Mořská vlna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lámající se vlna

Mořská vlna je pohyb částí vody. Vlny jsou vyvolávány především větrem (eolické vlny) a mořskými proudy. Mimoto mohou být vyvolány i zemětřesením, sesuvem půdy nebo části ledovce do vody apod.

Charakteristika vln[editovat | editovat zdroj]

Části vlny

Vlna vyvolaná větrem vzniká rotačním pohybem částic vody při hladině. Částice vody rotují na místě, zatímco tvar vlny se přesouvá ve směru větru. Vrchol vlny se označuje jako hřbet, nejnižší bod jako důl nebo vpadlina. Délka vlny je vzdálenost mezi dvěma hřbety, výška vlny vzdálenost mezi hřbetem a dolem. Perioda vlny je čas, který uplyne, než se hřbet následující vlny objeví na témže místě. Rychlost vlny se spočítá jako podíl délky s periodou.

Částice v hluboké vodě opisují téměř kruhové dráhy
V mělké vodě se trajektorie částic zplošťuje a získává elipsovitý tvar.

Výška vlny závisí především na síle větru, rychlost vlny na jeho rychlosti, vliv má ovšem také celková velikost hladiny, hloubka vody a stabilita směru větru. Vlny se navíc mohou navzájem sčítat nebo naopak rušit, takže vlnění hladiny je poměrně složitý a ještě ne zcela prozkoumaný proces. Vlny mají značnou setrvačnost, takže moře zůstává zvlněné i po ustání větru, a mohou se šířit až do vzdáleností tisíců kilometrů.

Refrakce vln – vlny se natáčejí směrem k pobřeží; v tomto případě jde o výběžek, takže vlny mají téměř kruhový tvar

Tvar vlny se výrazně mění, když se vlna blíží ke břehu. Rotační pohyb částic vody se přibrzďuje o dno, zatímco u hladiny si rychlost uchovává. Tím se zkracuje délka vlny a když je hloubka vody asi 1,3násobek výšky vlny, vlna se láme. Pod zlomem s sebou strhává vzduch, čímž dochází k jejímu zpěnění. Místo, v němž se vlna láme se označuje jako vlnolam. U pobřeží s relativně stálými větry dochází k lomu ve stále stejné vzdálenosti od břehu a v místě vlnolamu se na dně vytváří výrazný písečný val. Vlna pak prudce naráží na břeh a vzniká příboj. Síla příboje je závislá na horizontálním i vertikálním tvaru pobřeží - příboj je silný na útesech, kde se sčítají síly několika po sobě jdoucích vln, zatímco na plážích bývá slabší. Kromě toho se vlny natáčejí tak, že jsou s břehem víceméně rovnoběžné (tzv. refrakce vln), pročež je příboj silnější na mysech než v zálivech. Z toho důvodu se námořní přístavy budují v zálivech.

Výška eolických vln jen zřídka přesáhne 4 metry, i když jsou doloženy bouřlivé vlny o výšce až 15 metrů.

Druhy vln[editovat | editovat zdroj]

Příboj
  • eolická vlna - vlna, pohybující se na volném moři, bývá dlouhá a nízká,
  • driftová vlna - lámající se eolická vlna při pobřeží, vysoká a krátká (vhodná pro surfování)
  • tsunami - obrovská ničivá vlna, vyvolaná podmořským zemětřesením nebo sesuvem půdy. Na volném moři je poměrně nízká, ale má extrémní délku (až tisíckrát větší než eolická vlna), vysokou rychlost (až 1000 km v hodině) a setrvačnost (šíří se až do vzdálenosti 15000 km).[1] Při pobřeží tak masy vody vystoupají do výšky několika desítek metrů; vyskytují se především v Asii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 34-40.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. *KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 39.  

Související články[editovat | editovat zdroj]