Svitavy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svitavy
Náměstí Míru

Náměstí Míru

znak obce Svitavyvlajka obce Svitavyznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0533 577731
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (NUTS 4): Svitavy (CZ0533)
obec s rozšířenou působností: Svitavy
pověřená obec:
historická země: Morava + Čechy
katastrální výměra: 31,33 km²
počet obyvatel: 17 027 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 435 m
PSČ: 568 02 až 570 01
zákl. sídelní jednotky: 20
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: T. G. Masaryka 35, 568 02 Svitavy
starosta / starostka: Mgr. David Šimek
Oficiální web: http://www.svitavy.cz
E-mail: radnice@svitavy.cz

Svitavy
Red pog.png
Svitavy
Svitavy, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Svitavy (německy Zwittau)[2] jsou město a sídlo správy okresu SvitavyPardubickém kraji, 59 km severozápadně od Olomouce. Žije zde asi 17 tisíc obyvatel. Jsou součástí Mikroregionu Svitavsko. Svitavy se nacházejí v jihovýchodním výběžku České tabule, známém jako Svitavská pahorkatina, který však už zasahuje do povodí Moravy. Městem protéká řeka Svitava, která pramení v lese nedaleko města. Téměř celé území města leží na severozápadní Moravě, velice malá nezastavěná severovýchodní část území však dříve náležela ke k.ú. Opatovec, tudíž leží v Čechách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní osadu s kostelem založili premonstrátští mniši z Litomyšle a nazvali ji podle zde protékající řeky Svitavy, o něco později sem začali přicházet němečtí osadníci povolaní olomouckým biskupem, kteří založili novou ves s kostelem sv. Jiljí, původní Svitava postupně s novou vsí splynula. Oblast v okolí Svitav se tak stala předmětem sporu mezi olomouckým biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím, roku 1256 byl spor urovnán ve prospěch olomouckého biskupství.

  • 6. listopad 1256 – Nejstarší písemná zmínka o Svitavách v listině sporu mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu a litomyšlským premonstrátským klášterem.
  • 1513 – Olomoucký biskup Stanislav Thurzo osvobodil město a okolní obce odúmrti.
  • 1515 – Založení městských knih do kterých byly zapisovány majetkoprávní ujedání.[3]
  • 1539 – První písemná zmínka o škole ve Svitavách.[4]
  • 6. říjen 1606 – Olomoucký biskup František z Ditrichštejna udělil městu právo pečetit červeným voskem a povolil koňské trhy. Dále biskupskou listinou potvrdil městu privilegia svých předchůdců z roku 1513, 1527, 1538, 1540, 1547, 1564,1580, 1581 a 1587 a krále Matyáše z roku 1486.[5]
  • 31. červenec 1645 – Švédský vojevůdce Torstenson vydal pro města Svitavy,Březová nad Svitavou a okolní obce ochranný list.[3]
  • 16791689[6] – Raně barokní přestavba věže kostela sv. Jiljí do dnešní podoby.
  • z 4. na 5. července 1758 – Ve Svitavách přenocoval pruský král Bedřich II.[3]
  • 17711772 – Ve Svitavách a Litomyšli, v důsledku hladomoru, který vznikl neúrodou důsledkem nepříznivého počasí, pohřbívali kněží průměrně 10 – 15 lidí denně.[7]
  • 4. září 1781 – Město postihl obrovský požár, kterému padlo za oběť 249 novějších domů a 35 stodol.[8]
  • do roku 1804[6] – Kostel sv. Jiljí farním kostelem.
  • 18481849 – Svitavy vydaly u třech vydavatelů Ludvíka Tempese, Karla Ulihraa K. A.Blodera nouzové peněžní poukázky v pěti hodnotách od 3 kr. do 10 kr.[9]
  • 1873-Otevřena jednoroční textilní škola pro obor tkalcovství s německým vyučovacím jazykem.Roku 1945 zanikla.[5]
  • 1895-Zřízena Vyšší reálná škola s německým vyučovacím jazykem.[5]
  • 19141919 – Městská rada v reakci na nedostatek drobných peněz v důsledku hrozící krize vydala celkem třikrát nouzové poukázky v letech 1914 až 1919. První vydání s platností od 10.8.1914 do 16.9.1914 v hodnotách 1/2 K, 1 K, 2 K, 5 K, 10 K s označením města Zwittau a datem vydání. Druhé vydání proběhlo v důsledku rozpadu Rakouska Uherska 31. 3. 1919 s platností do 30. 11. 1919 v nominálních hodnotách 50 hal., 1 Kč a 2 Kč o celkové výši 35 000 Kč a třetí vydání nouzových poukázek, proběhlo s platností do 30. listopadu 1919 s jejich prodloužením do 31. 3. 1920 v hodnotách 10 hal., 20 hal. a 50 hal.[9]
  • 1922 – Založena Soukromá dvouletá obchodní škola Ústřední Matice školské.[5]
  • v roce 1955 byly při stavbě domu na náměstí nalezeny tři dřevěné soudky stříbrných mincí o celkové hmotnosti přes 23 kg a celkovém počtu 4347 mincí, převážně z doby vlády Marie Terezie, Josefa II. a Františka I. Poklad byl pravděpodobně ukryt v roce 1830. V současné době je uložen v Moravském muzeu v Brně, kde ho lze spatřit ve stálé expozici v Biskupském dvoře.[10]
  • 1. ledna 1960 – usnesením okresního národního výboru ve Svitavách ze dne 18. prosince 1959 byly ke Svitavám připojeny dosud samostatné obce Moravský Lačnov a Čtyřicet Lánů[11]
  • 28. října 1990 založena Nadace Josefa Plívy, za účelem podpory vzdělávání a kultury,rozvoje a prohlubování mezinárodních styků mladé generace.[12]

