Autonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Autonomie (z řec. autonomos, řídící se vlastními zákony) znamená samosprávnost, v širším smyslu samostatnost, svébytnost. Odtud autonomní, s vlastním zákonodárstvím, samosprávný. Protiklad je heteronomie (z řec. heteros, jiný), zákonodárství dané někým cizím.

Ve filosofii[editovat | editovat zdroj]

V morální filosofi Immanuela Kanta se rozlišuje autonomní morálka, jejíž pravidla si člověk určuje nebo přijímá sám, od morálky heteronomní, určené nějakým účelem nebo stanovené a případně i vymáhané cizí autoritou.

V biologii[editovat | editovat zdroj]

Autonomní buňkou rozumíme buňku, která nese v DNA zakódované informace o celém organismu. Každá autonomní buňka je tedy schopna nahradit jakoukoliv jinou buňku daného organismu a specifikovat se na její činnost (např. kmenové buňky, rostlinné buňky).

Autonomní území[editovat | editovat zdroj]

Autonomní území nebo také autonomie je určitá část území státu, spravovaná odlišně a s vyšší mírou pravomocí než jiné území. Nicméně však zůstává součástí unitárního státu a není subjektem federace, i když může být jejím předstupněm.

Autonomie je forma rozsáhlé samosprávy určité části v rámci celého státu. Na rozdíl od pouhé samosprávy, kde všechny dílčí celky mají zastupitelstva se stejnými a relativně omezenými pravomocemi, takže vydávají jen podzákonné právní předpisy (obecně závazné vyhlášky), mohou mít autonomní území také zákonodárné kompetence, vládu a v novověku i parlament. V jednom státě se může vyskytovat více autonomních území s různou mírou autonomních pravomocí – např. silnější postavení Skotska než Walesu v Británii.

Příklady států s autonomním územím:

Když bylo Československo unitárním státem, mělo také své autonomní části – Podkarpatská Rus 1920–1939 (fakticky až od 1938) a Slovensko (1938–1939 a 1945–1968).

V širším slova smyslu se autonomií rozumí jakákoliv nadstandardní volnost jednání a samosprávy části nějaké organizace ve vztahu k organizaci jako celku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39.
  • Ottův slovník naučný, heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]