Synagoga Zlatá růže (Lvov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Synagoga Zlatá růže
Místo
MístoLvov, UkrajinaUkrajina Ukrajina
Souřadnice
Map
Architektonický popis
Slohrenesanční architektura
Výstavba1582–?
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synagoga Zlatá růže, v jidiš Di goldene rojz šul (די גאָלדענע (גולדענע) רױז שול‎), známá také pod dalšími názvy: např. Nachmanovičova synagoga, Stará lvovská synagoga nebo Synagoga Turej Zahav (hebrejsky בית הכנסת טורי זהב‎) byla synagoga ve Lvově v dnešní Ukrajině.

Založená byla roku 1582 v období Polsko-litevské unie a až do svého zániku byla jednou z nejkrásnějších a také nejstarších synagog na území dnešní Ukrajiny. Od září 1603 do roku 1801 sloužila Zlatá růže jako hlavní obecní synagoga lvovských Židů, poté byla na náklady židovské obce přestavěna a rozšířena Velká městská synagoga.[1] V synagoze Zlatá růže byl praktikován ortodoxní aškenázský ritus.

Obě uvedené synagogy byly zničeny nacisty během druhé světové války.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Foto interiéru synagogy, kolem 1930.

Bohatý židovský finančník a předseda zdejší židovské obce Jicchak ben Nachman, řečený Izák Nachmanovič (Nachmanowicz), bankéř polského krále Štěpána Báthoryho, zakoupil v roce 1580 pozemek uprostřed města a v následujících dvou letech (15811582) zde na své náklady nechal vystavět synagogu v renesančním slohu. Odtud pochází nejstarší označení Nachmanovičova synagoga.[2]

Pozemek pro výstavbu synagogy nebyl vybrán městskými úřady náhodou. Od roku 1493 totiž v domě na tomto místě fungoval městský nevěstinec a po jeho uzavření nikdo z měšťanů nechtěl koupit dům ani pozemek, na kterém stál. Přidělení pozemku městskými úřady bylo tedy i urážkou židovské komunity.

Zlatá růže byla druhá synagoga ve Lvově a její stavbu úřady dlouho nechtěly povolit. Nakonec katolický arcibiskup povolení dal, ale nařídil, „aby nevěřící židé nestavěli synagogy nápadné a cenné, ale obyčejné, střední velikosti“.

Stavebu řídil Paulus Italus („Ital Pavel“) původem z vesnice Tujetsch v kantonu Graubünden ve Švýcarsku, uváděný v pramenech pod svým cechovním mistrovským jménem Paweł Szczęśliwy.[3]

V roce 1595 tentýž Pavel za pomoci Ambrogia Nutclausse (alias Ambroży Przychylny), Adama Pokory a mistra Zachariasze (pravděpodobně Zachariasz Sprawny, alias Zaccaria de Lugano) přistavěl k synagoze předsíň a ženskou galerii. Muži se modlili v sále, který byl překlenut křížovou žebrovou klenbou se špičatými lunetami nad okny. Při východní stěně byla umístěna alabastrová schrána na Tóru v renesančním stylu. Uprostřed modlitebního prostoru byla umístěna bima. Stavba byla zakončena podkrovím v manýristickém stylu.[4][5]

Soudní spor s jezuity a legenda[editovat | editovat zdroj]

Ke konci 16. století jezuité rozhodli postavit v Lvově klášter a vybrali si místo, kde stála synagoga. V roce 1603 nebo 1606 jim král Zikmund III. Vasa tento pozemek daroval a soudně Židům budovu zastavil. Nicméně přístup k synagoze vedl přes sousední dům Mordchaje Nachmanoviče, který jezuitům záměrně nevydal svolení k průchodu svou nemovitostí. Soudní spor řádu jezuitů s lvovskými židy se vlekl až do roku 1609, kdy nakonec byla synagoga po zaplacení výkupného ve výši 20 600 zlatých vrácena židovské obci. Tento incident také souvisel s konfliktem mezi místní šlechtou a polským králem Zikmundem III., kteří si tak přes místní židy vyřizovali účty.

Zdejší židovská legenda (poprvé publikovaná v roce 1863) připisuje zásluhy o znovuzískání synagogy Roze bat Ja'akov, Jicchakově snaše.[6] Synagoga se proto prý po ní začala nazývat i Zlatá růže. Rabi Jicchak ben Šemuel ha-Levi složil v roce 1609 pijut Šir ge'ula (Píseň osvobození), která se četla každý rok jako součást modlitby šacharit o šabatu po Purimu. Liturgický text přirovnává návrat synagogy do rukou místní židovské obce k záchraně Židů z babylonského a egyptského zajetí.[7]

V letech 1654–67 v této synagoze působil rabín David ha-Levi Segal, podle svého hlavního díla Turej zahav (komentáře k Šulchan aruchu) nazývaný akronymně TaZ, mladší bratr Jicchaka ha-Leviho, jehož byl současně i žákem. David ha-Levi byl autorem rituálního kodexu, a protože zde často modlil, synagogu pojmenovali po jeho díle „Synagoga Turej Zahav“ nebo „TaZova synagoga“. Jiný výklad jména Zlatá růže je, že časem se význam jména Turej Zahav zapomněl a začali ho vyslovovat jako „Rejzl zahav“ („Zlatá růže“).[zdroj⁠?]

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska TaZ.

V roce 1941 byla synagoga znesvěcena a v roce 1943 zničena nacisty. Na místě je dnes pamětní deska s nápisem: Zbytek starého chrámu zvaného 'Di Goldene Rojz'. Postaven v letech 1580–1595 rodinou Nachmanovičů na památku Nachmanovy manželky. Budova podle návrhu italského architekta Pabla Romana byla zničena nacisty a vypálena v létě 1942.[8]

V září 2011 začal ruiny synagogy bourat developer s úmyslem postavit na jejím místě hotel, ale práce byly po skandálu v médiích a intervencí města i ukrajinské vlády zastaveny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Golden Rose Synagogue (Lviv) na anglické Wikipedii.

  1. Remnants of the “Golden Rose” Synagogue [online]. Sztetl.org.pl [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  2. Bałaban, Majer. Dzielnica żydowska, jej dzieje i zabytki. L'viv: [s.n.], 1909. S. 39, 60. 
  3. Kowalczuk, Michał. Cech budowniczy we Lwowie za czasów polskich (do roku 1772). L'viv: [s.n.], 1927. S. 27–28. 
  4. Piechotka, Maria; PIECHOTKA, KAZIMIERZ. Bramy nieba: Bożnice murowane na ziemiach dawnej Rzeczypospolitej. Warsaw: [s.n.], 1999. S. 151, 154-155. 
  5. Kravtsov, Sergey R. Turei Zahav Synagogue in L'viv [online]. 2006. S. 5–6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-05-10. 
  6. Suchystaw, Gabriel. Matzevat kodesh. L'viv: [s.n.], 1863. S. not paginated. 
  7. Entsiklopedia shel galuyot. Redakce Gelber, Nathan Michael. Jerusalem: [s.n.], 1956. Kapitola Lvov, s. 348. 
  8. BARTOV, Omer. Erased: Vanishing Traces of Jewish Galicia in Present-Day Ukraine [online]. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 2007. S. 15. Dostupné online. ISBN 9780691131214. OCLC 123912559 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]