V okolí města existoval německý jazykový ostrov Hřebečsko.

Vývoj názvu města[editovat | editovat zdroj]

  • 1569 – Suitta (Fabriciova mapa Moravy z roku 1569, vydání z roku 1625)[13]
  • 1627 – Zwitta, Zwitawy (Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627)[14]
  • 1705 – Zwittau (Wigand Christian, Neu-vermehrte und auf eine dem Gedächtni ︣dienliche Methode ... eingerichtete Teutsche Staats-Geographie: worinnen alle in Europa befindliche Königreiche, Republiquen und Länder ... abgehandelt ... werden, Volume 1)
  • 1712 – Swytawy (Vogtova mapa Čech z roku 1712)[15]
  • 1720 – Zwittau, Switawa, Vierzighuben, Bredmiesta (Müllerova mapa Čech z roku 1720)[16]
  • 1742 – Zwittau, Vierzighuben (Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742)[17]
Zwittau (Nederlansch gedenkboek: of, Europische mercurius,A. van Damme, 1742)
  • 1764–1768 – Zwittau, (I. vojenské mapování – josefské)[18]
  • 1802 – Zwittau, VierzigHuben (Karte des Markgrafthum Mähren )[19]
  • 1804 – Zwittau, VierzigHuben ( Karte des Markgrafthum Mähren)[20]
  • 1836–1852 – Zwittau, VorstZwittau,Vierzieghuben (II. vojenské mapování – Františkovo)[21]
  • 1855 – Zwittau (Ethnographische Karte der oesterreichischen Monarchie)[22]
  • 1857 – Zwittau,Vierzighuben (Speciální mapa Markrabství moravského 1:144 000)[23]
  • 1861 – Zwittau (General-Karte der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthum's Schlesien)[24]
  • 1876–1878 – Svitavy, Zwittau, Čtyřicet Lánů (III. vojenské mapování – Františko-josefské)[25]
  • 1880–1888? – Svitavy (Visecí mapa Markrabství moravského a Vévodství slezského)[26]
  • 1881 – Svitavy, Čtyrycet lánů (Šemberova mapa Moravy 1:288 000)[23]
  • 1883 – Svitava (Erbenova mapa Čech z roku 1883)[27]
  • 1935 – Svitavy (Mapa Republiky československé z roku 1935)[28]
  • 1941 – Zwittau (Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941)[29]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Svitavy leží na železniční trati Brno – Česká Třebová, která je součástí I. tranzitního koridoru. Ve zdejší stanici zastavují rychlíky mezi Prahou a Brnem. Odbočuje zde také lokální trať do Poličky a Žďárce u Skutče.

Poblíž města se stýká významná silnice I/35 (úsek Hradec KrálovéOlomouc) se silnicemi I/34 a I/43 (křižovatka těchto dvou leží v centru města).

