Kenozoikum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Geologický čas
fanerozoikum	kenozoikum	neogén
		paleogén
	mezozoikum	křída
		jura
		trias
	paleozoikum	perm
		karbon
		devon
		silur
		ordovik
		kambrium
proterozoikum
archaikum
hadaikum

Kenozoikum je nejmladší geologická éra. Začala před 65 miliony let po velkém vymírání živočišných a rostlinných druhů na konci křídy (na sklonku éry mezozoikum).

[editovat] Rozdělení

Dělení 1 (subéry):

Dělení 2 (periody):

Třetihory a čtvrtohory však už nejsou formální jednotkou podle Mezinárodní komise pro stratigrafii ICS.

[editovat] Geologický vývoj

Ve fanerozoiku pokračovalo dělení kontinentů až po jejich současnou podobu. Důležitým procesem byl (resp. stále je) posun fragmetů Gondwany na sever a kontakt s Laurasií, stejně jako otevření a následné rozšiřování Atlantiku.

Jižní Amerika též směřovala severně, ale úplné kolizi se Severní Amerikou zabránily menší tektonické desky v oblasti dnešního Karibiku, které působily jako „air-bagy“ a podstatně utlumily náraz v čase středního pliocénu. Pozůstatky tohoto procesu tvoří recentní vulkanismus Karibského moře a přilehlých oblastí.

Střet Afriky s Euroasijskou deskou nebyl tak poklidný, panovaly při něm mnohem větší kompresní sily. Důsledkem tohoto střetu byl zánik moře Tethys (jeho zbytky jsou dnešní Středozemní a Černé moře. Komprese zapříčinila vznik pohoří Alpy a Karpaty. Poslední velký dopad na morfologii zemského povrchu měl střet Indie s Asijským kontinentem a vznik několika pásmových pohoří (Himaláje, Pamír, Hindúkuš, atd...). Vrásnění které podnítilo vznik pásmových pohoří v kenozoiku (příp. koncem mezozoika) se nazývá Alpinské vrásnění.

[editovat] Podnebí

Hyenodont - jeden z největších dravců v oligocénu, byl rozšířený v Asii, Severní Americe, Africe a Evropě (kresba Heinricha Hardera přibližně z roku 1920).

Během paleogénu bylo mnohem teplejší a vlhčí podnebí než v současnosti. Nástupem neogénu se klima začíná ochlazovat, pravděpodobná příčina tkví ve vyzdvihnutí Himalájí. V pleistocénu pokračuje ochlazování, jehož výsledkem je několik ledových dob, přerušených teplejšími periodami.

[editovat] Vývoj života

[editovat] Flóra

Vymírání na konci křídy postihlo i rostlinstvo. Vyhynuly hlavně některé skupiny nahosemenných rostlin, zvláště cykasorostů a gingorostů. Svého největšího rozvoje dosáhly krytosemenné rostliny, které dominují suchozemské flóře dodnes. Velký rozvoj však stále zažívají i borovicorosty, které místy dominují zvláště v chladnějších oblastech (tajga, vysoká pohoří).

V třetihorách bylo klima teplé bez zalednění, díky čemu rostly subtropické lesy téměř na celém území Evropy. Nástup čtvrtohorních zalednění a jejich vícenásobné střídání s dobami meziledovými způsobil obrovskou zátěž pro evropskou flóru. V dobách ledových se většina rostlin soustředila na nejjižnějších poloostrovech kontinentu (Pyrenejský, Apeninský a jih Balkánu), které svojí rozlohou nejsou velké. V dalším pronikání na jih jim částečně bránilo Středozemní moře. Změny klimatu spojené se soustředěním druhů na omezeném území způsobovaly opakované vymírání mnohých druhů a ochuzování evropské flóry mírného pásma. Ta byla sice částečně doplněná hlavně z Asie, ale dodnes je druhově chudší než asijská nebo severoamerická (pro jejich flóry zalednění představovala menší zátěž, protože na rozdíl od Evropy pronikání druhů na teplejší jih nebránilo v Asii ani v Severní Americe žádné moře).

[editovat] Fauna

Koncem křídy došlo k masívnímu vyhynutí většiny mořských (amoniti, belemiti, mořští plazi) stejně jako suchozemských (dinosauři) živočišných druhů. Přeživší savci a ptáci rychle využili volný prostor a začali se hromadně rozšiřovat na zemském povrchu. Ptáci se začátkem paleogénu na krátký čas stávají vládci planety (až 2 m vysocí nelétaví dravci, jejichž zkameněliny se našly v Laurasii a v Jižní Americe, byli postrachem všeho živého v kenozoiku).

Důležitým faktorem, který ovlivnil faunu v neogénu, byl vývoj druhů spásajících trávu na savanách. Na její spásání se postupně adaptovali někteří býložraví savci (koně, antilopy). Zajímavou větev představuje vývoj v Jižní Americe, která byla relativně izolovaná od okolního světa. Přinesla mnoho životních forem: rody Litopterna (v podstate kombinace velblouda a koně), Notoungulata. Koncem neogénu nastupuje na scénu člověk, přesněji jeho předkové australopitekové v Africe. Pod vyhynutí čtvrtohorních savců (mamutů, prajelenů, srstnatých nosorožců) se podepisuje kromě klimatických změn už i lidská činnost.