Mezozoikum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Geologický čas
 fanerozoikum   kenozoikum  kvartér
neogén
paleogén
 mezozoikum 
(druhohory)
křída
jura
trias
 paleozoikum 
(prvohory)
perm
karbon
devon
silur
ordovik
kambrium
proterozoikum
archaikum
hadaikum

Mezozoikum (česky druhohory) je geologická éra, spadající do eonu fanerozoikum. Zahrnuje 3 periody (od nejstarší): trias, jura, křída. Trvaly přibližně 180 milionů let.

Vymezení[editovat | editovat zdroj]

Postavení kontinentů před 220 miliony let v období triasu.
Postavení kontinentů před 90 miliony let - ve svrchní křídě.

Druhohory začaly asi před 252 mil. lety a skončily před 66 mil. lety. Toto dlouhé období je od ostatních odděleno dvěma katastrofickými událostmi, které měly za následek velké vymírání rostlinných i živočišných druhů. V obou případech ale možná šlo o vyvrcholení trendu úpadku některých skupin organismů, který započal již před delší dobou. Příčiny vymírání na rozhraní prvohor a druhohor nejsou zdaleka objasněny. Zdá se, že masivní vymírání probíhalo po poměrně krátkou dobu, řádově několik málo desítek tisíc let. Vymírání na konci křídy proběhlo pravděpodobně v rámci velmi krátké události, nejspíše jako důsledek dopadu asteroidu.[1] [2]

Členění jednotlivých period druhohor je založeno na vůdčích fosiliích příslušníků mořské fauny.

Stratigrafické schéma mezozoika (druhohor)
Perioda Epocha
Oddělení
Věk
Stupeň
Stáří (miliony let)
křída svrchní maastricht 66,0 - 72,1
campan 72,1 - 83,6
santon 83,6 - 86,3
coniac 86,3 - 89,8
turon 89,8 - 93,9
cenoman 93,9 - 100,5
spodní alb 100,5 - 113,0
apt 113,0 - 125,0
barrem 125,0 - 129,4
hauteriv 129,4 - 132,9
valangin 132,9 - 139,8
berrias 139,8 - 145,0
jura svrchní
(malm)
tithon 145,0 - 152,1
kimmeridž 152,1 - 157,3
oxford 157,3 - 163,5
střední
(dogger)
callow 163,5 - 166,1
bathon 166,1 - 168,3
bajok 168,3 - 170,3
aalen 170,3 - 174,1
spodní
(lias)
toark 174,1 - 182,7
pliensbach 182,7 - 190,8
sinemur 190,8 - 199,3
hettang 199,3 - 201,3
trias svrchní rhaet 201,3 - 208,5
nor 208,5 - 228
karn 228 - 235
střední ladin 235 - 242
anis 242 - 247,2
spodní olenek 247,2 - 251,2
ind 251,2 - 252,2

Geologie a klima[editovat | editovat zdroj]

Na počátku druhohor je většina pevnin uspořádána do jediného superkontinentu Pangey, jenž se utvořil již v předcházejících prvohorách. Tento kontinent se postupně rozpadal na jednotlivé menší útvary, které se od sebe pomalu vzdalovaly. Vznikl oceán Panthalasse - předchůdce dnešního Pacifiku. Z hlediska horotvorné činnosti byla větší část druhohor klidná, v křídě začalo Alpinské vrásnění, které pokračovalo během třetihorčtvrtohor. Jeho činností vznikla nová pohoří v Evropě a Asii jako Alpy, Karpaty nebo Himálaj. Klimaticky začátek druhohor navazoval na suchý a teplý perm. V juře a křídě bylo podnebí vlhké a teplé a na Zemi se nenašly stopy žádného zalednění z této doby. Tropický pás byl široký, a i v polárních oblastech panovalo mírné klima, místy vhodné i pro šíření lesů.[1]

Vývoj rostlin[editovat | editovat zdroj]

Zkamenělé kmeny 220 milionů let starého pralesa v severní Arizoně v USA.

Vývoj rostlin byl poznamenán hlavně teplým klimatem, postupně i velmi vlhkým. Zpočátku na souši dominovaly nahosemenné rostliny, tedy jehličnany, jinany spolu s cykasy. Starší typy výtrusných rostlin ustupují do pozadí. Ve svrchní křídě se objevují krytosemenné kvetoucí rostliny, spolu s tím se začala vyvíjet jejich symbióza s hmyzem, tedy strategie rozmnožování za pomoci opylování. Vyvinuly se pravděpodobně ze semenných kapradin, jež jsou známy již z prvohorního karbonu. Cykasy dosahovaly celosvětového rozšíření – dokonce i v bezledových polárních loukách. V souvislosti s bouřlivým rozvojem krytosemenných rostlin se ocitají některé starší formy nahosemenných koncem křídy na ústupu. Flóra druhohor se podílela na vzniku hnědého uhlí.[3] [4]

Vývoj živočichů[editovat | editovat zdroj]

Vyhynutí organismů na konci prvohor vyvolal velký převrat v mořském životě. Kostnaté a chrupavčité ryby se staly spolu se žraloky hlavními dravci. Velký rozvoj již od počátku triasu lze zaznamenat u měkkýšů amonitůbelemnitů, stejně tak u plžů a mlžů. Amoniti se ale stali vůdčími fosiliemi druhohor, podle nichž se určuje stáří jednotlivých vrstev zachovaných hornin. Z prvohor přežili jednotlivé hlavní skupiny plazů, kteří v podmínkách nového geologického období zahájili bouřlivý rozvoj.

