Emil Králík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Exteriér secesní budovy Městského divadla Mladá Boleslav, jehož je Emil Králík spoluautorem
Lázeňský dům v Luhačovicích

Emil Králík (21. února 1880, Praha26. června 1946, Brno[p 1]) byl český architekt a vysokoškolský pedagog.

V letech 1890–1894 studoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze, kde byl jeho učitelem architekt a restaurátor Josef Schulz. Následně působil jako asistent profesora Jana Kouly v Ústavu architektonického a uměleckého kreslení (součást ČVŠT). Od roku 1905 pracoval dva roky v ateliéru Antonína Balšánka a Osvalda Polívky, autorů pražského Obecního domu. Roku 1907 Prahu opustil a působil tři roky jako pedagog na České vyšší průmyslové škole v Brně. V roce 1910 skončil s pedagogickou činností a věnoval se pouze architektuře.

V roce 1920 se Králík stal společně s Karlem Hugem Kepkou profesorem právě vznikajícího oboru architektury České vysoké školy technické v Brně, kde vyučoval architektonické a ornamentální kreslení. Pod jeho vedením zde vystudovalo mnoho brněnských funkcionalistických architektů, například Jindřich Kumpošt. Během svého působení na brněnské technice byl dvakrát zvolen děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství (1922–1924 a 1933–1934). I během svého působení na vysoké škole se věnoval architektuře a účastnil se i zahraničních soutěží. Inspiraci pro svou tvorbu získával také při cestování po Evropě a severní Africe.

Jeho tvorba byla zpočátku silně ovlivněna secesí a vídeňskou modernou, ve dvacátých letech 20. století se přiklonil k moderní architektuře. Králík byl v roce 1922 spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců v Brně, o dva roky později se stal prvním předsedou brněnského klubu architektů. V roce 1927 byl jmenován prováděcím architektem při výstavbě areálu brněnského výstaviště, kde realizoval urbanistický návrh pražského architekta Jana Kalouse a sám pro výstaviště navrhl biograf s kavárnou.

Po uzavření vysokých škol během druhé světové války se věnoval pouze umělecké činnosti, roku 1941 hostila Praha i Brno výstavu jeho kreseb a akvarelů označovaných jako novodobý impresionismus. Od roku 1942 byl nacisty vězněn ve svatobořickém internačním táboře, odkud se vrátil těžce nemocný až po skončení války. Zemřel 26. června 1946, informace o místě jeho úmrtí se rozcházejí (Praha nebo Brno).

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

Nerealizované projekty[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Některé zdroje uvádí, že Emil Králík zemřel v Praze.

2/ je autorem dvou zajímavých, památkově chráněných secesních vil v Prostějově, které původně patřily bratrům Kovaříkovým, průmyslníkům.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • DVOŘÁK, Kamil. Emil Králík [online]. Archiweb.cz, [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  • Brněnský architektonický manuál - Emil Králík [online]. ViaAurea s.r.o., [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. (česky)