Hebraizace příjmení (hebrejsky: לעברת, le-Avret, doslova „hebraizovat“) je proces přijetí hebrejského příjmení.
Mnoho imigrantů do dnešního Izraele si změnilo svá příjmení, aby odstranili zbytky galuti (exilu), který by se jinak i nadále nesl s jejich cizojazyčnými příjmeními. Tento jev byl běžný zejména mezi aškenázskými imigranty, a to hlavně z toho důvodu, že svá příjmení přijali až v pozdější době za Německé říše či Rakouska-Uherska. Existuje pouze několik málo typicky hebrejských příjmení, jako například Kohen (v češtině též Köhn, či anglicky Cohen; v původním významu „kněz“) či Lévi (jeden z izraelských kmenů). Za židovská příjmení jsou často pokládána jména končící na -berg, -stein či -man, tato však mají německý původ. Příjmení končící na -sky a -vitz pak mají původ slovanský. Naopak některá hebrejská příjmení, jako Kac, Bogoraz a Pak jsou hebrejskými akronymy, přesto že jsou často vnímána jako cizojazyčná příjmení (v těchto případech z němčiny, ruštiny a korejštiny).
Hebraizace příjmení je unikátním jevem hebrejštiny. Počátek tohoto procesu se datuje k první a druhé aliji, a k jeho pokračování došlo i po založení Státu Izrael. Tento rozšiřující se trend byl za dob jišuvu a bezprostředně po založení Izraele založen na tom, že hebrejské příjmení poskytovalo náležitost k novému státu. Jednalo se také často o přání skoncovat s minulostí.