Australopithecus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Australopithecus
Stratigrafický výskyt: pliocén, pleistocén
(asi před 4,2 - 1,2 miliony let)
Australopithecus afarensis, model
Australopithecus afarensis, model
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: hominidé (Hominidae)
Podčeleď: Homininae
Tribus: Hominini
Rod: Australopithecus
Dart, 1925
Druhy

Australopithecus je rod vyhynulých hominidů, žijící v pliocénu a pleistocénu (asi před 4,2 - 1,2 miliony let) ve východní, jižní a střední Africe. Jeho zástupci s největší pravděpodobností patří k vývojové linii moderního člověka. Australopitékové byli dlouho považováni za nejstarší známé homininy, dokud je geologickým stářím nepřekonaly rody Sahelanthropus, Orrorin a Ardipithecus. Díky přibývajícím nálezům v posledních 15 - 20 letech se ovšem představy o rodu Australopithecus poměrně výrazně mění.[1]

Nejlépe poznanými představiteli tohoto rodu jsou druhy Australopithecus afarensis z východní Afriky a Australopithecus africanus z Afriky jižní. Ti jsou doloženi značným množstvím ostatků a mohou být jakýmsi modelem pro ostatní druhy, známé často spíše torzovitě.[2]

Objevy[editovat | editovat zdroj]

První ostatky popsal v roce 1925 Raymond A. Dart a přiřadil jim druhové jméno Australopithecus africanus. Rodové jméno Australopithecus (v překladu „jižní opice“) bylo zvoleno proto, že první nálezy byly zachyceny na jihu Afriky.

Pro poznání vzhledu a způsobu života rodu Australopithecus byly významné také nálezy ve východní Africe v 70. letech 20. století. V té době byly téměř současně odhaleny a zkoumány dvě velmi významné lokality - Hadar v Etiopii a Laetoli v Tanzánii. Obě vydaly značné množství ostatků, kterým byl kvůli zřetelné odlišnosti od jihoafrických nálezů přiřazen název Australopithecus afarensis, odvozený z umístění lokality Hadar v etiopském regionu Afarsko.[3] Nález kolenního kloubu v Hadaru, ale především objev otisků stop v Laetoli potvrdily v té době ještě nejistou domněnku, že pliocénní homininé již chodili vzpřímeně po dvou končetinách jako moderní lidé.[4] Ještě více se ale proslavil nález velmi dobře zachované kostry samice, která dostala kódové označení AL 288-1 a přezdívku Lucy. Její význam spočíval v tom, že nezvykle dobré dochování umožnilo poměrně přesně rekonstruovat celkový vzhled i způsob života časných homininů.[4] I přesto, že později podobných nálezů částečných koster přibylo (jen pro druh Australopithecus afarensis jsou to ostatky velkého samce Kadanuumuu[5] a zhruba tříletého mláděte Selam[6]), Lucy je stále vnímána jako vzorový zástupce australopitéků a je hojně užívána k mnoha srovnávacím analýzám.

Ačkoliv Australopithecus afarensis byl dlouho pokládán za nejstaršího hominina a jednoznačného předka všech mladších druhů včetně současného člověka, v roce 1994 byl v nálezech z okolí keňského jezera Turkana a z etiopské oblasti Middle Awash identifikován ještě starší druh, Australopithecus anamensis.[7]

V roce 2009 byl na etiopské lokalitě Dikika učiněn další z přelomových nálezů. Ve vrstvách starých zhruba 3,4 miliony let zde byly odhaleny dvě nevelké zvířecí kosti, nesoucí několik zářezů. Tyto rýhy mohly být vytvořeny při snaze o rozbití kostí kameny, což by naznačovalo nejen zájem australopitéků o masitou potravu (morek), ale i schopnost využívat k jejímu získávání kameny nebo kamenné nástroje.[8]

Datace[editovat | editovat zdroj]

Díky tomu, že ve východní Africe probíhala v pliocénu i pleistocénu aktivní sopečná činnost, doprovázená ukládáním četných vrstev sopečného popela, lze mnohé ze zachycených ostatků poměrně přesně datovat, a to především pomocí radiometrických metod. Naopak datace jihoafrických nálezů z brekcie bývá obtížná, využívat lze často jen biostratigrafii - srovnávání spektra nalézaných živočichů s dobře datovanými lokalitami východní Afriky.[9]

Za nejstaršího australopitéka je v současnosti považován Australopithecus anamensis, žijící zhruba před 3,9 - 4,2 miliony let. Na něj navazuje Australopithecus afarensis, známý z doby před 2,9 - 3,8 miliony let. Současně s ním před 3,5 miliony let žili jedinci, řazení do druhů Australopithecus bahrelghazali a Kenyanthropus platyops. Jižní Afriku zhruba před 2 - 3 miliony let obýval Australopithecus africanus.