Z prvohorního permu přežívá skupina tzv. savcovitých plazů, kteří se vyvinuli v nepříznivých klimatických podmínkách konce prvohor a těm byli přizpůsobeni - jejich zuby se dělily na špičáky, řezáky a primitivní stoličky, což jim umožňovalo lépe zužitkovat potravu. Savcům se již blížila i stavba spodní čelisti, mnozí byli osrstění, což nasvědčuje na vyvinutý systém termoregulace. Z těchto plazů se během triasu vyvíjejí savci, kteří ale žijí po celé období druhohor spíše na pozadí mohutně se rozvíjejících plazů, teplokrevnost nebyla v převážně tropickém světě druhohor ještě takovou výhodou. Byli poměrně malí, hmyzožraví nebo draví. Měli výrazně vyvinutý mozek. Připomínali dnešní hmyzožravce. Ještě v průběhu druhohor se vytvořily základy tři hlavních skupin savců: vejcorodí, vačnatci a placentálové.[3]

Pro druhohory je charakteristický rozvoj několika skupin plazů, kteří pak až do konce období křídy dominovali v mořích, ve vzduchu i na souši, byli to euryapsidi, archosauři a lepidosauři.[3]

Euryapsidi zahrnovali čtyři skupiny v mořích žijících plazů, byli to plesiosauři, ichtyosauři, mosasauři a mořští "krokodýli" - ti byli starší napodobeninou pozdějších krokodýlů, kteří se objevili během triasu. Návrat některých skupin plazů do mořského prostředí započal již na konci prvohor, druhohorní mořské plazy proto nacházíme již ve vyspělém stupni přizpůsobení vodnímu živlu. Zajímavá je velká podobnost ichtyosaurů s dnešními delfíny.[3] K plesiosaurům patřil také Liopleurodon, který mohl dorůstat délky až 7 metrů (dříve se odhadovalo mnohem více). Někteří plesiosauři však přesáhli délku 15 metrů a hmotnost asi 40 tun. Ještěrům byli příbuzní mosasauři, poněkud podobní krokodýlům s ploutvemi.

Mezi archosaury patřili známí dinosauři, dále např. krokodýlové a pterodaktylové.[3]

Lepidosauři vytvořili mnoho spíš drobnějších forem, jsou to např. hadi, haterie nebo ještěrky, kteří žijí dodnes.

Velikost člověka ve srovnání s velikostí Tyrannosaura.

Nadřád dinosaurů se stal symbolem druhohor. Dále zahrnují dva řády: Ornithischia (ptakopánví) a Saurischia (plazopánví). První dinosauři se objevili ve středním triasu a největší druhové diverzity dosáhli během období jury. Během jury se z plazů řádu Saurischia vyvíjejí ptáci. Plazopánví v juře vytvářeli obří býložravé formy sauropodů např. rodů Brachiosaurus, Diplodocus nebo Apatosaurus. Ti z větší části vymřeli na počátku křídy a do konce druhohor se udrželi jen v nejteplejších oblastech kolem rovníku.[3]

Další významnou skupinou plazopánvích dinosaurů byli teropodi, kteří původně byli menší po dvou končetinách se pohybující dinosauři. Ti se koncem křídy vyvinuli v mohutné dvounohé dravce s malými ručkami, z nichž je nejznámější Tyrannosaurus rex.[3]

Výjev krajiny v křídě. V popředí pasoucí se triceratopsové.

Dinosauři řádu Ornithischia (ptakopánví) byli převážně býložraví a nedosahovali tak impozantních rozměrů jako některé rody plazopánvích, přesto se jejich hmotnost odhaduje u mnoha druhů na několik tun. Z jury jsou známé např. rody Iguanodon nebo čeleď Hadrosauridae. Zvláštní vzhled měli jurští stegosauři obrnění na zádech kostěnými pláty a na ocase vyzbrojení bodáky. V křídě se rozšířila rozmanitá skupina ceratopsidů s krkem chráněným kostěným plátem a s rohy na lebce.[3]

Ve vodách se objevili také další noví živočichové – byly to například želvy. První želvy s ochranným krunýřem se objevily v křídě. Vyvinuly se z primitivních suchozemských želv žijících v triasu. Mezi obojživelníky se objevily vyspělejší skupiny jako třeba žáby. Postupně se rozšiřovala druhová diverzita savců a ptáků, jejichž příležitost teprve měla přijít.[3]

Přímými předky ptáků byli teropodní dinosauři ze skupiny Saurischia (plazopánví). Již od jury se vyskytovali také "praptáci". Jejich nejznámějším zástupcem je bavorský Archaeopteryx, který žil před 150 miliony let. Byl velký jako holub, žil v křovinaté krajině a byl schopen pouze klouzavého letu. Na jeho těle nacházíme směs plazích (ozubené čelisti, dlouhý ocas) a ptačích znaků. V průběhu druhohor se praví ptáci rozšířili a vytvořili řadu skupin. K vymřelým druhohorním ptákům patří např. Hesperornis a Ichthyornis.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; STRANÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5. Mezozoikum, s. 238-296.  
  2. VOLDŘICHOVÁ, Marie; MIHULKA, Stanislav. Masová vymírání v historii Země. [[1]] [online]. 2011, roč. 90, čís. 10. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  
  3. a b c d e f g h i j FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. Praha : Albatros, 1989. Kapitola Druhohory, s. 125-176. (česky) 
  4. DVOŘÁK, Josef; RŮŽIČKA, Bohuslav. Geologická minulost Zeměi. Praha : SNTL, 1972. Kapitola Druhohory, s. 160-239.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Fanerozoikum
Předchůdce:
paleozoikum
251 Ma–65 Ma
Mezozoikum
Nástupce:
kenozoikum