Světový oceán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přehled oceánů
Oceán
Mapa oceánského dna
Batymetrická mapa Tichého oceánu

Světový oceán je souvislý vodní obal planety Země, který je složen z oceánů, moří, zálivů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená, a je v něm soustředěna většina vody na Zemi. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů (např. kvůli gravitačním vlivům Měsíce).

Pokrývá celkem 361,3 mil. km², což představuje 71 % povrchu planety. Souš pokrývá 149 mil. km². Průměrná hloubka oceánu je 3790 m. Voda oceánu a moří představuje 96,54 % celosvětových zásob vody. Sladká voda představuje pouze 2,53 %. Z toho je ale většina sladké vody, celkem 68,4 %, vázána v ledovcích. Rozložení souše a oceánu na planetě není rovnoměrné. Proto na severní polokouli je asi 100 mil. km² a na jižní polokouli pouze 49 mil. km² souše.

Voda světového oceánu je slaná. Jedná se o roztok různých minerálních a organických látek. V tomto roztoku neustále probíhají různé fyzikální, chemické a biologické procesy. Hlavním zdrojem hořkoslané chuti je chlorid sodný, chlorid hořečnatý a síran hořečnatý. Průměrná slanost vody (salinita) je 35 promile, ale skutečná slanost na různých místech oceánu značně kolísá v závislosti na např. výparu vody, mořských proudech, množství srážek, sladkovodní přítoky apod.

Světový oceán, vzhledem ke své rozloze, zachytává asi 85 % slunečního světla a tepla. Působí proto jako velmi významný regulátor teploty a zabraňuje výkyvům teplot na povrchu planety. Má zásadní vliv na biosféru a život na Zemi. Světový oceán váže velkou část oxidu uhličitého. Fytoplankton je zdrojem až 50 % kyslíku.

Zajímavým úkazem je příliv a odliv. Gravitačním působením Slunce a Měsíce pravidelně kolísá hladina světového oceánu. Voda oceánů je v neustálém pohybu vlivem mořských proudů. Na hladině vznikají vlny, které významným způsobem mění tvář pevniny. Mohou vznikat i ničivé vlny tsunami během sopečných erupcí a nebo zemětřesení.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Existuje více metod a postupů, jak se určí plocha oceánů. Zřejmě nejzásadnější hledisko je, co (okrajová a vnitřní moře, zálivy) se považuje za součást oceánu a zda se do jeho rozlohy započítá. Metodika Mezinárodní hydrologické organizace rozlišuje samotný oceán a zálivy, moře. Tabulka odpovídá tomuto principu.

V současnosti se světový oceán rozděluje na 5 dílčích částí, které jsou uvedené v tabulce.

Oceán Rozloha (mil. km²) Procentuální podíl
na rozloze oceánů (%)
Procentuální podíl
na rozloze Země (%)
Tichý oceán 155,557 43,04 30,51
Atlantský oceán 76,762 21,24 15,06
Indický oceán 68,556 18,97 13,45
Jižní oceán 20,327 5,62 3,99
Severní ledový oceán 14,056 3,90 2,76
Vnitřní a okrajová moře všech oceánů 26,161 7,23 5,13
Celkem veškeré vodstvo 361,419 100 70,9
  • Celková rozloha oceánů bez okrajových moří - 335 258 000 km²
  • Celková rozloha oceánů i s okrajovými moři - 361 419 000 km²
  • Celková rozloha pevniny - 148 647 000 km²
  • Celková rozloha Země - 510 066 000 km²

Vznik oceánů[editovat | editovat zdroj]

Animace ukazuje vznik kontinentů a změnu rozložení oceánů.

První oceány se objevily na Zemi asi před 4 miliardami let. Předpokládá se, že vnikly kondenzací vodní páry po ochlazení povrchu, kdy se vodní pára z ovzduší měnila v mohutné přívaly deště, které pomalu zaplavovaly rozsáhlé nížiny. Podle současných teorií se obrovské množství vody na Zemi dostalo vlivem srážkové činnosti planety v době akrece. Dopadající tělesa (převážně komety) zásobily Zemi vodou, která se postupně kumulovala až umožnila vznik oceánu.