Asi před 2,5 miliony let se objevili první zástupci rodu Homo, současně s nimi ale ještě dlouhou dobu žily i mladší formy australopitéků, zejména zástupci robustních druhů - Australopithecus aethiopicus (před 2,5 - 2,7 miliony let), Australopithecus boisei (před 1,2 - 2,3 miliony let) a Australopithecus robustus (před 1,2 - 2 miliony let).

Třídění[editovat | editovat zdroj]

Australopitékové byli vcelku úspěšnou skupinou homininů, obývající po téměř 3 miliony let rozsáhlé oblasti Afriky. Množství druhů může být proto dále členěno do několika skupin.

Podle místa výskytu[editovat | editovat zdroj]

Typickým místem nálezů rodu Australopithecus jsou oblasti ve východní a jižní Africe. Nejbohatší naleziště se nacházejí v Keni, Etiopii, Tanzanii a v Jihoafrické republice. V roce 1995 byla navíc v Čadu objevena spodní čelist druhu Australopithecus bahrelghazali.[10] Jedná se o prvního australopitéka, známého z prostoru východně od Velké příkopové propadliny, který ukazuje, že tento rod musel v minulosti obývat mnohem větší prostor, než se dříve předpokládalo.[11]

  • jižní Afrika - A. africanus, A. sediba, A. robustus
  • střední Afrika - A. bahrelghazali
  • východní Afrika - A. anamensis, A. afarensis, A. garhi, A. aethiopicus, A. boisei

Podle stavby těla[editovat | editovat zdroj]

Dalším hlediskem, podle kterého lze zástupce rodu Australopithecus členit, je stavba těla. Již od prvních nálezů se ukazovaly nápadné rozdíly mezi lehce stavěnými (gracilními) a robustními formami, spočívající především ve stavbě zubů a čelistí. Někteří autoři řadí robustní australopitéky do samostatného rodu Paranthropus.[2]

  • gracilní - A. anamensis, A. afarensis, A. bahrelghazali, A. africanus, A. sediba, A. garhi
  • robustní - A. (Paranthropus) aethiopicus, A. (Paranthropus) boisei, A. (Paranthropus) robustus

Podle fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Rod Australopithecus se během své dlouhé existence samozřejmě vyvíjel, což doprovázelo utváření svébytných znaků a postupné odlišování se od společného předka. I v tomto typu dělení zaujímají robustní druhy samostatné místo.[12]

  • archaičtí - A. anamensis, A. afarensis, A. bahrelghazali, A. africanus
  • pokročilí - A. sediba, A. garhi
  • robustní - A. (Paranthropus) aethiopicus, A. (Paranthropus) boisei, A. (Paranthropus) robustus

Popis[editovat | editovat zdroj]

Australopitékové tvoří značně variabilní skupinu, takže jejich celkovou charakteristiku lze podat jen s obtížemi. Obecně je možné říci, že zatímco hlava se podobá spíše lidoopům, tělo již nese početné lidské znaky.[13]

V porovnání s moderními lidmi byli poměrně malí - s výškou 100 - 150 cm a hmotností 30 - 50 kg se podobali spíše dnešním šimpanzům.[9] Značné rozdíly ve velikosti nalézaných ostatků ale ukazují na celkem výrazný pohlavní dimorfismus, kdy samci mohli být proti samicím více než o polovinu větší (asi jako u dnešních goril nebo orangutanů).[14] Někteří badatelé ale s myšlenkou výrazných rozdílů ve velikosti samců a samic nesouhlasí a předpokládají jen minimální odlišnosti. Ve skutečnosti podle nich může být dojem velkého pohlavního dimorfismu důsledkem srovnávání nálezů z širokého geografického i časového rozpětí.[15]

Lebka a mozek druhu Australopithecus afarensis

Pro australopitéky je typický také ještě vcelku malý mozek, jehož objem se pohybuje při horní hranici rozpětí současných lidoopů (asi 400 - 600 cm³).[2] Proto se nepředpokládá, že by duševní schopnosti těchto časných homininů výrazně přesahovaly možnosti šimpanzů, goril nebo orangutanů. Vzhledem k velikosti mozku i k průběhu prořezávání zubů lze soudit, že ani délka a průběh ontogeneze se od nich příliš nelišila.[16]

