Pinkasova synagoga
| Pinkasova synagoga | |
|---|---|
Synagoga od západu |
|
| Místo | |
| stát |  Česko |
| obec | Praha |
| Základní informace | |
| náboženství | judaismus |
| ritus | konzervativní judaismus |
| dnešní židovská obec | ŽNO Praha |
| užívání | památník, součást Židovského muzea, bohoslužby |
| Architektonický popis | |
| stavební sloh | renesance |
| výstavba | –1535 |
| Specifikace | |
| Odkazy | |
| adresa | Široká ulice, Staré Město (Praha) |
| oficiální web | Židovské muzeum v Praze |
 multimediální obsahna Wikimedia Commons |
|
Pinkasova synagoga (též Pinkasova škola) v Praze byla vystavěn roku 1535, nebo někdy dříve Aharonem Mešulamem Horowitzem a později v 16. století pojmenována po krakovském rabínu Pinkasovi, vnuku Aharona Mešulama Horowitze. Nejprve sloužila rodině Horowitzů jako soukromá modlitebna, později zde byla vybudována židovská rituální lázeň mikve a veřejná synagoga. V současnosti je ve správě Židovského muzea. V současnosti synagoga souží jako památník obětem holokaustu. Stěny synagogy jsou uvnitř pokryty jmény českých židů (77 297 obětí podle původních záznamů), kteří během 2. světové války zahynuli v koncentračních táborech, transportech nebo pochodech smrti a není známo místo jejich posledního odpočinku nebo nemají hrob. Dále je zde expozice „Dětské kresby z Terezína 1942–1944“.
Obsah |
[editovat] Popis
Roku 1535 zmiňována nová budova synagogy patřící rodině Hořovských-Horowitzů. Původně měli Hořovští synagogu přímo ve svém domě „U Erbů“. Ta je doložena již 1492. Jednalo se o gotickou stavbu s jednou lodí a se síťovanou klenbou. Sedadla byla v té době po obvodu. Později došlo k vystavění renesančního vstupního portálu a v letech 1607–1625 stavitel Juda Coref de Herz přistavěl pozdně renesanční jižní část. Zde se nacházela ženská galerie, vestibul a předsíň. V této době došlo také k úpravě aronu ha-kodeš, který byl opatřen dvojicí renesančních pilastrů.
Po povodních v letech 1758 a 1771 byl aron ha-kodeš a bima opraveny a roku 1775 byl parapet potažen barevným štukem. Roku 1793 daroval Joachim Popper synagoze kovanou rokokovou mříž, která byla přidělaná na bimu. V roce 1838 byla zřízena cínová schrána na tóru, v roce 1840 lavice nahradily sedadla a v roce 1860 povodeň opět zničila interiér. Došlo k následné rekonstrukci, kdy byla hlavní loď zasypána navážkou do 1,5 m společně s bimou. Došlo k odstranění barokní výzdoby schrány na tóru a zazdění renesančního portálu. Po dalších šedesáti letech (1922), kdy byla Pinkasova škola opět rekonstruována, byly provedeny sondy do navážek. Mezi lety 1950–53 došlo k odstranění navážek a k uvedení synagogy do stavu před rekonstrukcí roku 1840.
[editovat] Památník
V letech 1954–59 zde akademičtí malíři Jiří John a Václav Boštík vyhotovili nápisy 77 297 jmen českých židů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. V roce 1968 byl památník uzavřen v důsledku průsaku spodní vody. Mimo jiné z důvodu špatných diplomatických vztahů komunistického režimu se státem Izrael se rekonstrukce neustále oddalovala a náročně vytvořený seznam začal mizet. K relativně rychlému dokončení oprav došlo až po Sametové revoluci.[1] Při rekonstrukci byla objevena původní mikve a odkryta původní polychromie a malovaná výzdoba stropu. V roce 1990 byla náročná rekonstrukce dokončena a mezi lety 1992–1996 byly obnoveny nápisy na stěnách. V horní části synagogy byla nainstalována expozice Dětské obrázky z Terezína 1942–1944“. Synagoga byla rovněž těžce požkozena povodní v roce 2002.
Jména obětí jsou napsaná ručně vždy v následujícím pořadí: Město / Příjmení / Jméno / datum narození / datum úmrtí nebo datum poslední zaručené zmínky, že byl dotyčný naživu (v řadě případů se jedná den nástupu do transportu do některého z vyhlazovacích táborů na východě). Vedle aronu jsou také napsána jména táborů, ghett a měst, kde čeští Židé umírali.
[editovat] Synagoga v současnosti
Kromě využití jako pietního místa je synagoga během vysokých svátků využívána konzervativní obcí opět k bohoslužebným účelům.
[editovat] Reference
[editovat] Bibliografie
- FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.
- CHRASTILOVÁ, Jiřina; PROKOP, Ivan. Devět židovských cest. Praha : Paseka, 2008. 400 s. ISBN 978-80-7185-905-5.
- OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.
- TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha : Končel, 1932. Dostupné online.
- KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha : Vincentinum, 1933. Dostupné online. – kapitola O zakladateli Pinkasovy synagogy, s. 278–282.
