Svitky od Mrtvého moře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Část svitku s textem Izajáše (Iz 57,17–59,9; 1QIsab)

Svitky od Mrtvého moře (někdy Kumránské svitky) jsou nálezy starověkých svitků a jejích zlomků nalezených poblíž Mrtvého moře, zejména v Kumránu. Svitky obsahují biblické a další náboženské texty.

Okolnosti nálezu nejsou příliš jasné. Svitky byly objeveny roku 1947 (někdy se uvádí rok 1946) třemi beduíny – pašeráky, kteří chtěli svůj nález dobře zpeněžit.[1] Svitky byly zveřejněny v roce 1948. Metropolita Samuel, který část svitků odkoupil (druhou část koupil krátce nato Eleazar Sukenik), je v roce 1949 nechal prozkoumat a odvezl je do USA. Roku 1954 se zásluhou jeruzalémského docenta Jigaela Jadina navrátily do Izraele a byly umístěny do Svatyně knihy.[2] Druhá důležitá sbírka spisů existuje v Rockefellerově muzeu – archeologickém muzeu v Jeruzalémě. Muzeum bylo v roce 1966 zestátněno Jordánskem a po Šestidenní válce je získal Izrael.

Zmínky o svitcích[editovat | editovat zdroj]

Objev svitků byl velkým překvapením, ačkoli existovaly určité indicie, které existenci těchto svitků naznačovaly.[3] Órigenés (cca 185–253), který v Césareji Přímořské založil křesťanskou akademii, se zmiňuje o svitcích, které byly nalezeny „v jeskyni poblíž Jericha“. Jeho svědectví potvrzuje i Eusebios z Kaisareie.[4] O textech v jeskyních u Jericha se zmiňuje o několik století později také Timotheus I. (nestoriánský patriarcha, 8. stol.).[5]

Moderní nálezy[editovat | editovat zdroj]

Kumrán[editovat | editovat zdroj]

Roku 1947 (někdy se uvádí rok 1946) byla beduíny, jejichž způsobem obživy bylo pastevectví a pašeráctví – pašovaný materiál ukládali do jeskyní v Judské poušti – objevena jeskyně (později označované jako 1Q, tedy „první kumránská jeskyně“) a v ní svitky. Beduíni se snažili nález prodat. Kupce nalezli v syrském biskupovi Samuelovi, který ukázal svitky badatelům z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kteří svitky identifikovali – nejdelší z nich (7,43 m) obsahoval text Izajáše z 2. století př. n. l. Když beduíni zjistili, že jejich zboží má odbyt, začali rychle zvedat cenu. Svitky začal skupovat také Eleazar Sukenik, profesor Hebrejské univerzity. Z nedostatku finančních prostředků se obrátil na Americkou školu pro výzkum orientu v Jeruzalémě, které 11. dubna 1948 vydaly o nálezu svitků tiskovou zprávu, a o nálezu se tak dozvěděl celý svět.[6]

Mapa nálezů Svitků od Mrtvého moře

Vádí Murabba'at[editovat | editovat zdroj]

Zatímco v Kumránu probíhal soustavný archeologický průzkum, který následně odhalil dalších 10 jeskyní, očíslovaných postupně 2Q – 11Q (1952 2Q – 4Q; 1953 5Q – 6Q; 1955 7Q – 10Q; 1956 11Q)[7], objevili beduíni na podzim 1951 další jeskyni. Jednalo se o Vádí Murabba'at (častěji bývá užíváno toto arabské jméno, někdy se však lze setkat i s hebrejským Nachal Darga). Archeologického výzkumu se na tomto místě ujali jordánští archeologové a Roland de Vaux OP. Zjistili, že jeskyně v tomto vádí byly využívány již od konce 4. tisíciletí př. n. l. Nejstarší nalezený rukopis pocházel z roku 650 př. n. l. a nejnovější předměty ze 14. stol. n. l.[8]

Nejvíce předmětů však pocházelo z období Bar Kochbova povstání, kdy se zde v poslední zoufalé fázi Židé ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů, vzácné jsou zejména Bar Kochbovy vlastnoruční dopisy. Římané, kteří Židy objevili a nechali je vyhladovět, v jeskyních zase nechali latinské listiny.[9]

