Josefov (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Židovské město. Další významy jsou uvedeny v článku Židovská čtvrť.
Josefov
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Praha, Židovská radnice.jpg
kód katastrálního území: 727008
připojení k Praze: 1850
městská část: Praha 1
správní obvod (pověřený úřad): Praha 1
městský obvod: Praha 1
počet územně tech. jednotek: 1
základní sídelní jednotky: 1
katastrální výměra: 0,09 km²
obyvatel: 1 387 (31. prosince 2013[1])
hustota zalidnění: 15 411 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 110 00

Josefov (něm. Josefstadt) je městská čtvrť a nejmenší katastrální území Prahy o rozloze 8,81 ha, obklopené Starým Městem.

Označení[editovat | editovat zdroj]

Administrativně je v současnosti celý Josefov součástí městské části Prahy 1. Do roku 1850 se Josefov nazýval Židovské město (něm. Judenstadt). Roku 1850 pak byl Josefov na základě nového prozatímního obecního zákoníku přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Je pojmenován po Josefu II., synu Marie Terezie, který v rámci svého osvíceneckého způsobu židovské obyvatelstvo zrovnoprávnil s ostatními. Předtím se Židovskému městu říkalo Židovské ghetto.

V dobových předasanačních vzpomínkách i v pozdější literatuře je Josefov označován nejen jako „Židovská čtvrť“, „v Židech“ (v obou případech šlo o narážku na původní obyvatelstvo Josefova), ale také jako „Pátá čtvrť“. Číselné označení je odvozeno ze správního rozdělení Prahy. Do pátého pražského obvodu Josefov spadal před asanací a rovněž ještě několik desítek let po asanaci. Jako V. čtvrť Josefov formálně existoval až do roku 1960. Původní pražská Pátá čtvrť tehdy formálně zmizela přerozdělením správních obvodů Hlavního města Prahy. Novým pátým pražským obvodem je od té doby Smíchov na levém břehu Vltavy.[2]

Katastrální území Josefov existuje i nadále, se svou rozlohou je v Praze nejmenší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historický vývoj počtu obyvatel[3][1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2013
Počet obyvatel 10 296 10 668 11 535 9 047 3 376 4 070 3 497 3 077 3 679 3 168 2 769 2 354 1 997 1 508 1 387

Josefov je jako židovská čtvrť poprvé zmiňován v roce 1096, kdy byla čtvrť založena po poničení ostatních židovských osídlení během pogromu v roce 1096. Od roku 1215, kdy čtvrtý lateránský koncil mj. nařídil segregaci židů od křesťanského obyvatelstva, začala mít čtvrť charakter ghetta. V roce 1398 byl na Velikonoce rozpoután velký židovský pogrom, při kterém byla zabita velká část obyvatel ghetta. I v 15. a 16. století se uskutečnilo několik pogromů, opakovaně byli židé také vykázáni ze země.

Velký rozvoj ghetta nastal za vlády Rudolfa II., který často využíval služeb dvorského žida Mordechaje Maisela, který financoval mnohé nové stavby v židovském ghettu (Židovská radnice, Vysoká synagoga, Maiselova synagoga). V ghettu také působili mnozí známí učenci, např. Jehuda ben Becalel. Po třicetileté válce byla zrušena omezení osidlování mimo ghetto. Později se situace opět změnila, v roce 1726 vydal Karel VI. translokační reskript, který nařizoval opětovné uzavření židů do ghett, a familiantský zákon, stanovující numerus clausus (maximální počet židovských rodin v zemi).

V roce 1744 byli židé výnosem Marie Terezie, kvůli údajné spolupráce s protivníkem při válce s Pruskem a pruské okupaci Prahy vypovězeni z Čech a tedy i z Prahy a ghetta. Město však po odchodu židů zaznamenalo obrovský hospodářský pokles, a tak bylo od dalšího vyhánění upuštěno, návrat byl židům oficiálně povolen roku 1748 za tzv. toleranční daň.

K zásadní změně došlo za vlády Josefa II., ten židovské obyvatelstvo začal zrovnoprávňovat s ostatními, židé se tedy mohli začít usazovat i mimo ghetto. Bohatší židovské rodiny se tak začaly stěhovat mimo ghetto, kde zůstávala chudina a stěhovala se sem i chudina nežidovská. Definitivně bylo ghetto zrušeno v roce 1848, v roce 1850 pak přejmenováno na Josefov a přičleněno k Praze.