Muzea a Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Svitavách.
  • Stará radnice
  • Dům U Mouřenína
  • Langrova vila
  • Kostel Navštívení Panny Marie
  • Kostel svatého Jiljí
  • Kostel svatého Josefa ve Čtyřiceti Lánech
  • Mariánský sloup
  • Městské opevnění – zbytky zdí
  • Ottendorferův dům (tzv. Červená knihovna, sídlo Muzea esperanta)
  • Židovský hřbitov – část dochovaná při silnici na Moravskou Třebovou
  • Památník Oskara Schindlera
  • kamenná socha sedícího Krista z roku 1712 (park na Školní ulici), nápis: ECCE/HOMO/1712/RENOVIRT/1866/T:I:B.
  • socha Nejsvětější Trojice z roku 1734 (park na Školní ulici), nápisy: ANTON RICHTER/RENOVATUM/1847 MARTINVS/EMBERTH/17.34
  • Fara římskokatolické církve – raně barokní městský dům z let 1626 – 1635 s umělecky hodnotným portálem[30]
  • kamenný kříž u vjezdu na faru z roku 1845
  • socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1708 (Školní ulice), nápisy: 1708/PRANOBILIS/AC/CLARISSIMVS/......., RENOVIERT:A:1.7.5.0, RENOVIERT A 1807, RENOVIERT A 1836
  • náhrobní desky v hřbitovní zdi u kostela Svatého Jiljí z roku 1585 a r. 1707 (nápis: Anno 1707 den 31/Oktobrist Verschiden/Justina des Sebastian/Achtl seine Gemahlin. Anno 1823 den 20/Oktober starb Rosina /und in Jahre 1838 den 24/April ihr Ehegattte/ Joseph Tempes der/ Herr giebihnen die/ ervige Ruhe. Renovirt Thomas Haberhauer.). Náhrobní deska na bývalé márnici z roku 1611.
  • kamenný kříž u kostela Svatého Jiljí z roku 1850
  • železný kříž na hřbitově z roku 1847, nápis: Dieses Kreuz liegs/Agnes Iaich geb. Dittrich/ihrem Ehegattien Anselm/Iaich welcher im 66.Lebensjahr/am 4.Mai 1847 das Zeitliche/gesegnet hat so wie auch für alle/hier Ruhende errichten.
Kostel Navštívení Panny Marie (vlevo fotky je fragment Mariánského sloupu)

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Po městě a jeho okolí vede 12 km dlouhá naučná stezka Českomoravské pomezí, která informuje o historii města či řadě zemských hraničních kamenů v okolních lesích.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

