Josefov (Praha)
| Josefov část obce a katastrální území hl. města Prahy |
|
|---|---|
 |
|
| kód katastrálního území: | 727008 |
| připojení k Praze: | 1850 |
| městská část: | Praha 1 |
| správní obvod (pověřený úřad): | Praha 1 |
| městský obvod: | Praha 1 |
| počet územně tech. jednotek: | 1 |
| základní sídelní jednotky: | 1 |
| katastrální výměra: | 0,09 km² |
| obyvatel: | 1 816 (16. 10. 2006) |
| hustota zalidnění: | 20 178 obyv./km² |
| zeměpisné souřadnice: | 50° 5′ 22″ s. š., 14° 25′ 6″ v. d. |
| poštovní směrovací číslo: | 110 00 |
Josefov (něm. Josefstadt) je městská čtvrť a nejmenší katastrální území Prahy o rozloze 8,81 ha, obklopené Starým Městem.
Obsah |
Označení [editovat]
Administrativně je v současnosti celý Josefov součástí městské části Prahy 1. Do roku 1850 se Josefov nazýval Židovské město (něm. Judenstadt). Roku 1850 pak byl Josefov na základě nového prozatímního obecního zákoníku přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Je pojmenován po Josefu II., synu Marie Terezie, který v rámci svého osvíceneckého způsobu vlády jen velmi mírně perzekuoval židovské obyvatelstvo. Předtím se Židovskému městu říkalo Židovské ghetto.
V dobových předasanačních vzpomínkách i v pozdější literatuře je Josefov označován nejen jako „Židovská čtvrť“, „v Židech“ (v obou případech šlo o narážku na původní obyvatelstvo Josefova), ale také jako „Pátá čtvrť“. Číselné označení je odvozeno ze správního rozdělení Prahy. Do pátého pražského obvodu Josefov spadal před asanací a rovněž ještě několik desítek let po asanaci. Jako V. čtvrť Josef formálně existoval až do roku 1960. Původní pražská Pátá čtvrť tehdy formálně zmizela přerozdělením správních obvodů Hlavního města Prahy. Novým pátým pražským obvodem je od té doby Smíchov na levém břehu Vltavy.[1]
Asanace [editovat]
- Související informace naleznete v článku Pražská asanace.
Původní Židovské ghetto bylo koncem 80. let 19. stol. coby chudinská čtvrť odsouzeno k „asanaci“. Zda byly pravým důvodem neřešitelné hygienické podmínky „středověké zástavby“, jak se tehdy tvrdilo, či šlo o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města, o to dosud historikové vedou spory. Město toužilo spíše po širokých bulvárech vídeňského či pařížského formátu, než po křivolakých středověkých uličkách.
Veřejnou soutěž nakonec vyhrál projekt „Finis Ghetto“ od autorů Alfréda Hurtiga, Matěje Strunce a Jana Hejdy a zrealizován byl v omezené podobě (plánovalo se vybourání skoro celého Starého města). V souvislosti s touto asanací došlo rovněž k menší výměně některých parcel mezi katastry Josefova a Starého Města.
Součástí plánu asanace bylo zbourání všech domů, několika synagog a přebudování systému ulic (jejich srovnání a rozšíření). Zůstalo pouze 6 níže zmíněných synagog, Židovská radnice a Starý židovský hřbitov. Ze zmizelých synagog můžeme uvést např. Velkodvorskou, Cikánovu či Novou. Součástí jiného plánu bylo i vedení dnešní Pařížské ulice z Václavského náměstí skrz Letenskou pláň až k nejvyššímu sněmu. Tento plán nedostal ale podporu od místního obyvatelstva a tak je dnešní Pařížská ulice vedena ze Staroměstského náměstí na Čechův most. Tento plán měl napodobit Avenue des Champs-Élysées v Paříži. Na Čechově mostě můžeme pozorovat dvouprocentní stoupání k Letné, což byla příprava na proražení ulice skrze letenskou pláň.
Prostředím asanovaných částí Prahy (Josefova a čtvrti Na Františku) se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech. Předobrazem Vontů mu byly především klukovské party z oblasti Na Františku, známé svou výbojností a uzavřeností. Téma asanace Stínadel mělo být i námětem Foglarova čtvrtého a nikdy nerealizovaného stínadelského příběhu Budou se Stínadla bourat?.[2]
K podobným „asanacím“ došlo i v jiných evropských městech (např. ve Vídni).
Z ghetta se zachovalo málo staveb, mezi nimi židovská radnice a šest synagog: Klausová, Maiselova, Pinkasova, Staronová, Španělská a Vysoká synagoga.
Další památkou která se dochovala z dob Židovského ghetta je Starý židovský hřbitov.
2. světová válka [editovat]
Za 2. světové války byli Židé deportováni do koncentračních táborů. Z opuštěného Josefova se stalo skladiště konfiskovaného majetku. Po ukončení války zůstalo mnoho pozůstalosti v rukách Židovského muzea, protože jeho původní majitelé byli zavražděni v koncentračních táborech a židovské muzeum se tak stalo druhým největším židovským muzeem na světě.
Literatura [editovat]
- VŠETEČKA, Jiří; KUDĚLA Jiří. Osudy židovské Prahy. Praha : Grafoprint-Neubert, 1993. ISBN: 80-901208-5-7
Reference [editovat]
- ↑ Pátá čtvrť, recenze televizního dokumentu, ToSiPiš.cz
- ↑ Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla. NZB, Praha, 2010, ISBN 978-80-904272-2-8
Externí odkazy [editovat]
- Pražská asanace na stránkách Klubu Za starou Prahu
- HERRMANN, Ignát Pražské ghetto : Společnou prací Ignáta Herrmanna, Dra Jos.Teige a Dra Z. Wintra. Praha : Unie, 1902. Kulturně historický popis a črty ze života páté pražské čtvrti. Pamětihodnosti Josefova v topografické studii.
- KOLEKTIV AUTORŮ ZA VEDENÍ PAVLA VLČKA. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov. 1. vyd. Svazek 1. Praha : Academia, 1996. 639 s. (Umělecké památky Prahy.) Jmenný, názvový a místní rejstřík. ISBN 80-200-0563-3.
- TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha : Končel, 1932. Dostupné online.
