Maxmilián II. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maxmilián II. Habsburský
Císař Svaté říše římské, český a uherský král a rakouský arcivévoda
Maximilian II HRR MATEO.jpg
Maxmilián II., autorem obrazu je Dominicus Custos
Doba vlády 15641576
Korunovace 1562
Narození 31. července 1527
Vídeň
Úmrtí 12. října 1576 (49 let)
Řezno
Pochován Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce Ferdinand I. Habsburský
Nástupce Rudolf II.
Manželky Marie Španělská (1548–76)
Potomci Rudolf II.
Matyáš Habsburský
Dynastie Habsburkové
Otec Ferdinand I. Habsburský
Matka Anna Jagellonská

Maxmilián II. (31. července 1527 Vídeň12. října 1576 Řezno) byl císař římský, král český (korunován 1562), uherský (korunován 1563) a arcivévoda rakouský.[1] [2] Vlády se ujal po smrti svého otce Ferdinanda I. 27. července 1564.

Katolictví a protestantství[editovat | editovat zdroj]

Mládí Maxmilián II. strávil v rakouském Innsbrucku, kde také studoval. Byl nadaným žákem a plynule mluvil španělsky, francouzsky, latinsky, maďarsky a italsky. Už v mládí projevoval nadšení pro humanistické idey a renesanční umění. Pod vlivem evangelických učitelů začal sympatizovat s nekatolickým vyznáním. Navazoval také přátelství s členy německé protestantské šlechty. V době, kdy byli Habsburkové tvrdými zastánci katolické víry, se právě k Maxmiliánovi upíraly naděje protestantů.

Právě proto, že Maxmilián od mládí projevoval sympatie k nekatolickému vyznání, se ho rozhodl jeho otec Ferdinand společně se svým bratrem, císařem Karlem V., oženit s Karlovou dcerou, katolickou španělskou infantkou Marií. Z manželství s Marií Španělskou vzešlo 16 potomků. Maxmilián II. ovšem rychle pochopil, že přikloněním k protestantům by mnoho nezískal, a tak v únoru roku 1562 v Praze složil před svými příbuznými slavnostní přísahu věrnosti katolické církvi. Titulárním českým králem byl od roku 1549, 14. května roku 1562 jím byl korunován. 24. listopadu 1562 byl zvolen králem římskoněmeckým. 8. září roku 1563 byl v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován uherským králem.

Maxmilián II. měl velkou zálibu v chovu divokých zvířat, jak se dovídáme z dopisu vévodovi parmskému, od kterého žádá zaslání několika párů divokých koní (asi tarpanů) a dalších zvířat pro svůj zvěřinec. Císař Maxmilián II. nechal pak roku 1560 postavit velkou jednopatrovou budovu, ve které bylo v přízemí množství kotců s výběhy. Tato stavba byla vybudována na severní straně Pražského hradu za Jelením příkopem a nazvána Lví dvůr, později přejmenována na Medvědí dvůr. Císař nechal přivézt kromě různých šelem i ptáky a velké plazy.

Maxmiliánovou snahou byla především stabilita v habsburském soustátí, a tak se snažil udržovat rovnováhu mezi svými nekatolickými poddanými a tlakům Madridu a papeže z Říma. V roce 1568 povolil šlechtě v dolním Rakousku nekatolické vyznání.

Maxmilián a Uhersko[editovat | editovat zdroj]

V letech 15661568 vedl Maxmilián válku s osmanskou říší. Na obranu Uherska zorganizoval velkou výpravu (víc než 100 tis. vojáků) a vypravil se s nimi do Uher. Výprava ovšem skončila neúspěchem. Na základě míru (r. 1568) byl Maxmilián nucen platit Turkům roční rentu 30 000 dukátů.

Válka s Turky odhalila ekonomické nedostatky zejména východní části říše. Uhersko bylo dlouholetým osmanským pustošením i zanedbaným hospodařením ve špatném stavu a značně zadlužené. Ve snaze oživit hospodářství vydal Maxmilián 15. května 1565 CONSTITUTIO MAXIMILIANA SEU NORMA SILVAS CAMERALES PROPAGANDI ET COLENDI (Maxmiliánovo nařízení neboli lesní předpis). Druhým významným dokumentem, jehož cílem bylo posílení hospodářství, bylo v r. 1571 těžební nařízení pro středoslovenská města.