  • Jedna z pověstí praví, že v dobách obléhání Svitav husity zbyla ve městě poslední kráva. Obyvatele napadlo vyhodit hlavu zvířete přes hradby. Husité si pomysleli proč tak zbytečně mrhají masem a že mají ještě zásoby. Odtáhli s vojskem pryč a město přežilo. Od toho také pochází znak města.[zdroj?]
  • Svatava[31]
  • Poklad[31]
  • Zdíkova záchrana[31]
  • Šibeničníky[31]
  • Záviš z Falkenštejna před Svitavami[31]
  • Svitavský znak – pověst pojednává o době obléhání Svitav švédskými vojsky[31]
  • Proč mají Svitavy na radniční věži půlměsíc a hvězdu – oslava konce vpádu Turků do střední Evropy[31]
  • Naše prastará radnice – zakoupení městské radnice od měšťana Michela Dyttricha v roce 1538[31]
  • Husitský kámen – postavený na paměť odvrácení husitského obléhání[31]
  • Nešťastný Světlov – příběh o nenaplněné lásce pana Kuna z Ostrého Kamene a dcery rytíře ze Světlova[31]
  • Mrtvým o Všech svatých[31]
  • Gregorius Palma[31]
  • Žhavá ruka[31]
  • Josef II. u nás – návštěva Josefa II. ve Svitavách v roce 1776[31]
  • Prokletý prušák – události r. 1866[31]
  • Po výhře v loterii[31]
  • Zaklínání na hřbitově[31]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Hugo Albrecht (1862–1920), podnikatel, majitel továrny na rukavice a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady
  • P. M. Jan Baptista Crystellius Svitavský z Bochova (* ? – 1637), lektor (1581), převor v klášteře sv. Tomáše v Praze – Malé Straně – OSA (1601 – 1637), 1. provinciál samostatné české provincie Řádu sv. Augustina (1604), provinciálem byl zvolen celkem třikrát, ve svém třetím funkčním období v roce 1637 zakoupil osobně v Antverpách u Petra Pavla Rubense 2 oltářní obrazy pro kostel sv. Tomáše ("Umučení sv. Tomáše" a "Sv. Augustin"), originály obrazů byly r. 2014 v restituci církevního majetku vráceny řádu a vystaveny jsou v Národní galerii v Šternberském paláci (jediné 2 obrazy tohoto umělce nyní u nás), zasloužil se o potvrzení práv várečných pro svatotomášský pivovar r. 1608 u Rudolfa II., v dvorském kostele sv. Tomáše založil kryptu pro cizí příslušníky u dvora (1612), mnohokráte jednal s Albrechtem z Valdštejna (o prodeji domů z klášterního majetku - od r. 1621 - a také o založení augustiniánského kláštera v České Lípě (jednání v letech 1623-4), klášter ofic. založen (druhou) listinou z r. 1627 - dnes muzeum a galerie
  • František Černý, (*1957), kapelník a zakládající člen skupiny Čechomor
  • Viktor Felber (1880–1942), profesor Českého vysokého učení technického v Praze v letech 1930–31
  • Maximilian Felzmann (1894–1962), generál dělostřelectva, nositel Rytířského kříže
  • Herbert Fiedler (*1929), právník
  • Wilhelm Gerlich (1915 – 2001), Prof. Phil.Dr., OStR, pedagog, nositel nejvyšších vatikánských a rakouských vyznamenání
  • Hermann Franz Haupt (* 1926), Emeritní univerzitní profesor astronomie na Univerzitě v Štýrském Hradci/Graz, Phil.Dr., Předseda rakouské astronomické společnosti, člen mnoha astronomických společností na světě
  • Maximilian Haupt (1876 – 1959), JUDr., soudce v Sterzingu a Meranu, dvorní rada v zemské vládě v Innsbrucku, dědeček Mag. Herberta Ernsta Haupta (* 1947 Seeboden), ministra rakouské spolkové vlády (2000), vicekancléře (2003), sociálního ombudsmana, místopředsedy Strany svobodných a veterináře
  • Jiří Antonín Heinz (1698–1759), sochař
  • Julius Hönig (1902–1945), nacistický politik
  • Tomáš Christ (*1791), profesor teologie
  • Franz Jesser (1869–1954), sudetoněmecký politik
  • P.Benedikt Knauer ze Svitav (* ? – 1609), šlechtic (2.5.1608), kaplan u sv. Jakuba v Brně (1587 – 1589), u sv. Václava v Brně (do 1591), kanovník a arcijáhen olomoucký, probošt Kolegiální kapituly u sv. Mořice v Kroměříži (1600 – 1609)
  • P.Josef Kristelli z Bochova (1658 – 1740), převor v Kartouze v Gamingu – OCart. (1702 – 1739) v Dolním Rakousku u St. Pölten, též asketický spisovatel
  • Petr Kvíčala (*1960), malíř
  • Carl Lick (1859–1935), ředitel Sparkasse, starosta města v letech 1918 – 1935, historik, autor děl: "Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung" (1910) a "Die Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung" (1937 - posmrtně vydal jeho syn Ing. Lick)
  • Heidi Lück (*1943), německá politička
  • Alexander Makowsky (1833–1908), geolog, projektoval I. březovský vodovodMuzlova
  • P.Martin Svitavský z Bochova (* ? – 1602), strýc P.M.Jana Baptisty Crystellia Svitavského z Bochova, převor v klášteře sv. Tomáše v Praze – Malé Straně a sv. Kateřiny v Praze – Novém Městě pražském – OSA (1565 – 1601), ve funkci potvrzen českým králem Maxmiliánem II. r. 1568, zasloužil se o obnovu obou klášterů
  • Jana Musilová (*1966), herečka
  • Jaroslav Novák Večerníček (*1967), novinář
  • Valentin Oswald Ottendorfer (1826–1900), anarchista, překladatel, filantrop
  • Petr Pakosta (*1957), český politik
  • Jiří Pernes (*1948), moravský historik
  • Oskar Schindler (1908–1974) sudetský obchodník
  • Evžen Snítilý (*1954), politik
  • Hans Tyderle (*1926), malíř a kreslíř
  • Řehoř Vencelius z Bochova (* ? – 1653), v r. 1634 je uveden jako nový měšťan na Starém Městě pražském, r. 1650 je uveden jako dárce 100 zlatých „na dodělání oltáře velkého“ v Týnském chrámu v Praze na Staroměsts. náměstí, v té době byl registrátorem desk zemských na hradě pražském, předtím služebníkem v komoře české, bratr Dr. jur. Pavla Vencelia z Bochova, manželka: Kateřina Hadová z Proseče
  • Dr.jur. Pavel Vencelius z Bochova (* před r. 1600 – 1663), královský apelační rada v Praze, „Herrn Doktoris Pauli Wenzelii von Bochau auf Triebsch“, od r. 1623 vlastnil panství Třebušín a Vrbičany, dnes okr. Litoměřice, které za válečnou půjčku z roku 1622 ve výši 2000 zlatých zakoupil jako konfiskát po nejstarším z popravených na Staroměstském nám. Smilu Kaplíři ze Sulevic. Dne 9.11.1651 byl panovníkem Dr.jur. Pavel V. z B.. povýšen do starého rytířského stavu. Nemaje mužských potomků smrtí rytíře Pavla rod Venceliů z Bochova r. 1663 vymřel po meči. Rodový majetek tak drželi dědici - panství r. 1634 vypálená od Švédů zdědila nejprve jeho manželka a 3 dcery, nakonec po vyplacení a smrti manželky získala panství jeho dcera Růžena Anna z Bochova (z 2. manž.) provdaná za vyslance v Anglii a Dánsku Fr. Karla rytíře Kressla z Gwaltenburgu a po nich potomci (po přeslici) z rodu Kresslů z Gwaltenburgu a z rodu z Puteani až do roku 1913, kdy jej Adéla ze Skal a Gross-Elguthu, roz. z Puteani, prodala příbuznému Charlotty Garrigue Masarykové. Mezi hojné potomstvo po přeslici Dr. Pavla Vencelia z Bochova patří velké množství středoevropské šlechty - od rodů Kinských z Vchynic a Tetova, Kinských dal Borgo, Lobkowicze (dolnobeřkovická větev, např. tedy exministr obrany Michael L.), Strachwitze, Dobrzenské z Dobrzenitz, Silva-Tarrouca, Nostitz-Rienecky, vládnoucí knížecí rod Liechtensteinů až třeba po rod Neippergů ve službách rak. panovníků, spojený s nimi i sňatky (!), mediálně nejznámějším byl morganatický sňatek gen. Adama Alberta hraběte z Neippergu s Marií Louisou, manželkou Napoleona, dcerou císaře Františka II. Současně žijící Karel Evžen hrabě Neipperg (potomek Dr.jur. Pavla rytíře Vencelia z Bochova) má za manželku Andreu Habsburg-Lothringen, vnučku posledního českého krále Karla I., blahoslaveného. Spolu mají 5 dětí (jedna dcera provdaná také do rodu Lobkowiczů) a 2 vnoučata, v nichž se tak mísí krev Svitavanů s krví českých králů a knížat a dokonce i Karla I. Velikého (+814) - zakladatele Evropy!!!
  • Zdeněk Veselý (*1932), malíř, grafik a ilustrátor
  • Gustav Witlatschil (*1935), fotbalista

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je šest mateřských škol, šest základních škol, z toho jedna neúplná. Pro některé děti je tu speciální mateřská a základní škola. Je zde gymnázium s osmiletým i čtyřletým studiem. Dále obchodní akademie, střední zdravotnická škola a učiliště.

Mateřské školy[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřská škola Svitavy, Větrná 11
  • Speciální mateřská škola Svitavy
  • Mateřská škola Svitavy, Pražská 2A *Mateřská škola Svitavy, Marie Majerové 13
  • Mateřská škola Svitavy, Milady Horákové 27
  • Mateřská škola Svitavy – Lány

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

  • Základní škola Svitavy, T .G. Masaryka 27
  • Základní škola Svitavy, Riegrova 4
  • Základní škola Svitavy, náměstí Míru 7
  • Základní škola Svitavy, Sokolovská 1
  • Základní škola Svitavy, Felberova 2
  • Základní škola a mateřská škola Svitavy – Lačnov
  • Speciální základní škola Svitavy, Milady Horákové 44
  • Základní umělecká škola Svitavy, T.G. Masaryka 25A

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Svitavy a literatura[editovat | editovat zdroj]

  • na budově Základní školy T.G.Masaryka je v blízkosti vchodu umístěna pamětní deska s následujícím obsahem : Zde, v bývalé Státní vyšší reálné škole, se v letech 1900 – 1901 vzdělával Vinzenz Sagner (1884 – 1927) budoucí důstojník Rakousko – Uherské a Československé armády a postava proslavená Jaroslavem Haškem v románu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ „Zmatek je to nejhorší co může být v poli, pánové“ dodal prorocky hejtman Ságner a odmlčel se. Město Svitavy a svitavský klub Laurus 2006.

