec
1936 Přístavba Slovanského muzea Uherské Hradiště
1936 Továrna Alpa Brno–Královo Pole Administrativní budova továrny Alpa v Brně
1936 Vila Tesař Brno, Hroznová Vila Tesař v Brně
1937 Vojenské velitelství „Rohlík“ Brno Zemské vojenské velitelství v Brně
1937 Nádražní pošta Brno Nádražní pošta v Brně
1938 Vila F.P. Uherské Hradiště
1938 Textilní dílny Skryje
1939 Vila A.V. Valašské Klobouky
1939 Rodinný dům F.A. Nové Město
1940 Domy malých bytů Frenštát pod Radhoštěm
1940 Dětský domov Jemnice
1940 Hotel Vlčina Frenštát pod Radhoštěm
1941 Obytné domy Bojkovice
1941 Přístavba vily Ostravice
1941 Adaptace firmy Šerý Valašské Klobouky
1942 Nouzové domy Frenštát pod Radhoštěm
1942 Vodní elektrárna Skryje
1944 Letní dům J.L. Ivanovice
1945 Letní dům F.N. na přehradě Kozí Horka, Brno-Bystrc
1946 Adaptace domu Všechovice
1946 Interiéry hotelu Vlčina Frenštát pod Radhoštěm
1946 Adaptace domu umění Brno Dům umění města Brna
1947 Škola Brankovice
1947 Rekonstrukce kina Trenčianské Teplice
1948 Obytné domy MEZ Frenštát pod Radhoštěm
1948 Autobusové nádraží Brno Nástupiště autobusového nádraží Brno Grand
1952 Obytné domy v Komárově Brno
1952 Pomník Rudé armády Brno
1959 Pomník osvobození Svitav Svitavy
1961 Palác šlechtičen – dvůr Brno
1968 Vila v Ostopovicích Ostopovice
1968 Sídliště Jabloňová Brno-Medlánky
1969 Obchodní dům Znojmo


Urbanistické dílo [editovat]

Fuchsovo urbanistické dílo je podobně rozsáhlé jako soubor díla architektonického. Jeho zárodky spadají rovněž do počátku 20. let

  • Soutěžní urbanistický návrh Klárova 1923
  • Soutěžní návrh Letné 192
  • Regulační plán Černých Polí 1925
  • „Tangenta“ – soutěžní návrh středu města Brna

Hlavní psané práce [editovat]

  • Organizace obytného prostoru, Světozor 1929/82
  • Radíme státu jak ušetřit v Brně 15 mil. Kč, Index 1 1929/3
  • Pro další vývoj moderní architektury, Index 10 1938/9
  • Kompozice stavby měst. Brno 1953

Nábytek a detaily [editovat]

Fuchs byl zejména pohroužen do navrhování staveb a urbanistických konceptů, což vázalo většinu jeho času. Přesto vytvořil i menší soubory svého nábytku – byl to však především nábytek ad hoc do jeho staveb: vestavěné skříně, bufety a komody. Když to bylo nezbytné, Fuchs řešil s velkou přesností a určitostí i detaily. Vynikajícími kusy nábytku byly lavice pro nádražní poštu v Brně. Nepochybný význam má i trubkový nábytek navržený zejména pro lázeňské budovy a vyrobenému v Bystřici pod Hostýnem.

Ohlasy a kritika [editovat]

Již ke konci 20. let byl – jako jeden spolutvůrců moderní architektury – mezinárodně známou a respektovanou osobností. Prvním opravdovým (a velmi přejícím) kritikem byl Karel Teige. Posléze se přidali – ale jen letmými zmínkami – Henry-Russell Hitchcock, Philip Johnson [4] a J.G.Watjes. Časem mezinárodní reflexe zeslábly,[5] především z důvodů domácích vnitrospolečenských zvratů a zakrnělé domácí publicity. Jenom částečně mohla napravit tento stav na mezinárodní úrovni snaha Borise Podreccy, Friedricha Kurrenta, Vladimíra Šlapety a Mihály Kubinszkeho od poloviny 60. do poloviny 80. let.