Maxmilián II. jako český král[editovat | editovat zdroj]

Znak Maxmiliána II.

Čeští novoutrakvisté, kteří tvořili většinu obyvatel, luteráni a Jednota bratrská naléhali na Maxmiliána, aby zrušil kompaktáta, protože byla zastaralá. Svou koncepcí vyhovovala pouze starokališníkům, kterých bylo málo. Kompaktáta byla zrušena papežem a roku 1575 je nahradil nový dokument - Česká konfese. Ta byla kompromisem mezi požadavky všech protestantských vyznání zastoupených na našem území a zaručovala rozsáhlé svobody. Maxmilián Českou konfesi nepodepsal, ale slíbil, že ji bude dodržovat. Česká šlechta na oplátku zaručila následnictví trůnu pro nejstaršího syna Rudolfa II.

Maxmiliánův následník, Rudolf II., i přesto, že byl vychován na dvoře vedeném nekompromisním katolíkem Filipem II. Španělským, pokračuje v politice Maxmiliána a stvrzuje svým podpisem Rudolfova majestátu rozsáhlé náboženské svobody pro české stavy. Záhy na to byl ovšem domem habsburským prohlášen za nesvéprávného a za sesazeného.

Zavedení primogenitury v rakouských zemích[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián nevládl ve všech rakouských zemích, ovládaných Habsburky. Na rozdíl od českých zemí a Uher zde dosud neplatil princip primogenitury, kdy se dědicem a nástupcem stává nejstarší syn. Území dnešního Rakouska se v minulosti vícekrát dělilo mezi několik potomků. Císař Ferdinand I., který získal vládu ve všech rakouských zemích, svojí závětí tyto země rozdělil rovným dílem mezi své tři syny. Maxmilián získal vládu v Horních a Dolních Rakousích.

Protože měl Maxmilián v době své smrti šest žijících synů a byl si vědom možných problémů, rozhodl se předejít dalšímu rozdělení zemí. Změnil proto nástupnický princip v Horních a Dolních Rakousích (jako první z habsburských vladařů v rakouských zemích). Vládu v obou zemích proto zdědil pouze nejstarší syn Rudolf, ostatním náležela přiměřená roční apanáž.

Závěr vlády[editovat | editovat zdroj]

Celým obdobím Maxmiliánovy vlády se táhl jeho zájem na zachování stability habsburského soustátí za cenu ústupků pro nekatolíky. Současně však nechtěl vyvolávat rozpory s představiteli katolického náboženství. Tento zvláštní stav byl nazván kompromisním katolicismem.

V roce 1575 byl Maxmilián II. částí polských stavů zvolen polským králem, jako protikrál proti Štěpánu Bathorymu. Nakonec ale musel Polsko opustit, protože nebyl všeobecně přijat. Maximilián II. zemřel v době jednání říšského sněmu v Řezně v roce 1576, když projednával invazi do Polska. Pochován byl vedle svých rodičů v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Potomci[editovat | editovat zdroj]

Giuseppe Arcimboldo, Maxmilián II. s rodinou, olej na plátně, 1553.

Maxmilián se roku 1548 oženil se svou sestřenicí Marií (1528–1603), dcerou císaře Karla V., a měl s ní tyto děti:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.bartleby.com/65/ma/Maxi2HRE.html
  2. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/370517/Maximilian-II

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ferdinand I.
Znak z doby nástupu Římskoněmecký císař
Maxmilián II.
15641576
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rudolf II.
Předchůdce:
Ferdinand I. Habsburský
Znak z doby nástupu Rakouský vévoda
15641576
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rudolf II.
Předchůdce:
Ferdinand I.
Znak z doby nástupu Český král
15641576
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rudolf II.
Předchůdce:
Ferdinand I.
Znak z doby nástupu Uherský král
15641576
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rudolf II.