Mezozoikum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Geologický čas
Fanerozoikum	Kenozoikum	Neogén
		Paleogén
	Mezozoikum	Křída
		Jura
		Trias
	Paleozoikum	Perm
		Karbon
		Devon
		Silur
		Ordovik
		Kambrium
Proterozoikum
Archaikum
Hadaikum

Mezozoikum (česky druhohory) je geologická éra, spadající do eonu fanerozoikum. Zahrnuje 3 periody: (od nejstarší) trias, jura, křída.

Obsah

1 Vývoj planety
2 Vývoj rostlin
3 Vývoj živočichů
- 3.1 Jamkozubí plazi (thekodonti)
- 3.2 Savcozubí plazi (theriodonti)

[editovat] Vývoj planety

Druhohory začaly asi před 251 mil. let a skončily před 65 mil. let. Rozpadem Pangey vznikly základy současných pevninských desek, které se od sebe pomalu vzdalovaly. Z hlediska horotvorné činnosti byla větší část druhohor klidná, v křídě začalo Alpínské vrásnění, které pokračovalo během třetihor a čtvrtohor. Jeho činností vznikly Alpy, Karpaty, ale také Himálaj, Kordillery, Andy apod. Klimaticky začátek druhohor navazoval na suchý a teplý perm. Proto se vyskytovalo mnoho suchých lesů i pustin. V juře a křídě bylo podnebí vlhké a teplé. Během druhohor proběhla dvě hromadná vymírání: na konci triasu a na konci křídy. Příčinami byly hlavně klimatické změny a kompetice (soutěžení) mezi organismy. Na křídovém vymírání se podílela i sopečná činnost a dopad asteroidu na Zemi.

[editovat] Vývoj rostlin

Vývoj rostlin byl poznamenán hlavně teplým klimatem na začátku druhohor. Hlavní rostliny jako kapradiny, mechy a přesličky začaly v raném triasu mizet. Novými rostlinami se staly jehličnany – rozmnožovaly se semeny uloženými v šiškách. Vyskytovaly se společně s cykasy hlavně v juře a křídě. Cykasy měly šišky se semeny a byly celosvětově rozšířeny – dokonce i v bezledových polárních loukách. Byly to tedy rostliny vyskytující se hlavně v juře a zeně. Krytosemenné rostliny se vyvinuly v průběhu křídy – charakteristickým jevem byla neoplodněná semena uzavřená v ochranných obalech. Flóra druhohor se začala podílet hlavně na vzniku hnědého uhlí.

[editovat] Vývoj živočichů

Vyhynutí organismů na konci prvohor vyvolal velký převrat v mořském životě. Kostnaté a chrupavčité ryby se staly spolu se žraloky hlavními dravci. Ve vodách se objevily také noví živočichové – byly to například želvy. První želvy s ochranným krunýřem se objevily v křídě. Vyvinuly se z primitivních suchozemských želv žijících v triasu. Dále se také kromě želv vyvinuli krokodýli, plesiosauři, ichtyosauři a mosasauři. Ichtyosauři byli dravci s tělem podobným delfínům. Jejich zobákovité čelisti měly zuby. Tito živočichové žili od triasu do křídy. Mezi obojživelníky se objevily vyspělejší skupiny jako třeba žáby. Druhohory jsou však především věkem plazů. Mezi nimi jsou pro další vývoj obratlovců nejvýznamnější dvě skupiny: jamkozubí a savcozubí.

[editovat] Jamkozubí plazi (thekodonti)

Socha Diplodocus carnegii, před Carnegieho museem přírodní historie.

Zpravidla drobnější, pohybovali se po zadních končetinách, byli velmi pohybliví a živili se hmyzem nebo lovili jiné obratlovce. Z jamkozubých se vyvinuli dinosauři, ptakoještěři a krokodýli.

První dinosauři se podobali jamkozubým, ale vytvořilo se mezi nimi mnoho forem. V dospělosti byli mnozí z nich teplokrevní. Zvlášť dravé skupiny měly poměrně velký mozek a často i stereoskopické vidění. Dinosauři vymřeli na konci druhohor. V juře se z malých, dravých dinosaurů prokazatelně vyvinuli ptáci.

Mezi největší býložravé dinosaury (sauropody) patřili:

Antarctosaurus - 18-32 m / 70 tun.
Sauroposeidon - 32 m / 60 tun,
Brachiosaurus - 25 m / 50 tun,
Supersaurus - 32-40 m / 50 tun.
Argentinosaurus - snad největší dosud známý suchozemský obratlovec - 70-100 t / 40 m.
Puertasaurus - podobných rozměrů, s průměrem hrudníku 4,9 m

Největší masožravé formy:

Velikost člověka ve srovnání s velikostí Tyrannosaura.

Allosaurus - 3 t/10-12 m
Tarbosaurus - 6 t/10 m
Tyrannosaurus - 6,5 t/13 m
Carcharodontosaurus - 5 t/13,5 m
Giganotosaurus - 5-8 t/14,5 m
Vůbec největším masožravcem byl však patrně Spinosaurus - 7-9 t/18 m

Ptakoještěři (pterosauří) byli teplokrevní, osrstění a létali pomocí kožní blány mezi 4. prstem a tělem. Orientovali se hlavně zrakem a živili se hmyzem, rybami nebo mršinami. Nejmenší byli velcí pouze jako vrabec (Rhamphorhynchus), největší měli mnohametrové rozpětí křídel.

Mezi největší patří:

Pteranodon - rozpětí 7-11 m,
Ornitocheirus - rozpětí 12 m,
Quetzalcoatlus - rozp. 12-18 m - plachtění nad pevninou - lov a mrchožravost (největší létající živočich všech dob)

[editovat] Savcozubí plazi (theriodonti)

Model Archaeopteryxe lithographica Oxfordského univerzitního muzea přírodní historie.

Na přelomu prvohor a druhohor se z nich vyvinuli cynodonti. Ti byli drobní, rychlí, osrstění, teplokrevní a pohybovali se po čtyřech končetinách. Byli masožraví. Z cynodontů se již v první polovině druhohor vyvinuli první savci. Byli poměrně malí, noční, hmyzožraví nebo draví. Měli výrazně vyvinutý mozek. Připomínali dnešní hmyzožravce. Ještě v průběhu druhohor se vytvořily základy tři hlavních skupin savců = vejcorodých, vačnatců a placentálů.

Ve druhohorách se vyskytovali rovněž vodní plazi. Mezi nimi ichtyosauři (rybovitý tvar těla), plesiosauři (mohutné tělo, dlouhý krk a malá hlava) a pliosauři (mohutné tělo, krátký krk a velká hlava). K pliosaurům patří Liopleurodon. který mohl dorůstat až 25m /100 tun.

Již od jury se vyskytovali také praptáci. Jejich nejznámějším zástupcem je Archaeopteryx, který žil před 150 miliony let. Byl velký jako holub, žil v křovinaté krajině a byl schopen dobře plachtit. Na jeho těle nacházíme směs plazích (ozubené čelisti, dlouhý ocas…) a ptačích znaků (peří, přední končetiny přeměněny v křídla…). V průběhu druhohor se ptáci rozšířili a vytvořili řadu skupin, nejčastěji velikosti dnešních pěvců. K vymřelým druhohorním ptákům patří např. Hesperornis a Ichtyornis.

Související články: