Anomálie

Anomálie (z řeckého a-nomos – „nezákonný, nepravidelný“) znamená výjimečnost, odchýlení od obecného pravidla nebo normálního jevu. V přírodních vědách se tak označují zejména jevy, které je obtížné či nemožné vysvětlit v rámci známé teorie. Některým pak název anomálie zůstane i po úspěšném odkrytí podstaty.

Slovo anomálie má však i jiné mírně odlišné významy, odvozené od základního.

• V astronomii:
  • úhel popisující polohu tělesa, které se pohybuje po eliptické dráze:
    • pravá anomálie – pozorovaný z centrálního tělesa (tj. ohniska dráhy)
    • excentrická anomálie – pozorovaný ze středu elipsy užitím projekce planetární pozice na soustřednou kružnici
    • střední anomálie – pozorovaný ze středu elipsy vzhledem k poloze myšleného tělesa, které se rovnoměrně pohybuje po soustředné kružnici se stejnou dobu oběhu jako původní těleso
  • anomalistická doba oběhu – oběžná doba vztažená k perifokusu
• Ve fyzice:
  • odchylka pozorované veličiny od její vypočtené hodnoty
  • anomálie (fyzika) – narušení klasické symetrie v kvantové teorii
  • geofyzikální anomálie – vybočení kteréhokoliv sledovaného parametru z rozsahu normálních hodnot. Podle sledovaného geofyzikálního pole se rozeznávají anomálie tíhové (jako je Fayeova anomálie nebo Bouguerova anomálie), geomagnetické, geoelektrické, geotermické, seismické. Podle jejich rozsahu a charakteru lze rozlišit anomálie lokální a regionální. Geofyzikální anomálie je nejčastěji projevem tělesa o anomálních fyzikálních vlastnostech vůči svému okolí.
  • anomálie vody – fakt, že voda má největší hustotu při 4 °C
• V medicíně
  • Ebsteinova anomálie – druh vrozené srdeční vady