Asanace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Pražská asanace.
Židovské ghetto před asanací
Stará katastrální mapa původního katastru Josefova a okolí, zachycující situaci před asanací. Tehdejší hranice Josefova je zvýrazněna červeně

Původní Židovské ghetto bylo koncem 80. let 19. stol. coby chudinská čtvrť odsouzeno k „asanaci“. Zda byly pravým důvodem neřešitelné hygienické podmínky „středověké zástavby“, jak se tehdy tvrdilo, či šlo o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města, o to dosud historikové vedou spory. Město toužilo spíše po širokých bulvárech vídeňského či pařížského formátu, než po křivolakých středověkých uličkách.

Veřejnou soutěž v roce 1885 nakonec vyhrál projekt „Finis Ghetto“ od autorů Alfréda Hurtiga, Matěje Strunce a Jana Hejdy a zrealizován byl v omezené podobě (plánovalo se vybourání skoro celého Starého města). V souvislosti s touto asanací došlo rovněž k menší výměně některých parcel mezi katastry Josefova a Starého Města. Asanace byla dokončena v roce 1913, počet obyvatel se snížil asi o dvě třetiny. K podobným „asanacím“ došlo i v jiných evropských městech (např. ve Vídni).

Součástí plánu asanace bylo zbourání všech domů, několika synagog a přebudování systému ulic (jejich srovnání a rozšíření). Zůstalo pouze 6 níže zmíněných synagog, Židovská radnice a Starý židovský hřbitov. Ze zmizelých synagog můžeme uvést např. Velkodvorskou, Cikánovu či Novou. Součástí jiného plánu bylo i vedení dnešní Pařížské ulice z Václavského náměstí skrz Letenskou pláň až k nejvyššímu sněmu. Tento plán nedostal ale podporu od místního obyvatelstva a tak je dnešní Pařížská ulice vedena ze Staroměstského náměstí na Čechův most. Tento plán měl napodobit Avenue des Champs-Élysées v Paříži. Na Čechově mostě můžeme pozorovat dvouprocentní stoupání k Letné, což byla příprava na proražení ulice skrze letenskou pláň.

Prostředím asanovaných částí Prahy (Josefova a čtvrti Na Františku) se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech. Předobrazem Vontů mu byly především klukovské party z oblasti Na Františku, známé svou výbojností a uzavřeností. Téma asanace Stínadel mělo být i námětem Foglarova čtvrtého a nikdy nerealizovaného stínadelského příběhu Budou se Stínadla bourat?.[4]

Z ghetta se zachovalo málo staveb, mezi nimi židovská radnice a šest synagog: Klausová, Maiselova, Pinkasova, Staronová, Španělská a Vysoká synagoga. Další památkou která se dochovala z dob Židovského ghetta je Starý židovský hřbitov.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Za 2. světové války byli Židé deportováni do koncentračních táborů. Z opuštěného Josefova se stalo skladiště konfiskovaného majetku. Po ukončení války zůstalo mnoho pozůstalosti v rukách Židovského muzea, protože jeho původní majitelé byli zavražděni v koncentračních táborech a židovské muzeum se tak stalo druhým největším židovským muzeem na světě.

Po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Do 60. let 20. století se počet obyvatel začal opět zvyšovat, předválečné úrovně však nedosáhl. Od 60. let opět začal počet obyvatel klesat, když začalo stoupat kancelářské a obchodní využití čtvrti, zvláště v souvislosti s velkým rozvojem turistického ruchu. Tento trend zesíli po sametové revoluci. Ke konci roku 2013 tak na Josefově bydlelo méně než 1 400 obyvatel, tedy téměř od 90% méně než před asanací.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČSÚ: Obyvatelstvo podle 112 katastrálních území hl. m. Prahy
  2. Pátá čtvrť, recenze televizního dokumentu, ToSiPiš.cz
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, 1. díl. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 60–61.  
  4. Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla. NZB, Praha, 2010, ISBN 978-80-904272-2-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]