Střední Evropa

Střední Evropa

Střední Evropa je region ležící mezi různě definovatelnými oblastmi východní a západní Evropy.

Historie pojmu

Visegrádská čtyřka a Alpské země (Politická mapa, 2004)

Pojem střední Evropa byl poprvé patrně užit na vídeňském mírovém kongresu, kdy byl takto označován prostor dnešního Německa a Beneluxu (Europe intermédiaire).

Spíše než fyzické uskupení je pojem „střední Evropa“ symbolem sjednocení, v kontrastu s Východem reprezentovaném Osmanskou říší a Ruskou říší a do První světové války se lišil od Západu tím, že byl tvořený oblastmi relativního politického konzervatismu oproti liberalismu na Západě (Francie a Velká Británie) a vlivy Francouzské revoluce. V 19. století, když se Francie stala republikou a Británie byla liberální parlamentní monarchie, ve které měl panovník velmi málo moci, Rakousko-Uhersko a Prusko (později část Německé říše), na druhou stranu zůstaly konzervativními monarchiemi, ve kterých panovník a jeho dvůr hrál ústřední vládní roli, spolu s vlivy církve.

Zvláštní postavení střední Evropy (geograficky západní okraj východní Evropy; historicky a strukturálně východní okraj Evropy západní) se nejlépe odráželo v postavení Německa, které se chápalo nacházet v oné „středové poloze“ (Mittellage) a v době první světové války vyvinulo koncept Německem ovládaného středoevropského prostoru, tzv. Mitteleuropa.

Po první světové a o to více po druhé světové válce, se narušilo liberální a konzervativní rozdělení mezi Východ a Západ a bylo nahrazeno politickým rozdělením mezi demokraticky a autokraticky řízené země.

Používání pojmu střední Evropa velmi upadlo během Studené války, ale v poslední době se stále víc a víc používá, hlavně v souvislosti s nedávným rozšířením Evropské unie.

Vědecké práce

Střední Evropa jako území, které před rokem 1918 zahrnovalo Německé císařství, Kongresové Polsko, Švýcarsko a Rakousko-Uhersko

Pojmem střední Evropy se v 50. letech 20. století zabýval polský historik Oskar Halecki. Definoval ji jako zónu přechodu mezi Západem a Východem a dokonce navrhl vnitřní rozlišení na West a East Central Europe. Během studené války však upadly tyto pojmy v podstatě do zapomenutí. Na světlo světa se vrátily až v 80. letech, kdy se jimi začali zabývat maďarští, českoslovenští a částečně polští disidenti. Jiní autoři zpracovali problematiku středoevropského regionu pod jinými názvy. Maďarští historici Ivan Bérend a György Ránki, podobně jako britský profesor Hugh Seton-Watson spojili tři středoevropské země (Polsko, Československo, Maďarsko) s Balkánem a tento region jmenovali Eastern Europe. Jiní autoři navazují na Masarykovu koncepci střední Evropy jako prostoru mezi Německem a Ruskem a k těmto zemím připojují ještě Pobaltí, na severu Finsko a na jihu Turecko. Pouze Antony Polonsky a Jan Křen řadí ke středoevropské trojici Polsko, Československo a Maďarsko i Rakousko, zatímco kupříkladu Piotr S. Wandycz v tomto souhrnu rakouské a německé země opomíjí. Politolog Oskar Krejčí analyzuje pojetí střední Evropy s Německem i bez Německa a člení ji na severní, vnitřní a jižní zónu od Severního a Baltského moře po moře Egejské a Baltické.

Vymezení

Geografie definuje hranice střední Evropy na severu (Severní Evropa/Skandinávie oddělená Baltským mořem) a na jihu (Apeninský poloostrov/Itálie oddělená Alpami). Hranice se Západní Evropou a Východní Evropou jsou zeměpisně mnohem víc flexibilní a proto kulturní a zeměpisné definice se pohybují víc ve směru Východ-Západ než Sever-Jih, je však potřeba zmínit řeku Rýn, která protíná západní Německo.

Proto také většina encyklopedií definuje střední Evropu jako: ^[zdroj?]

