Klausová synagoga
| Klausová synagoga | |
|---|---|
 Synagoga od východu | |
| Místo | |
| Místo | Praha,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′23,64″ s. š., 14°25′2,1″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Užívání | Součást Židovského muzea |
| Architektonický popis | |
| Sloh | baroko, rokoko |
| Výstavba | 1689–1694 |
| Odkazy | |
| Adresa | U Starého hřbitova, Staré Město, Praha |
| Ulice | U starého hřbitova |
| Oficiální web | Židovské muzeum v Praze |
| Kód památky | 38875/1-456 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klausová synagoga je dosud největší synagogou[1] v prostoru bývalého pražského ghetta a zároveň jediný zdejší dochovaný příklad raně barokního slohu. V současné době ji spravuje Židovské muzeum v Praze.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky[editovat | editovat zdroj]
Na místě, kde dnes stojí Klausová synagoga, nechal Mordechaj Maisel v 70. letech 16. století vystavět komplex dvou synagog a soukromé talmudické školy (zde vyučoval rabi Jehuda Leva ben Becalel). Od těchto „klaus“[pozn. 1] (v jidiš klojz[5][6], z německého die Klaus, které pochází z latinského claustrum, což znamená „malou budovu“) získala také synagoga své jméno. Když klausy v roce 1689 padly za oběť velkému požáru ghetta, nechal představený jedné ze zničených synagog Šelomo Chališ Kohen postavit na místě klaus mezi léty 1689 a 1694 novou synagogu v raně barokním stylu. Dva roky po dokončení byla na náklady Samuela Oppenheima doplněna ještě o monumentální třístupňovou schránu na Tóru. V synagoze působili někteří významní rabíni, např. Eleazar Fleckeles.
Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]
V letech 1883–1884 byla Klausová synagoga upravena a obnovena architektem Bedřichem Münzbergerem (podílel se i na výzdobě Španělské synagogy). Během asanace pražského ghetta zůstala ušetřena, na rozdíl od Cikánovy, Velkodvorské a Nové synagogy, a stala se tak jedinou zdejší ukázkou raně barokní architektury.
Za druhé světové války se v Klausové synagoze nacházel sklad i expozice válečného Židovského ústředního muzea. Již rok po válce se zde návštěvníci Státního židovského muzea mohli seznámit se židovskými svátky a zvyky. V letech 1960, 1979–1981 a 1983 (aron ha-kodeš) byla budova opravována. Rok po poslední zmíněné rekonstrukci se v synagoze otevřela nová expozice židovských rukopisů a tisků.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Neuplynulo však ani desetiletí a synagoga byla (mezi léty 1995 a 1996) znovu obnovována. Rok nato se expozice vrátila k původní tematice židovských svátků a zvyků. Návštěvník se zde může seznámit s náležitostmi synagogy a bohoslužby, která v ní probíhá, poznat židovské svátky a základní texty judaismu, Tóru a Talmud, včetně náčiní a ozdob, které hrají významnou roli při bohoslužebném zacházení s Tórou. Život židovské rodiny je zde představen ve své každodennosti i významných milnících: narození, obřízka, přechod k dospělosti, sňatek, atd. (závěru lidského života a instituci, která se jím zabývá, pohřebnímu bratrstvu, se věnuje navazující expozice v obřadní síni).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klausová synagoga na Wikimedia Commons
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Srovnejte s etymologií místního jména Klausový důl (též zvaný Těsný důl) na Černohorském potoku u Janských Lázní: Pojmenování Klausový důl (německy Klausengrund) vzniklo od přehrady (klauzy), která sloužila k plavení dřeva. Klauza (německy die Klause) je technický termín označující vodní nádrž, z níž se napájí vodní tok za dopravy vorů. Tento výraz pochází ze slova klauzura – ‚odloučenost od světa‘, které má svůj původ v latinském claudere – ‚zavírat‘ (viz Český etymologický slovník Jiřího Rejzka, Leda 2001).[2],[3],[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PAŘÍK, Arno; KLIMENT, Petr. Pražské synagogy = Prague Synagogen = Prager Synagogen. 2.. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011. S. 79.
- ↑ Jazyková poradna – Klausový důl
- ↑ Krkonoše v nové mapě
- ↑ Těsný (Klausový) důl
- ↑ (polsky) Wirtualny Sztetl – Klojz
- ↑ (anglicky) The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe – Kloyz
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.
- OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno: Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.
- PAŘÍK, Arno, Dana CABANOVÁ a Petr KLIMENT, Pražské synagogy = Prague Synagogues = Prager Synagogen, 2. vyd., Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011, s. 74–83.
- PAŘÍK, Arno "Pražským ghettem po stopách Maharala" in Putík, Alexandr (ed.), Cesta životem: Rabi Jehuda Leva ben Becalel kol. 1525–1609, Praha: Academia a Židovské muzeum v Praze, s.253–255.
- TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha: Končel, 1932. Dostupné online.