Masada[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963 a 1965 probíhal archeologický výzkum za vedení Jigaela Jadina a za pomoci mnoha dobrovolníků z celého světa[10] na Masadě, kde stála pevnost Heroda Velikého, do které během První židovské války utekli zelóti a esejci. Ti sem přinesli (možná již před začátkem povstání) některé své svitky, které pak ve spěchu ukryli před blížícími se Římany pod podlahu masadské synagogy, a svitky tak byly zachráněny. Nálezy jsou psány (kromě hebrejštiny) v aramejštině i řečtině, což svědčí o bilingvismu běžného obyvatelstva.[11]

Další místa[editovat | editovat zdroj]

Svitky byly objevovány i na dalších místech východní části Judské pouštěNachal Arugot (Nachal je hebrejský výraz pro vádí), Nachal Asa'el, Nachal Mišmar, Nachal Chever (zde byly nalezeny kostry vyhladovělých Židů, zlomky Septuaginty, další Bar Kochbovy dopisy a další listiny).[12]

Původ a povaha svitků[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Přestože souvislost mezi sídlištěm v Kumránu a svitky byla mnohými teoriemi zpochybňována, dnes bývá obecně přijímáno, že jeskyně byly spravovány esejci.[13][14][15] To však neznamená, že kumránská komunita vytvořila všechny svitky. Autory velké části svitků (možná většiny) jsou skutečně esejci, mnohé svitky však byly do Kumránu přineseny, aby esejci mohli studovat myšlení různých židovských hnutí.[16]

Většina svitků byla sepsána mezi lety 200 př. n. l. a 68 n. l., kdy byl Chirbet Kumrán během židovského povstání zničen Římany. Po roce 68 pak již kumránské jeskyně používány nebyly, jiné jeskyně však ano – během Bar Kochbova povstání (132–135) či ještě později křesťanskými usedlíky a mnichy (5. a 6. století n. l.).[17]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Většina z nalezených svitků (je obtížné určit, kolik procent z původního množství bylo vlastně nalezeno – někteří mluví o 60 %, střízlivější však o pouhých 6%)[18] byla napsána na kůži, menší část na pergamenu. Objevily se i dvě zvláštnosti. První byl otisk papyru na hlíně – zlomek papyru se již nedochoval, text v hlíně je však poměrně dobře čitelný.[19] Druhou zvláštností byl Měděný svitek, zhotovený z čisté mědi, který již nebylo možné rozvinout, a tak byl rozřezán postupně na pláty, které pak byly položeny vedle sebe, takže text bylo možno přečíst.[20]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Texty svitků lze dle obsahu rozdělit takto:

  1. Biblické texty – texty masoretského Tanachu, targumy, tefilin
  2. Pseudepigrafy – texty připsané osobě či skupině, které je jistě nenapsaly, např. Henoch, Kniha Jubileí, Kniha Noe, Závěť Léviho
  3. Neznámé nové spisy – esejská literatura, např. Řád Jednoty, Měděný svitek, Damašský dokument
    • Komentáře k biblickým knihám
Svatyně knihy v Jeruzalémě – muzeum věnované Svitkům od Mrtvého moře

Otázka křesťanských zlomků[editovat | editovat zdroj]

Velkou kontroverzi dodnes vyvolávají zlomky 7Q4 a 7Q5, které roku 1972 José O'Callaghan identifikoval jako 1Tim 3,16–4,1.3 a Mk 6,52n. Námitky, které se doposud objevily, však nebyly přesvědčivé a většinou pocházejí od lidí, kteří z různých důvodů nechtějí, aby se křesťanské texty v Kumránu našly.[21] První křesťanské texty však pocházejí z doby, kdy křesťanství bylo jen jedním z proudů židovství, a autory těchto textů byli Židé. Křesťané se snažili přesvědčit ostatní Židy, že mesiáš již přišel – toto Židé (a obzvláště esejci, kteří příchod mesiáše velmi očekávali) nemohli ignorovat a museli křesťanské učení blíže prozkoumat, aby na ně mohli reagovat – buď je přijmout, nebo odmítnout. Roku 1999 se proto vědci, zabývající se svitky, při diskusi v Jeruzalémě shodli na tom, že Kumrán je samozřejmým místem pro židokřesťanské spisy.[21]

Fotografická dokumentace[editovat | editovat zdroj]