Hudební skupiny[32][editovat | editovat zdroj]

  • Big Band Svitavy
  • Dechový orchestr Astra Svitavy (kapelník Pavel Pospíšil)
  • Dechový orchestr Svitavská dvanáctka (kapelník Roman Kalvoda)
  • Dětský dechový orchestr ZUŠ Svitavy
  • Jarda Gang Svitavy (kapelník Jaroslav Dvořák)
  • Do větru (folk, jazz)
  • FAITH
  • Fialový expres
  • I.R.M.A (pop-rock)
  • pěvecký sbor IUVENTUS[33]
  • Kanafas
  • Los Hongos (svitavsko-mýtská kapela)
  • SIN JOY (žánr: LIKVID BIGBÍT, současné složení - Funnus (kytara), Jackob (bicí), Radus (bas kytara), Pady (řev)
  • Povijan
  • Syfon (rock, založena r. 1979 jako Veteráni, přejmenována na Kapitol a Syfon (SY – Svitavy a FON – zvuk)[34]
  • Varianta ( Stanislava Plívová – zpěv, sbor, percuse, Ladislav Plíva – zpěv, sbor, akustická kytara, mandolína, Karel Sax – klávesy, Karel Walta – flétny, saxofony, hoboj, klarinet,prog.bicí, Jiří Bečka – housle, Jiří Mikyska – baskytara)[35]
  • The Pink Panthers, soubor založen v r. 1997 – skupina hrající rock and roll 50. let minulého století, kapelník Karel Sax – piáno, Milan Kalina – zpěv, Marcela Andrlová-Bártová – zpěv, Karel Víšek – saxofon, Dalibor Peňáz – kytara, Pavel Bolcek – kontrabas, Petr Walta – bicí

Divadelní soubory[editovat | editovat zdroj]

  • DOcela MAlé divadlo[36]
  • Jabloň (soubor Dramatické školičky ve Svitavách)[34]
  • Bubliny (soubor Dramatické školičky ve Svitavách)[37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. http://www.zwittau.de/orte/zwittau-stadt/zwittau-stadt.htm Stadt Zwittau
  3. a b c Bartoš Josef a kol. , Svitavy, dějiny a současnost města. Hradec Králové, 1987
  4. Průvodce po archívních fondech a sbírkách. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli.Hradec Králové, 1972,str.314
  5. a b c d Průvodce po archívních fondech a sbírkách. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli.Hradec Králové, 1972
  6. a b Pomezí Čech a Moravy, svazek 4. Kovařík Petr, Emporové kostely s podélnou dispozicí a jejich příklady na okrese Svitavy, str. 23 až 53
  7. Němeček Jiří, Dějiny obce Dětřichov, Hradec Králové, 1996
  8. Fikejz Radoslav, Velešík Vladimír, Kronika města Svitavy, Svitavy 2006
  9. a b Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 4 roč. 1968
  10. Petrtyl Josef, Nálezy mincí v oblasti Trstenické stezky na Litomyšlsku a jejich historická dokumentárnost. Litomyšl 1966
  11. Úřední list republiky Československé, ročník 1960, částka 13, str 98
  12. informační leták Nadace Josefa Plívy
  13. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/m1569half.jpg
  14. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/m1627half.jpg
  15. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/1712half.jpg
  16. http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=mul&map_region=mo&map_list=m006
  17. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/m1742half.jpg
  18. http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=1vm
  19. http://mapy.vkol.cz/mapy/v51796a.htm
  20. http://mapy.vkol.cz/mapy/v51796.htm
  21. http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=2vm
  22. http://mapy.vkol.cz/
  23. a b http://www.vilemwalter.cz/mapy/
  24. http://mapy.vkol.cz/mapy/v20114.htm
  25. http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=3vm&map_region=75&map_list=4057
  26. http://mapy.vkol.cz/mapy/iii86014.htm
  27. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/1883half.jpg
  28. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/1935half.jpg
  29. http://www.oahshb.cz/staremapy/full_big/1941half.jpg
  30. informační tabule při vstupu na faru
  31. a b c d e f g h i j k l m n o p q Šustrová Drahomíra, Svitavské pověsti, Svitavy 1996
  32. Svitavský kulturní a informační měsíčník Naše město
  33. http://www.iuventus.cz/
  34. a b Naše město – svitavský kulturní a informační měsíčník, listopad 2010
  35. CD Varianta Folk ze Svitav 1984 – 1994, Odrodily trnky
  36. http://www.divadlodoma.wz.cz/
  37. http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=20725

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]