Pergamen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hotový středoevropský (severní) typ pergamenu z kozí kůže napnutý na dřevěném rámu

Pergamen, nebo také bělpuch,[zdroj?] je nevydělaná při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Je to materiál bílkovinné povahy (kolagen a elastin).

Pergamen z telecí kůže se nazývá bělpuch.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Pergamenová kůže slouží například k potahovani bubnů, ale především se užívá v knihařství jako psací materiál; zpravidla se tak výrazem pergamen označuje kůže, určená ke psaní.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Kůže se zbaví chlupů buď pomocí loužení ve vápenném mléce po dobu 7 - 14 dní nebo enzymaticky a poté vyčistí. Čistá kůže se napne na rám a nechá uschnout. Následně se zdrsní pemzou, plní olověnou, nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji a po zaschnutí nátěru se hladí a leští. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat. Pro nejjemnější pergamen, tzv. velín, se používala dokonce kůže nenarozených jehňat - děložní pergamen. Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsbergského rukopisu. Pergameníci se latinsky označovali jako membranarii, rasores perg.

Výroba pergamenu, 1568

Ve evropských druzích pergamenu rozlišujeme tři základní typy:

  • jihoevropský, též italský je jemněji zpracován jen po masové straně, na kterou se píše, druhá zůstává hrubší a žlutá;
  • středoevropský je zpracován oboustranně stejně (méně jemně) a píše se na obě strany.
  • byzantský se navíc potírá bílkem a více se vyleští.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále Eumena II. (197-159 př. n. l.), kdy byl podle pramenů zakázán dovoz papyru.

Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem, u nás především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem italským. Protože byl daleko trvanlivější než papír, pro důležité dokumenty se užíval až do 18. století.

V dobách, kdy habsburskou říši ovládla byrokracie, v českých zemích se žertem říkalo, že říši vládne husa a osel (psací husí brk a oslí kůže pergamenu).

Palimpsest[editovat | editovat zdroj]

Po celou historii byla největší nevýhodou pergamenu jeho vysoká cena. Aby se materiálem šetřilo, často se prováděla reskribace - z jednoho listu se vyškrabal původní text a list se použil znovu. Vyškrabané pergamenové listy, tzv. palimpsesty, jsou dnes zajímavými historickými dokumenty, protože speciální lampy umožňují přečtení původního vyškrabaného textu (staršího a tedy zpravidla historicky cennějšího).

Listina zhotovená na jemném pergamenu (vellum) z roku 1638

Přenesený význam[editovat | editovat zdroj]

Pojem palimpsest se užívá v přeneseném smyslu i v literární teorii intertextuality. Palimpsestem se rozumí text, skrze nějž „prosvítá” jiný text, tedy např. parodie: skrze parodující text vidíme text parodovaný. Termín palimpsest do literární vědy zavádí členka tzv. Kostnické školy Renate Lachmannová; definuje jej jako „druhý zápis textu, kterým prosvítá text původní”.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2011/1-2011/in-belpuch-veritas

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany : H&H, 1994. 448 s. ISBN 80-85467-47-X.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Parchments ve Wikimedia Commons