Archaeopteryx
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Archaeopteryx lithographica, starší model
|
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Archaeopteryx lithographica Meyer, 1861 |
||||||||||||
| Druhy | ||||||||||||
|
Archaeopteryx („Staré křídlo“) je nejznámější fosilní prapták nebo spíše ptákům podobný neptačí dinosaurus, který žil na konci jurského období před asi 151-148 miliony let na území dnešního jihovýchodního Německa (v okolí bavorských měst Eichstätt a Solnhofen, jeho zkameněliny byly odkryty v dnes již slavných solnhofenských litografických vápencích. Živil se zřejmě rybami, kraby, bezobratlými a snad i drobnými savci. Dosahoval délky asi 40-50 cm a hmotnosti kolem 0,8-1 kilogramu.
Archaeopteryx lithographica měl shodně znaky ptáků i teropodních dinosaurů. Jeho peří bylo velmi podobné peří holubímu, což nás opravňuje předpokládat, že byl schopen klouzavého letu. Tento prapták byl popsán již roku 1861 a brzy se stal oporou Darwinova evolučního učení (jako chybějící článek mezi ptáky a plazy).
.jpg)
Obsah |
Druhy a zařazení [editovat]
Archaeopteryx dnes tvoří samostatnou čeleď, některými paleontology je však považován za vývojově odvozeného teropodního dinosaura (deinonychosaura), příbuzného některým opeřeným dinosaurům z Liao-ningu. Tuto možnost podporuje také objev příbuzného rodu Xiaotingia ze stejného místa v roce 2011. Podle nových (2011) studií je však Archaeopteryx blíže vývojové linii ptáků, než deinonychosauří linii (která obsahuje rod Xiaotingia), a může být proto právem nazýván primitivním praptákem.[1]
V současnosti je znám a rozlišován pouze jeden druh, A. lithographica (podle litografických vápenců, ve kterých byla fosílie objevena). V roce 2001 nicméně polský paleontolog Andrzej Elzanowski stanovil nový rod pro největší exemplář archeopteryxe, Wellnhoferia. S tímto krokem ale ne všichni vědci souhlasí.
Potrava a rozmnožování [editovat]
Předpokládá se, že s výbavou ostrých zubů a dlouhých nohou s drápy nemohl být býložravcem. Pravděpodobně se živil převážně hmyzem, který srážel velkými křídly. Stejně jako dnešní ptáci kladl vejce, která zřejmě zahříval, dokud se nevylíhla. Mohl si stavět hnízdo na stromě nebo na skále, aby svá mláďata lépe uchránil před masožravci.
Ekologie a objev [editovat]
Jeho životním prostředím byly pravěké pralesy a příbřežní porosty, žil nejspíš na stromech. Létal jen málo, možná se pouze snášel klouzavým letem na zem. Jeho první zkamenělina byla objevena v roce 1860 v Bavorsku (otisk pera). Doposud bylo objeveno zhruba 8 zkamenělin tohoto živočicha, které prakticky všechny pocházejí z okolí bavorského Solnhofenu a Eichstättu. Nejznámější, tzv. berlínský exemplář je dnes vystaven v Museum für Naturkunde.
Měkké tkáně [editovat]
V roce 2010 byla publikována studie, podle které přinejmenším jeden exemplář archeopteryxe vykazuje známky původních chemických látek ve fosilizovaném peří. Ty odhalila spektrální analýza.[2] Jiná studie ze stejného roku zase naznačuje, že archeopteryx a čínský teropod kaudipteryx měli pera tenká a nedostatečně vyvinutá pro aktivní let a nebyli tedy dobrými letci.[3]
Odkazy a zdroje [editovat]
- ↑ LEE, Michael S. Y.; WORTHY, Trevor H.. Likelihood reinstates Archaeopteryx as a primitive bird. Biology Letters [online]. , 26. říjen 2011. Online před tiskem. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1744-957X. DOI:10.1098/rsbl.2011.0884. (anglicky)
- ↑ http://www.newscientist.com/article/dn18882-soft-tissue-remnants-discovered-in-archaeopteryx-fossil.html
- ↑ http://palaeoblog.blogspot.com/2010/05/archaeopteryx-couldnt-fly.html
- Informace na webu Dinosauria
- Huxley T.H. (1868). On the animals which are most nearly intermediate between birds and reptiles. Geol. Mag. 5, 357–65; Annals & Magazine of Nat Hist 2, 66–75; Scientific Memoirs 3, 3–13.
- Huxley T.H. (1868) Remarks upon Archaeopteryx lithographica. Proc Roy Soc 16, 243–48; Sci Memoirs 3, 340-45.
- Huxley T.H. (1870) Further evidence of the affinity between the dinosaurian reptiles and birds. Quart J Geol Soc 26, 32–50; Sci Mem 3, 487–509.
