Šulchan aruch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg Menora.svg
Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenazimSfaradimMizrachi
HebrejštinaJidišLadinoGe'ezBuchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrikaAustrálie
Náboženství
BůhPrincipy víry v judaismuBoží jména
613 micvotHalachaNoemovy zákony
MesiášEschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
CdakaMusarVyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaRozvod (Get)Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazanDajanGa’on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjanNosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověkstředověknovověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství

Šulchan aruch (hebrejsky שולחן ערוך‎‎, „Prostřený stůl“) je halachický kodex shrnující židovské náboženské právo. Autorem tohoto díla je Josef Karo, sefardský rabín a učenec (14881575).

Původ díla[editovat | editovat zdroj]

Josef Karo byl jednou z vůdčích halachických autorit své generace a původně zamýšlel vytvořit knihu halachot s jejich podrobným rozborem a vysvětlením. Toto obsáhlé dílo, které sám považoval za svůj opus magnum, nazval Bejt Josef. Kvůli množství zákonů a především obsáhlosti díla však Karo kromě toho vytvořil i kratší verzi, ve které shrnul pouze závěry, vyplývající z vývoje celého náboženského práva. Vzniklo tak dílo přijatelné velikosti, které zprostředkovávalo jednotlivá nařízení a náboženské zákony formou krátkých vět, jasně specifikující co je povoleno a co ne. Karo toto dílo původně považoval za krok z nouze a především jako příručku pro soudce (dajanim), kterým měla menší obsáhlost díla usnadnit hledání a kteří zároveň byli důkladně díky svému vzdělání obeznámeni s vývojem halachy, který již v Šulchan aruchu chyběl.

Šulchan aruch se však díky svému pojetí stal výjimečně populárním i mezi širokými lidovými vrstvami a rozšířil se do celého židovského světa. Dnes je považován za jeden z pilířů halachy, zatímco kompendium Bejt Josef je známo pouze mezi rabínskými kruhy.

Protože Josef Karo byl Sefard, vycházel při psaní svých děl ze sefardské halachy. Pro potřeby aškenázských židů bylo nutno dílo doplnit o aškenázské zvyklosti a halachu. Tohoto úkolu se ujal významný polský rabín Moše Isserlis. Ten svůj komentář k „Prostřenému stolu“ nazval Mapa (hebrejsky: „ubrus“). Aškenázské edice Šulchan aruchu vycházejí pouze s těmito dodatky, které jej činí způsobilým pro použití v aškenázském kulturním prostředí.

Struktura díla[editovat | editovat zdroj]

Josef Karo při vytváření svého díla vycházel ze starších děl, především z díla Arba'a turim neboli Tur od Ja'akova ben Ašera – právě jako komentář k němu a jeho rozšíření byl původně koncipován Bejt Josef. Z něj přejal strukturu a rozdělil své dílo podle jeho vzoru do čtyř oddílů.

Orach chajim
tato část se týká požehnání, oblékání talitu a tfilin, modliteb, čtení z Tóry, šabatu a svátků.
Jore de'a
zde se rozebírá řada zákonů týkající se kašrutu, brit mila, pidjon ha-ben atd.; závěrečná část pojednává o pohřbu a pravidlech truchlení.
Even ha-ezer
se týká zákonů ohledně manželství, svatebních smluv, rozvodů aj.
Chošen mišpat
rozebírá finanční a civilní trestní právo.

Komentáře k Šulchan aruchu a díla na něm založená[editovat | editovat zdroj]

Kromě nejznámějšího komentáře od Mošeho Isserlise komentovala Šulchan aruch celá řada autorů, např. Gaon z Vilna, Ezechiel Landau nebo Akiva Eger. Další významné komentáře jsou:

  • Magen Avraham od rabína Avrahama Gombinera (k Orach chajim)
  • Turej zahav od Davida ha-Leviho Segala (k Orach chajim, Jore de'a a Even ha-ezer)
  • Siftej kohen od rabína Šabtaje ha-Kohena, zvaného Šach (k Jore de'a a Chošen mišpat)
  • Bejt Šmu'el (k Even ha-ezer)
  • Machacit ha-šekel od rabína Šmu'ela Nety ha-Leviho

Mišna brura[editovat | editovat zdroj]

Jeden z nejrozšířenějších komentářů k prvnímu dílu Orach chajim napsal Jisra'el Me'ir Kagan jako kolekci ostatních halachických názorů. Svůj komentář nazval Mišna brura (hebrejsky „Jasné učení“).

Aruch ha-šulchan[editovat | editovat zdroj]

Aruch ha-šulchan („Prostírání stolu“) je dílem litevského rabína Jechi'ela Michela Epsteina. Toto dílo porovnává halachu stanovenou v Šulchan aruchu s dřívějšími závěry, především Maimonidem a vlastními zdroji halachy v Talmudu.

Kicur Šulchan aruch[editovat | editovat zdroj]

Tzv. zkrácený Šulchan aruch, sepsaný Šlomo Ganzfriedem, maďarským rabínem v 19. století. Kicur Šulchan aruch je zkrácenou verzí původního díla, která zestručňuje vývoj samotné halachy a různé možnosti na minimum a přiklání se de facto v naprosté většině případů k nejpřísnějším variantám halachy. Zohledňuje především zvyklosti (minhag), které panovaly na Podkarpatské Rusi a v Maďarsku, kde autor žil. Také bylo reakcí na reformní hnutí. Toto dílo se ta stalo halachickou normou především v ultraortodoxním judaismu. Toto dílo se mezi ultraortodoxními židy stalo ještě více populárním než původní Šulchan aruch.

Opozice proti Šulchan aruchu[editovat | editovat zdroj]

Kvůli absenci vypsání vývoje halachy byl Šulchan aruch odpočátku kritizován, a to především v aškenázském prostředí. Strohé formulace, které téměř nepřipouštěly diskusi, tolik potřebnou pro vývoj halachy během staletí, se staly trnem v oku řadě učenců, pro které byla diskuze esencí židovského náboženského práva. Maharal se dokonce vyjádřil o Šulchan aruchu jako o „hrobu halachy“. Absence vývoje vedla různé autory k obavám, které se v některých případech ukázaly oprávněnými, totiž k opuštění Talmudu a Tóry jakožto zdrojům a normám židovského náboženského práva na úkor Šulchan aruchu. Ještě tvrdší opozice se vytvořila proti Kicur Šulchan aruchu, který se stal nepřijatelným jakožto zdroj halachy zvláště v neortodoxních směrech judaismu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]