Od 20. ledna 1952 do roku 1967 pracoval jako vedoucí fotograf Palestinského archeologického muzea (PAM) Nadžíb Albina.[22] Během této doby nafotografoval většinu muzejních sbírek, fragmentů a rukopisů pomocí širokopásmové fluorescenční infračervené fotografie (snímek)[23][24] (procesem známým jako reflected NIR photography[25]). Nadžíb pro muzeum nashromáždil více než 1750 velkoformátových[23] fotografických desek svitků.[26] Kromě toho byly fotografie pořízeny na zvířecí kůži, což dobře umožnilo skládat fragmenty textů k sobě.[23] Tyto snímky se staly jedněmi z prvních fotografií v muzejní sbírce a nejkomplexnější na světě své doby. Fragmenty a svitky tak byly zaznamenány před jejich dalším rozkladem způsobeným při skladování a jsou často považovány za nejlepší pořízené kopie svitků.[27] Některé z následujících destrukcí byly přímým negativním důsledkem skladování ve vlhkých sklepích muzea[28] a podmínek prostředí, kterým muzeum dovolilo fragmenty a svitky vystavit, například cigaretovému kouři, včetně kouře z cigaret Nadžíba. Ve skutečnosti došlo i k poškození Nadžíbových negativů PAM kvůli špatné archivaci a péči.[29] Nadžíb Albina pořídil pět nekompletních sad Svitků od Mrtvého moře.[23] Sady byly segmentově zaznamenávány, tříděny, až po sestavení formátu na výšku, jak je poskládali odborníci muzea PAM; většina svitků a fragmentů byla během procesu fotografována alespoň třikrát.[30] Nadžíb svůj postup a jednotlivé kroky se svitky zaznamenával do deníku, který je dodnes v archivu Izraelského památkového úřadu.

V roce 1967 přešlo muzeum v důsledku šestidenní války pod izraelskou správu.[31] Na rozdíl od průběhu Suezské krize, se Svitky od Mrtvého moře nestěhovaly na bezpečnější místo, jako byla Osmanská banka.[32] V důsledku toho utrpěly v té době některé sbírky značné škody. Palestinští Arabové muzeum napadli a pokoušel se ukořistit část obsahu, Nadžíb byl pod hrozbou zbraně požádán o odemknutí skleněných desek, na kterých byly nasnímány Svitky od Mrtvého moře. Lhal tehdy, řekl, že nemá klíče, a dodal, že on sám je Arab. Po třech dnech byl propuštěn. Brzy poté, co Arabové ztratili kontrolu nad muzeem, používaly izraelské síly části muzea jako rozhlednu.[31]

Význam Svitků od Mrtvého moře[editovat | editovat zdroj]

Texty mají obrovský význam zejména pro biblickou kritiku (zejména textovou), neboť napomáhají poznání jazyka, slovní zásoby, stylu či frází.[33] Zároveň také obsahují nemálo variant biblického textu (většina gramatického a pravopisného rázu)[34], které pomáhají osvětlovat některá místa v Bibli. Mnohé varianty se shodují s textem Septuaginty, která byla až donedávna mnohdy považována za pokleslý překlad. Kumránské svitky však ukázaly, že Septuaginta je dosti věrným překladem – avšak jiné předlohy, než ze které vycházeli masoreti (a dnešní vydání Tanachu).[35]

Velký význam pak svitky mají samozřejmě pro poznání podoby judaismu v období druhého Chrámu, mj. tedy doby, ve které vznikalo křesťanství. Texty tak napomáhají lépe pochopit souvislosti vzniku křesťanství.

Svitky online[editovat | editovat zdroj]

