Jeruzalémská synagoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeruzalémská synagoga
Jeruzalémská synagoga.JPG

Pohled na průčelí Jeruzalémské synagogy

Místo
stát Česko Česko
obec Praha
zeměpisné souřadnice 50°5′5″ s. š., 14°25′55″ v. d.
Základní informace
náboženství judaismus
ritus ortodoxní judaismus
dnešní židovská obec ŽO v Praze
datum posvěcení 16. září 1906
užívání činná synagoga, bohoslužby
Architektonický popis
stavební sloh maurský sloh
výstavba 19051906
Specifikace
kapacita 850 míst
Odkazy
adresa Jeruzalémská 7, Praha
oficiální web www.synagogue.cz/Jerusalem
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jeruzalémská synagoga, též Jubilejní synagoga, je největší a nejmladší synagogaPraze. Nachází se v Jeruzalémské ulici na Novém Městě a byla postavena v letech 1905 až 1906 v maurském a secesním slohu, jako náhrada za Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které byly zbořeny během asanace pražského židovského ghetta.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Detail průčelí s nápisem „Toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví“

Pro synagogu se používají dva názvy, a to Jubilejní a Jeruzalémská. První a zároveň původní označení, Jubilejní synagoga císaře Františka Josefa I., budova získala na počest 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn. Druhý název, který se ujal více, vychází z názvu ulice, v níž se synagoga nachází.[2] V minulosti se též používal název Velká synagoga.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dobová pohlednice, cca 1900

Po rozhodnutí o asanaci židovského ghetta vznikl v roce 1896 Israelitischer Synagogenverein in Prag (Israelitský synagogální spolek v Praze)[4], neboť bylo třeba postavit novou synagogu, jako náhradu ze Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které měly být zbourány. V roce 1899 zakoupil spolek starý dům v Jeruzalémské ulici na Novém Městě, jakožto pozemek pro novou stavbu. První projekt na stavbu v novorománském duchu byl předložen ještě tentýž rok architektem Aloisem Richterem, druhý návrh od stavitele Josefa Linharta, v novogotickém slohu, roku 1901 a konečně v roce 1903 předložil zkušený vídeňský architekt mnoha synagog v Rakousko-Uhersku, Wilhelm Stiassny, návrh v maurském slohu, který byl roku následujícího schválen a tak se mohlo započít se stavbou.

K jedné z nejkurióznějších překážek ve výstavbě synagogy patří námitka vznesená pražským obecním starším Václavem Březnovským na IX. schůzi sboru obecních starších královského hlavního města Prahy, konané 3. září 1900, že "Zpěv z jednoho kostela bude rušiti zpěv v druhém chrámu“[5]. Stavba byla na náklady spolku zbudována stavitelem Aloisem Richterem mezi 26. červnem 1905 a 16. zářím 1906, kdy byla na svátek Simchat Tóra slavnostně zasvěcena. O rok později přešla z majetku spolku na pražskou židovskou obec.[3]

Do začátku druhé světové války sloužila Jeruzalémská k bohoslužbám neologického charakteru. Za okupace sloužila jako skladiště konfiskovaného židovského majetku a bezprostředně po válce byla její činnost obnovena. Bohoslužby se zde pravidelně konají dodnes.

V rámci nedávné rekonstrukce byla objevena a obnovena původní výzdoba, sestávající z bohatě malovaných ornamentů ve stylu vídeňské secese.

Popis objektu[editovat | editovat zdroj]

Interiér synagogy

Synagoga je příkladem secesní stylizace tzv. maurského slohu.[6] Půdorys stavby tvoří trojlodí bazilikálního typu se dvěma příčnými křídly. Průčelí zdobí mohutný islámský obloukrosetovým oknem s Davidovou hvězdou a hebrejským nápisem okolo: זה השער ליי צדיקים יבאו בו‎‎, což znamená „Toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví“ (Žalm 118:20).[7] Štít průčelí vrcholí mramorovými deskami Desatera a dvěma věžičkami. Střední arkádu vstupního portiku lemuje biblický verš v hebrejštině: הלוא אב אחד לכלנו הלוא אל אחד בראנו‎‎, což je v češtině „Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh?“ (Malachiáš 2:10).[8][3]

Dlouhý vnitřní prostor synagogy je rozdělen dvěma řadami sedmi islámských oblouků, nesoucích ženskou galerii. Předprseň galerie je zdobena biblickými citáty v hebrejštině. Nalevo od vstupu v hlavní lodi je umístěna nápisová deska, která sem byla přenesena z Cikánovy synagogy. Přízemí hlavní lodi i galerie jsou osvětleny velkými okny s vitrážemi. Bylo otázkou cti věnovat Spolku finanční dar, proto i některá okna mají nápisy v němčině či češtině, že byla věnována tou či onou rodinou. Vysoký svatostánek (aron ha-kodeš) je ozdoben reliéfem vinného keře a deskami Desatera.

Na západní empoře jsou umístěny rozměrné varhany a interiér doplňují četné tepané lustry.

Kromě hlavního vchodu se do synagogy vchází bočním vchodem, který vede na schodiště k ženské galerii. Tam se také nachází vstup do malé modlitebny, ve které se dnes konají bohoslužby. Dnes se v synagoze konají bohoslužby v ortodoxním ritu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 133.  
  2. VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 19-20.  
  3. a b c Jubilejní synagoga [online]. Atlas Česka.cz, [cit. 2012-04-08]. Dostupné online.  
  4. Archiv hlavního města Prahy, Spolkový katastr, sig. XXII/0156.
  5. Českožidovské listy. Praha: Českožidovské družstvo vydavatelské v Praze, 15. 9. 1900, VI, č. 18. ISSN 1801-0008.
  6. ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno : Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 323.  
  7. Ž 118, 20 (Kral, ČEP)
  8. Mal 2, 10 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHRASTILOVÁ, Jiřina; PROKOP, Ivan. Devět židovských cest. Praha : Paseka, 2008. 400 s. ISBN 978-80-7185-905-5.  
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]