Jednotlivé oceány nejsou statická tělesa, ale vlivem času se neustále vyvíjejí. S pohybem litosférických desek dochází ke změně jejich rozložení, což se projevuje změnou velikosti oceánů.

Předpokládá se, že na přelomu prvohor a druhohor byl na Zemi jeden obrovský kontinent Pangea, který byl obklopen praoceánem Panthalassa. Vlivem rozpadu Pangey se následně vytvořil oceán Tethys.

V současnosti se některé oceány zmenšují (Tichý oceán), jiné se zvětšují (Atlantský oceán) a některé nejspíše vznikají (Východoafrické riftové údolí).

Vliv světového oceánu na globální klima[editovat | editovat zdroj]

Oceán je ze zmiňovaného pohledu podobný pralesům, jelikož má vysokou diverzitu druhů a má vliv na globální klima a koloběh kyslíku. Tlumí sezónní výkyvy, které by bez jeho vlivu byly mnohem výraznější a kratkodobější. Mořské proudy oteplují, nebo ochlazují pevninu v závislosti na teplotě vody, kterou unáší. Nejznámějším příkladem je Golfský proud, který otepluje západní Evropu.

Oceán je tzv. biologickou pumpou, když asi 10 % fytoplanktonu klesá ke dnu nerozloženo, čímž v sobě zachytává část uhlíku z atmosféry, čímž zmenšuje jeho koncentraci v atmosféře a snižuje jeho vliv na skleníkový efekt. V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech.

Biom volného oceánu obsahuje značné množství mořské fauny a flóry. Může ale obsahovat i mnohem více ryb, než se nyní odhaduje.[1]

Další důležitý vliv světového oceánu na celkovou stabilizaci Země je velký oběh vody, který se uskutečňuje mezi oceánem a kontinentem.

Znečištění oceánů[editovat | editovat zdroj]

Hasičské lodě se snaží uhasit požár na Deepwater Horizon 21. dubna 2010

Celkově je lidská činnost na pevnině odpovědna asi za ¾ znečištění oceánů.

Poškození pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Ukázka erozivní síly oceánu

Pobřežní zóny jsou nejcennější pro hojnost potravy a proto, že slouží k rozmnožování mořských živočichů. Je ale také nejvíce ohrožené. Na pobřeží migrují ročně desítky miliónů lidí z vnitrozemí. Více než polovina světové populace žije do 100 km od moře. Města – stavební činnost a znečištění, na venkově jsou rybí a garnátové farmy. Likvidace mangrovových mokřadů, kanálů, ústí řek, pobřežních lagun, slaných mokřadů. Polovina znečištění pobřežních zón pochází z vnitrozemí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7505 - Je na světě mnohem víc ryb, než jsme si mysleli?

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Oceans ve Wikimedia Commons

Pohyb světadílů a jejich desek
1100–750 miliony let zpět 600–550 200 0
Světadíly: Arábie
Madagaskar
Indie
Kongo Afrika Afrika
Patagonie Sibiř Atlantika Jižní Amerika
Atlantika Západní Arábie Baltika Austrálie
Ur Rodinie Východní Gondwana Protogondwana Pannotie Laurentie Euramerika (Laurussie) Pangea Gondwana Antarktida Antarktida
Arktida Nena Západní Gondwana Protolaurasie Gondwana Laurasie Laurentie Severní Amerika
Baltika Baltika Avalonie Eurasie
Laurentie Severní Čína
Sibiř Jižní Čína
Oceány: Mirovia Prototethys, Paleotethys Panthalassa Tethys
svislé šipky: rozdělení a spojení • vodorovné a šikmé šipky: postupné připojování a oddělování