Autonomie
Autonomie (z řec. autonomos, řídící se vlastními zákony) znamená samosprávnost, v širším smyslu samostatnost, svébytnost. Odtud autonomní, s vlastním zákonodárstvím, samosprávný. Protiklad je heteronomie (z řec. heteros, jiný), zákonodárství dané někým cizím.
Ve filosofii [editovat]
V morální filosofi Immanuela Kanta se rozlišuje autonomní morálka, jejíž pravidla si člověk určuje nebo přijímá sám, od morálky heteronomní, určené a stanovené někým jiným.
V biologii [editovat]
Autonomní buňkou rozumíme, takovou buňku, která nese v DNA zakódované informace o celém organismu. Každá autonomní buňka je tedy schopna nahradit jakoukoliv jinou buňku daného organismu a specifikovat se na její činnost(např. kmenové buňky, rostlinné buňky).
Autonomní území [editovat]
Autonomní území nebo také autonomie je určitá část území státu, spravovaná odlišně a s vyšší mírou pravomocí než jiné území. Autonomie je však součástí unitárního státu, ne subjektem federace, i když může být jejím předstupněm. Autonomie je forma rozsáhlé samosprávy části státu v jeho rámci. Na rozdíl od pouhé samosprávy, kde dotyčné celky mají zastupitelstva s relativně omezenými pravomocemi a vydávají jen podzákonné právní předpisy (obecně závazná vyhláška), mohou mít autonomní území také zákonodárné kompetence, vládu a v novověku i parlament. V jednom státě se může vysktytovat více autonomních území s různou mírou pravomocí autonomie - např. silnější postavení Skotska než Walesu v Británii.
Příklady států s autonomním územím:
- Dánsko - Grónsko, Faerské ostrovy,
- Finsko - Alandské ostrovy,
- Francie - Korsika,
- Portugalsko - Azory,
- Řecko - mnišská republika Athos,
- Spojené království Velké Británie a Severního Irska - Skotsko, Severní Irsko, ostrov Man, Wales,
- Čína - Tibet, Vnitřní Mongolsko, Hongkong, Macao.
Když bylo Československo unitárním státem, mělo také své autonomní části - Podkarpatská Rus 1920-39 (fakticky až od 1938) a Slovensko (1938-39 a 1945-68).
V širším slova smyslu se autonomií rozumí jakákoliv nadstandardní volnost jednání a samosprávy části nějaké organizace ve vztahu k organizaci jako celku.