Rakousko Německo Švýcarsko Lichtenštejnsko		Alpské země (západ > východ)
Maďarsko Polsko Česko Slovensko		Visegrádská čtyřka (sever > jih)

Charakteristika

Poloha

Region má velmi významnou polohu a v současné době je na rozdíl od minulosti nepochybně výhodná. Křižovatka kulturních a politických vlivů byla v neustálém pohybu. To se odrazilo v průběhu problematických a často proměnlivých hranic.

Povrch, podnebí, vegetace

Povrch střední Evropy je velmi rozmanitý. Nalezneme zde nížiny, vrchoviny i velehory. Z horských celků jsou zde Alpy, Hercynská pohoří a Karpaty. Karpaty opisují ve východní části střední Evropy velký oblouk, jehož západní konec se dělí na dvě vedlejší větve. Jedna končí u Dunaje při Bratislavě, druhá sahá k řece v okolí Ostřihomi. Převládá mírné přechodné podnebí a hustá říční síť. Původní rostlinný kryt tvořil smíšený les, který byl převážně přeměněn na zemědělskou půdu. Lesnatost je proto poměrně nízká a až na výjimky (Šumava, Bělověžský prales) zde chybí souvislejší lesní porost.

Obyvatelstvo

Přírodní poměry značně ovlivnily rozložení obyvatel a průmyslu. Nejvyšší koncentrace lidí se vyskytuje podél řek a v místech současné nebo bývalé těžby uhlí (Porýní, Horní Slezsko, Podkrušnohoří). Státy střední Evropy se vyznačují vysokou hustotou zalidnění a rozdrobenou sídelní strukturou (hustá síť drobných sídel a malých měst). Pokles počtu obyvatel zmírňuje silné přistěhovalectví, zejména do Švýcarska a Německa (Turci).

Ekonomika

Ekonomickým gigantem je Německo. Ekonomická úroveň klesá směrem na východ. V průmyslu převažují strojírenství (dopravní prostředky), hutnictví a chemie. V zemědělství mírně převládá živočišná výroba nad rostlinnou. Ta se zaměřuje na pěstování obilí, cukrovky a brambor. Hustá a frekventovaná je dopravní síť.

Program EU STŘEDNÍ EVROPA

Evropský fond pro regionální rozvoj vymezuje střední Evropu pro svůj Program STŘEDNÍ EVROPA (mj. celé Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko a bývalá NDR) těmito regiony:

• Rakousko (NUTS 2): Burgenland, Kärnten, Niederösterreich, Oberösterreich, Salzburg, Steiermark, Tirol, Vorarlberg, Wien.
• Česko (NUTS 2): Jihovýchod, Jihozápad, Moravskoslezsko, Praha, Severozápad, Severovýchod, Střední Čechy, Střední Morava.
• Německo (NUTS 1): Baden-Württemberg, Bayern, Berlin, Brandenburg, Mecklenburg-Vorpommern, Sachsen, Sachsen-Anhalt, Thüringen.
• Maďarsko (NUTS 2): Dél-Dunántúl, Dél-Alföld, Észak-Alföld, Észak-Magyarország, Közép-Dunántúl, Közép-Magyarország, Nyugat-Dunántúl.
• Itálie (NUTS 2): Emilia-Romagna, Friuli-Venezia Giulia, Liguria, Lombardia, Piemonte, Provincia Autonoma Bolzano/Bozen, Provincia Autonoma Trento, Valle d'Aosta/Vallée d'Aoste, Veneto.
• Polsko (NUTS 2): Województwo Dolnośląskie, Województwo Kujawsko-pomorskie, Województwo Lubelskie, Województwo Lubuskie, Województwo Łódzkie, Województwo Małopolskie, Województwo Mazowieckie, Województwo Opolskie, Województwo Podkarpackie, Województwo Podlaskie, Województwo Pomorskie, Województwo Śląskie, Województwo Świętokrzyskie, Województwo Warmińsko-mazurskie, Województwo Wielkopolskie, Województwo Zachodniopomorskie.
• Slovensko (NUTS 2): Bratislavský kraj, Stredné Slovensko, Východné Slovensko, Západné Slovensko.
• Slovinsko (NUTS 0): celá země.
• Ukrajina: Černivecka oblasť, Ivano-Frankivska oblasť, Volyňska oblasť, Lvivska oblasť, Zakarpatska oblasť.

Literatura

• URBAN, Otto. Evropanství a střední Evropa v historické retrospektivě. Historický obzor, 1994, 5 (10), s. 227-231.