Izraelské muzem zveřejnilo naskenované kopie některých svitků online ve vysokém rozlišení.[36] Velký Izaiášův svitek je navíc přeložen do angličtiny. Do roku 2016 by měly být zveřejněny všechny.[37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2007. ISBN 80-7207-549-7. S. 53.   [Dále jen: Thiede.]
  2. SEGERT, Stanislav. Synové světla a synové tmy. Svědectví nejstarších biblických rukopisů. 1. vyd. Praha : Orbis, 1970. S. 16.   [Dále jen: Segert.]
  3. Thiede, str. 43–43.
  4. Thiede, str. 45–48.
  5. Thiede, str. 48–52.
  6. Thiede, str. 63–67.
  7. Segert, str. 19–24.
  8. Thiede, str. 67–70.
  9. Thiede, str. 70–74.
  10. BIČ, Miloš. Stopami dávných věků. Mezi Nilem a Tigridem. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1979. S. 203.  
  11. Thiede, str. 74–83.
  12. Thiede, str. 83–88.
  13. SCHUBERT, Kurt. Ježíš ve světle tradiční židovské literatury. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-591-7. S. 61.  
  14. Thiede, str. 36–40.
  15. Segert, str. 38.
  16. Thiede, str. 92.
  17. Thiede, str. 241.
  18. Thiede, str. 113.
  19. Segert, str. 72–75.
  20. Segert, str. 26n.
  21. a b Thiede, str. 148–154.
  22. Israel Antiquities Authority Personnel Records. Dated 1952 & 1959.
  23. a b c d VANDERKAM, James C; FLINT, Peter. The Meaning of the Dead Sea Scrolls: Their Significance for Understanding the Bible, Judaism, Jesus, and Christianity. San Francisco : HarperOne, 2005. 480 s. Dostupné online. ISBN 978-0060684648. (anglicky) 
  24. DORRELL, Peter G. Photography in Archaeology and Conservation. 2. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 1994. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-0521455541. (anglicky) 
  25. VERHOEVEN, Geert. Imaging the invisible using modified digital still cameras for straightforward and low-cost archaeological near-infrared photography. Journal of Archaeological Science. 2008, roč. 35, čís. 12, s. 3087–3100. Dostupné online. DOI:10.1016/j.jas.2008.06.012. (anglicky) 
  26. The Biblical Archaeologist. 1992, roč. 55–56. (anglicky) 
  27. SHANKS, Hershel. Freeing the Dead Sea Scrolls: And Other Adventures of an Archaeology Outsider. Londýn : Continuum, 2010. 272 s. ISBN 978-1441152176. (anglicky) 
  28. Selected Modern Profiles: Qumran and the Dead Sea Scrolls [online]. Biblioteca Pleyades, [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. CALDARARO, Niccolo Leo. Storage conditions and physical treatments relating to the dating of the Dead Sea Scrolls. Radiocarbon. 1994, roč. 37, čís. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Discovery and Acquistion, 1947–1956, Lawrence H. Schiffman, Reclaiming the Dead Sea Scrolls. Filadelfie : Jewish Publication Society, 1994. Dostupné online. S. 3–11. (anglicky) 
  31. a b BURLEIGH, Nina. Unholy Business: A True Tale of Faith, Greed, and Forgery in the Holy Land. New York : Smithsonian Books, 2008. 288 s. ISBN 978-0061458453. S. 42. (anglicky) 
  32. MARTINEZ, Florentino Garcia; BARRERA, Julio Trebolle. The People of the Dead Sea Scrolls. Leiden : Brill, 1995. 269 s. Dostupné online. ISBN 978-9004100855. S. 27. (anglicky) 
  33. Thiede, str. 219–220.
  34. Segert, str. 107.
  35. Thiede, str. 133–134.
  36. Digital Dead Sea Scrolls
  37. http://technet.idnes.cz/myty-opredene-svitky-od-mrtveho-more-si-ted-muze-precist-kazdy-pva-/veda.aspx?c=A110927_120445_veda_kuz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Texty svitků[editovat | editovat zdroj]

  • Johann Maier, Die Qumran-Essener: Die Texte vom Toten Meer. UTB Reinhardt 1995.
  • Rukopisy od Mrtvého moře. Praha: OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-108-3. (česko-hebrejský výbor ze Svitků)

Sekundární literatura v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Dušek, Odkrývání tajemství rukopisů od Mrtvého moře, in: Rukopisy od Mrtvého moře. Praha: OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-108-3, s. 225–279.
  • David Flusser (přel. Petr Sláma), Esejské dobrodružství: Židovské společenství od Mrtvého moře; Čeho si lze povšimnout u Ježíše, Pavla, Didaché a Martina Bubera. Praha: OIKOYMENH, 1999. ISBN 80-86005-90-9.
  • Stanislav Segert, Synové světla a synové tmy: Svědectv nejstarších biblických rukopisů. Praha: Orbis 1970, v reedici in: Rukopisy od Mrtvého moře. Praha: OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-108-3, s. 13–223.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]