Vliv [editovat]

Fuchs měl ve své době značný vliv na rozvoj a přijetí moderní architektury širší společností. Již v první polovině 20. let dokázal dát většině výrazně moderních a progresivních projektů mimořádně solidní stavební kvalitu, tak že se staly věrohodným způsobem stavění. Tím že dostal jako zaměstnanec městské kanceláře za úkol navrhnout klíčové stavby ve středobodu veřejného života (obřadní síň, masná burza, pavilon m. Brna). To dodalo moderní architektuře vůbec – v celosvětoivém kontextu – punc věrohodnosti, spolehlivosti a završilo to vítěznou dráhu jejího vývoje. Především zde je jeho nezaměnitelný mezinárodní význam.

Poválečná kariéra [editovat]

Konec války zastihl Fuchse již jako padesátiletého muže. V prvních letech přišly zajímavé úkoly, které byly spojeny s obnovou vybombardovaných staveb. Nejlepším činem tohoto období je přestavba Domu umění, kterému hrozila po vybombardování zkáza. Důležitým krokem byl návrh autobusového nádraží s futuristickou odbavovací halou. Realizovány byly jen střechy nad prvním nástupištěm, jejich tvar navrhl společně s konstruktérem Konrádem Hrubanem.

Výstavy [editovat]

  • Ostrava 1933
  • Praha 1934
  • Brno 1955
  • Bystřice pod Hostýnem 1992
  • Brno 1995 – Dům umění
  • Berlín 1995 (Kudělka/Kudělková)
  • Vídeň 2010 – Architektur im Ringturm (7.12. 2010 -18.3. 2011)

Pomníky [editovat]

Pískovcový památník s textem "Bohuslavu Fuchsovi 1895–1972, hlavnímu tvůrci brněnské architektury město Brno 1995
Památník Bohuslava Fuchse v Brně
  • památník na křižovatce ulic Lipová a Neumannova
  • pamětní deska na rodném domě ve Všechovicích
  • pomník na Ústředním hřbitově v Brně
  • busta na VUT (v přípravě)

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov - historieHistorie, Gymnázium Holešovice
  2. ↑ Sdělení pochází z ústního zdroje: Bedřich Rozehnal Janu Sapákovi, počátkem 80. let
  3. ↑ Česká televize. Kalendárium [online]. 2007, [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. (cs) 
  4. ↑ Henry Russell Hitchcock, Philip Johnson. The International Style. W. W. Norton & Company, 1997. ISBN 0-393-31518-5
  5. ↑ Kenneth Frampton: Modern architecture – a critical history, New York London, 1980 s. 250 ISBN 0 500 20173 0

Literatura [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Bohuslav Fuchs
  • Jan Sapák, Adolf Stiller, Bohuslav Fuchs – Architekt der Tschechische Avantgarde, Wien (Müri Salzmann) 2010. ISBN 978-3-99014-031-4
  • Mihaly Kubinszky: Bohuslav Fuchs, Budapešť, Berlin 1986
  • Iloš Crhonek: Bohuslav Fuchs – Celoživotní dílo, Brno (Petrov) 1995
  • Vladimír Šlapeta: Brnon Funtionalistit, Helsinki (Alvar Aalto Museum) 1983
  • Zdeněk Kudělka: Bohuslav Fuchs, Praha 1966
  • Zdeněk Rossmann: Architekt Bohuslav Fuchs, Basel 1933
  • Vladimír Šlapeta: Fuchs Bohuslav In: Macmillan Encyclopedia of Architects, New York, The Free Press sv. 2 s. 121–122
  • F.R.S. York: Modernisme in Brünn: The Work of Bohuslav Fuchs, Building 1932. No. 330

Externí odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Bohuslav Fuchs
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohuslav_Fuchs&oldid=9905580“