Typickými znaky rodu Australopithecus jsou dále velké obličeje s vystupujícími čelistmi, různý stupeň megadoncie zadních zubů a zesílená zubní sklovina, zmenšené řezáky a špičáky téměř zarovnané s ostatními zuby.[2] Na rozdíl od výrazného pohlavního dimorfismu v tělesných rozměrech, v délce špičáků není mezi samci a samicemi velký rozdíl. To znamená, že tyto zuby již oproti lidoopům neměly v bojích o samice nebo teritorium velký význam.[17]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Australopitékové již byli vzpřímení. Žili ve stepích a lesostepích. Živili se převážně rostlinnou potravou – sběrem plodů a drobných živočichů. Žili v tlupách pod převisy skal nebo pod jednoduchými přístřešky z křoví a větví. Používali nejjednodušší nástroje z kostí, klacků a kamenů.

Ačkoliv prostředí časných australopitéků je často na základě nálezů ostatních druhů zvířat, anaýzou půdy nebo chemického složení zubní skloviny rekonstruováno jako mozaikovitá krajina s dostatkem vodních zdrojů i stromových či křovinatých porostů, u druhu Australopithecus bahrelghazali se předpokládá mnohem sušší a otevřenější ekosystém, kde stromové porosty mohly tvořit jen malé ostrůvky.[18] Tento druh se tak mohl živit nejčastěji rostlinami otevřených prostor - travinami nebo šáchorovitými, které mohl doplňovat nejen různými plody, ale také například termity, jejichž četná hnízda byla na místě nalezena.[19]

Fylogeneze - druhy australopitéka[editovat | editovat zdroj]

Anamensis[editovat | editovat zdroj]

Australopitheacus anamensis žil na území dnešního státu Keňa asi před 4 miliony let. Byl bipední a schopný šplhu. Podle stavby zubů se předpokládá, že byl všežravý a svou potravu si opatřoval sběrem plodin. Spekuluje se, že je vývojovým základem všech australopitéků.

Pozůstatky tzv. Lucy

Afarensis[editovat | editovat zdroj]

Australopithecus afarensis byl pojmenován v roce 1978 D. Jonhansonem a Tim Whitem. Je to jeden z více prozkoumaných australopitéků, díky mnohým nálezům. Bylo nalezeno více než 300 fosilií tohoto druhu převážně v Tanzanii, Keni a Etiopii. Australopithecus afarensis žil přibližně před 4,1 až 2,7 milionu let. Do druhu Australopithecus afarensis někteří badatelé řadí i ostatky, jinými vyčleňované do samostatných druhů i rodů (Australopithecus bahrelghazali, Kenyanthropus platyops).

Hlavní znaky A. afarensis:

Australopithecus se zřejmě často pohyboval na stromech, protože jeho prsty a chodidla byly více zahnuty a delší než prsty a chodidla dnešního člověka.

Africanus[editovat | editovat zdroj]

Raymond Dart nalezl v listopadu roku 1924 lebku, která připomínala lebku nedospělé opice. Raymond Dart prohlásil, že tato lebka je lebka předků dnešního člověka a pojmenoval tento druh Australopithecus africanus. Stejně jako lebka opice i tato lebka měla protáhlý obličej, malou mozkovnu, ale chrup se významně odlišoval od chrupu opice. Australopithecus africanus se vyskytoval v období před 3 až 2,5 milionu let.

Kamenné nástroje současných makaků

Garhi[editovat | editovat zdroj]

