Kongresové Polsko
| Kongresovka Królestwo Polskie Царство Польскоe (Carstvo Polskoje)
|
|||||||||
geografie
|
|||||||||
| hlavní město: | |||||||||
|
rozloha:
|
128 000 km² (r. 1907)
|
||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
|
počet obyvatel:
|
3 300 000 (r. 1816)
|
||||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||||
| státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
|
|||||||||
Kongresovka či Kongresové Polsko, oficiálním názvem Polské království (polsky Królestwo Polskie; rusky Царство По́льское, Carstvo Polskoje), známé též jako Ruské Polsko, byl státní útvar existující mezi lety 1815 až 1864 (formálně do r. 1916) v personální a později reálné unii s Ruským impériem. Hlavním městem byla Varšava a hlavou byl polský král, kterým byl vždy ruský car. Z původně suverénního a autonomního státního útvaru se postupem času přeměnilo Polské království v de facto integrální součást Ruského impéria.
Obsah |
Rozloha a demografie [editovat]
Polské království se rozkládalo na ploše přibližně 128 tisíc kilometrů čtverečních, na které žilo v roce 1816 přibližně 3,3 milionů lidí. Do roku 1910 vzrostl počet obyvatel na přibližně 12 milionů osob. Podle ruského sčítání lidu v roce 1897 tvořili 72% většinu v Polském království Poláci a 13,5 % obyvatel byli Židé.
Dějiny [editovat]
Polské království bylo vytvořeno (či obnoveno) Vídeňským kongresem (odtud název Kongresovka) v roce 1815 z velké části Varšavského knížectví, z jehož zbylých částí byly utvořeny: „autonomní“ Velkovévodství poznaňské, které bylo připojeno k Prusku, svobodným městem Krakov pod patronátem všech 3 mocností. Tomuto rozdělení se někdy říká „čtvrté dělení Polska“. Zprvu požívalo značnou autonomii (včetně vlastní armády), která však byla podstatným způsobem omezena po porážce protiruského Listopadového povstání v roce 1831.
Polským králem byl v rámci personální unie Polska a Ruska dědičně určen ruský car, kterého polské stavy musely přijmout za krále. Ruský car Alexandr I. Pavlovič se nechal korunovat na polského krále. Personální unie však v ruském podání od začátku nefungovala a stala se z ní unie reálná.
Když car Alexandr I. v roce 1825 zemřel a carem se stal Mikuláš I. Pavlovič nechal se také korunovat polským králem, ale snažil omezit polskou autonomii. To vedlo v letech 1830 - 1831 k devět ničivých měsíců trvajícímu tzv. Listopadové povstání v Polsku, které ale bylo carskými silami v bojích potlačeno.
Polské kongresové království díky tomu přišlo o většinu autonomie, postavení suverénního státu a došlo tak de facto ke konci personální unie, která se již stejně proměnila v unii reálnou. Polsko bylo degradováno do postavení obyčejné provincie ruské říše. Jako o posledním, byť formálním polském králi se dá mluvit o Alexandrovi II. Další ruští carové Alexandr III. a Mikuláš II. již nosili titul polského krále pouze titulárně.
K likvidaci zbytků polské autonomie došlo po porážce protiruského Lednového povstání v roce 1863, kdy bylo Polské království přímo včleněno do Ruského impéria jako Poviselský kraj (Привислянский край). Následovala tvrdá a nesmlouvavá rusifikace[2]
V roce 1916 na území Polského království vzniklo nové Polské království instalované Německem a Rakousko-Uherskem.
Správní dělení [editovat]
Původně se Polské království dělilo na těchto osm vojvodství:
- Augustovské vojvodství
- Kališské vojvodství
- Krakovské vojvodství (které však nezahrnovalo samotné město Krakov)
- Lublinské vojvodství (Kongresovka)
- Mazovské vojvodství (Kongresovka)
- Plocké vojvodství
- Podleské vojvodství (Kongresovka)
- Sandoměřské vojvodství
Vojvodství však byla s postupným omezováním autonomie zrušena a od roku 1867 se Polské království dělilo na tyto gubernie:
- Varšavská gubernie
- Kališská gubernie
- Kelecká gubernie
- Lomžská gubernie
- Lublinská gubernie
- Petrokovská gubernie
- Plocká gubernie
- Radomská gubernie
- Sedlecká gubernie
- Suvalská gubernie
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- DAVIES, Norman. Polsko. Dějiny národa ve středu Evropy. Praha : Prostor, 2003. ISBN 80-7260-083-4.
- ŽUPANIČ, Jan. Rakousko-Uhersko a polská otázka za první světové války. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1193-7.