Australopithecus garhi existoval pravděpodobně v období před dvěma až třemi miliony let v regionu Etiopie. První pozůstatky A. garhi, které byly nalezeny, byla lebka, zuby a kosti končetin. Nalezeny byly Berhanem Asfawem a Timem Whitem. Byl to důležitý a překvapující nález, protože Garhi, i přestože měl malý mozek, už používal a vyráběl nástroje k rozdrcení kostí zvířat, aby se dostal k výživnému morku. Ještě před objevením australopitéka garhi byl za prvního tvora schopného používat nástroje považován až rod Homo. Australopithecus garhi je tedy považován za propojení mezi rody Australopithecus a Homo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROBERTSOVÁ, A. Evoluce: Příběh člověka. Praha : Knižní klub, 2012. 256 s.  
  2. a b c d ACKERMANN, R. R.; SMITH, R. J. The macroevolution of our ancient lineage: what we know (or think we know) about early hominin diversity. Evolutionary Biology. 2007, roč. 34, s. 72 - 85.  
  3. JOHANSON, D. C.; WHITE, T. D.; COPPENS, Y. A new species of the genus Australopithecus (Primate: Hominidae) from the Pliocene of Eastern Africa. Kirtlandia. 1978, roč. 28, s. 1 - 14.  
  4. a b JOHANSON, D. C.; TAIEB, M. Plio-Pleistocene discoveries in Hadar, Ethiopia. Nature. 1976, roč. 260, s. 293 - 297.  
  5. HAILE-SELASSIE, Y, LATIMER, B. M., MULUGETA, A., DEINO, A. L., GIBERT, L., MELILLO, S. M., SAYLOR, B. Z., SCOTT, G. R., LOVEJOY, C. O. An early Australopithecus afarensis postcranium from Woranso-Mille, Ethiopia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010, roč. 107, s. 12121 - 12126.  
  6. ALEMSEGED, Z., SPOOR, F., KIMBEL, W. H., BOBE, R., GERAADS, D.,REED, D.,WYNN, J. G. A juvenile early hominin skeleton from Dikika, Ethiopia. Nature. 2006, roč. 443, s. 296 - 301.  
  7. LEAKEY, M. G., FEIBEL, C. S., MCDOUGALL, I., WALKER, A. New four-million-year-old hominid species from Kanapoi and Allia Bay, Kenya. Nature. 1995, roč. 376, s. 565 - 571.  
  8. MCPHERRON, S. P., ALEMSEGED, Z., MAREAN, C. W., WYNN, J. G., REED, D., GERAADS, D., BOBE, R., BÉARAT, H. A. Evidence for stone-tool-assisted consumption of animal tissues before 3.39 million years ago at Dikika, Ethiopia. Nature. 2010, roč. 446, s. 857 - 860.  
  9. a b CONROY, G. C. Reconstructing human origins. New York : W. W. Norton & company, 1997. 547 s.  
  10. BRUNET, M., BEAUVILAIN, A., COPPENS, Y., HEINTZ, E., MOUTAYE, A. H. E., PILBEAM, D. Australopithecus bahrelghazali, une nouvelle espèce d’Hominidé ancien de la région de Koro Toro (Tchad). Comptes rendus de l'Académie des sciences IIa. 1996, roč. 322, s. 907 - 913.  
  11. CARTMILL, M.; SMITH, F. H. The Human Lineage. Oxford : Willey-Blackwell, 2011.  
  12. VANČATA, V. Paleoantropologie – přehled fylogeneze člověka a jeho předků. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2003. 212 s. ISBN 80-7204-272-6. S. 18.  
  13. LEWIN, R. Human evolution: an illustrated introduction. Suffolk : Wiley-Blackwell, 2004. 284 s.  
  14. AIELLO, L. C. Variable but singular. Nature. 1994, roč. 368, s. 399 - 400.  
  15. RENO, P. L., MCCOLLUM, M. A., MEINDL, R. S., LOVEJOY, C. O. An enlarged postcranial sample confirms Australopithecus afarensis dimorphism was similar to modern humans. Philosophical Transactions of the Royal Society. 2010, roč. B365, s. 3355 - 3363.  
  16. BOGIN, B.; SMITH, B. H. The evolution of the human life cycle. American Journal of Human Biology. 1996, roč. 8, s. 703 - 716.  
  17. WARD, C. V.; LEAKEY, M. G.; WALKER, A. Morphology of Australopithecus anamensis from Kanapoi and Allia Bay, Kenya. Journal of Human Evolution. 2001, roč. 41, s. 255 - 368.  
  18. LEE-THORP, J. A., LIKIUS, A., MACKAYE, H. T., VIGNAUD, P., SPONHEIMER, M., BRUNET, M. Isotopic evidence for an early shift to C4 resources by Pliocene hominins in Chad. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1995, roč. 109, s. 20369 - 20372.  
  19. SCHUSTER, M., DURINGER, P., NEL, A., BRUNET, M., VIGNAUD, P., ANDOSSA, L. Découverte de termitières fossiles dans les sites à Australopithèques du Pliocène tchadien: description, identification et implications paléoécologiques. Comptes Rendus de l'Académie des Sciences IIa. 2000, roč. 331, s. 15 - 20.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAZÁK, V. Sága rodu Homo. Praha : Práce, 1986. 424 s.  
  • ROBERTSOVÁ, A. Evoluce: Příběh člověka. Praha : Knižní klub, 2012. 256 s.  
  • SVOBODA, J. Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. 298 s.  
  • SVOBODA, J. Předkové. Evoluce člověka. Praha : Academia, 2014. 480 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Vývoj člověka
Hominizace
Oldowan

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]